Stránka 90 z 110
K stému výročí úmrtí A. Pikharta
Miloslav Uličný
Že Literární archiv Památníku národního písemnictví skrývá nejedno tajemství, je nasnadě. Poctivé badatele toto vědomí naplňuje vzrušením i vírou ve smysluplnost vlastní práce, redaktory vidinou snadného zisku kvalitních článků, čtenáře doufejme zvědavostí na dávný život literatury a jejích tvůrců. Je dobře, že péčí hispanisty a historika překladu Miloslava Uličného jsou tato tajemství zase jednou významně obnaženější.
Stane se občas, že badatel hledající něco jiného narazí na poklad. Stalo se to i mně při pátrání po rukopisu neuveřejněných překladů Petrarkových znělek z pera obrozence Františka Jaroslava Vacka Kamenického,
…Jan Vaněk jr.
Amis, Martin. Na návštěvě u paní Nabokovové a jiná setkání. Z anglického originálu Visiting Mrs. Nabokov and Other Excursions vydaného nakladatelstvím Vintage Books v roce 1995 přeložil Ladislav Šenkyřík. Odpovědný redaktor Ladislav Dlabal. 1. vydání. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator, 2006. 230 stran.
Snad mi bude prominuto, dovolím-li si začít tento text v osobní rovině: kritika překladu mě stále víc vyčerpává. Ne samotná kolace – to je přes nároky na čas a pozornost ta nejsnazší a nejpříjemnější část. I nutnost opsat z knih dlouhé citace, když zvládám psaní na klávesnici jen zhruba třemi a půl prsty, se dá překonat prostě vůlí a vytrvalostí,
…Kateřina Veselovská
Členové a příznivci Klubu (nejen) hudebních historiků, kteří pravidelně pořádají svá neformální setkání v knihovně Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, měli v úterý třináctého října na programu téma, jež se ukázalo být povýtce interdisciplinárním. Přestože byl předmětem debaty odborný překlad v české muzikologii, mnohé z jejích závěrů lze bez potíží vztáhnout na kteroukoliv oblast humanitních věd.
Moderátor diskuze, student doktorského studia Jan Baťa, vznesl postupně několik podnětných otázek, přičemž logicky začal tou nejzákladnější, a sice zda je odborného překladu v (české) muzikologii vůbec třeba. Plénum sestávající z nejpovolanějších současných odborníků na danou problematiku – českých i zahraničních překladatelů muzikologických textů – se jednoznačně usneslo na kladné odpovědi.
…
Ladislav Nagy
Ukázalo se už loni po ocenění Jiřího Stromšíka, že sehnat fundovaného autora – schopného obratem a obratně sepsat byť krátkou analýzu způsobu překládání vyznamenaného umělce – je potíž. Nejinak tomu bylo letos. A tak přijměte alespoň krátké zamyšlení jiného překladatele praktika, které dohromady s oběma letos otištěnými nominacemi utváří obraz Miroslava Jindry jako překladatele i člověka, mj. i proto, že se svými předchůdci nachází řadu styčných bodů.
Letošním laureátem Státní ceny za překladatelské dílo se stal Miroslav Jindra, člověk, kterého generace anglistů pamatují jako laskavého pedagoga a generace čtenářů… tak, zde je problém.
…Jan Zelenka
Nemáme ve zvyku dodatečně uveřejňovat nominační texty. Protože se však opakovaně potvrzuje, že k udělení jakékoli ceny porotě často velmi pomůže právě dobře sepsaná nominace, chceme poté, co jsme v Plavu 5/2009 otiskli redakční nominaci Viktora Janiše,1 ukázat, jaké jsou hranice tohoto žánru, kde se texty mohou potkávat, rozcházet či doplňovat. Publikujeme proto nominaci Obce překladatelů, již podala právě pro Miroslava Jindru a již sepsal dlouholetý redaktor jeho prací, Jan Zelenka.
Překladatel PhDr. Miroslav Jindra (nar. 5. 8. 1929) již zprostředkoval českému čtenáři bezmála padesát titulů z anglické,
…Výběrová bibliografie. Řazeno chronologicky.
Goldsmith, Oliver. Farář wakefieldský (The Vicar of Wakefield). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1954.
Dreiser, Theodore. Sestřička Carrie (Sister Carrie). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1957. (2. vyd. Praha: Odeon, 1979)
Aldridge, James. Kéž by nezemřel (I Wish He Wouldn’t Die). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1959. (2. vyd. Praha: Odeon, 1975)
Corbett, Jim. Chrámový tygr (The Temple Tiger). Praha: Mladá fronta, 1964.
Byrd, Richard E. Sám a sám (Alone). Praha: Mladá fronta,
…Rozhovor s Miroslavem Jindrou
Po roce opět s čerstvým laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. Letos o překládání z povolání, výuce překladu, intelektuálním obžerství z poezie a Hlavě XXII.
Viktor Janiš: Jak ses vlastně dostal k literatuře? Překládal sis něco už pro sebe na střední škole?
Miroslav Jindra: To ne. Já jsem studoval na tehdy dost prestižním (bohužel výlučně chlapeckém!) reálném gymnáziu ve Slovenské ulici na Vinohradech; maturitu jsme ovšem skládali ve velmi podebraném roce 1948, brzy po Únoru, což pro závěr středoškolského studia a vstupu na vysokou školu nebyla právě příjemná kulisa. Během studia jsme měli šest let latinu (dodneška za ni vzdávám dík antickým bohům a lituji,
…Šárka Grauová
Podle mezinárodních norem má překladatel za jeden pracovní den převést do mateřského jazyka šest až osm normostran běžného textu. To vypadá jednoduše: 30 stran týdně, 120 stran měsíčně, 1400 stran ročně, vezme-li si toho roku překladatel dovolenou. Netroufám si a možná ani nechci odhadovat, kolik člověku mezinárodní norma stanoví na celý život – kolik toho máme nažít a napřekládat. A přestože normy někdy bývají užitečné, je snad dobře, že jsou i lidé, kteří překlad pojímají jinak.
Cenu Josefa Jungmanna, již poosmnácté udělenou za literární překlad, získalo v letošním roce poprvé portugalsky psané dílo. Zasloužila se o to Vlasta Dufková svým převodem rozsahově nevelké novely Burití brazilského spisovatele Joãa Guimarãese Rosy (1908–1967).
…Vlasta Dufková
Řízením osudu jsem svého času před prvním seminářem literárního překladu na bázi portugalštiny sáhla po kratičké básnické próze modernisty Almady Negreirose O Eco a tento text se od té doby stal jakýmsi rituálním uvedením adeptů překladatelství do tohoto kursu. Několikařádkový poetický minipříběh ze začátku 20. století dává totiž při výkladu příležitost na malém prostoru napohled průzračného prozaického zápisu ukázat nejen nejrůznější typy otázek, jaké vyvstávají před překladatelem obecně a překladatelem z portugalštiny zvlášť, ať už si je položí, či ne, ale také meze jejich zodpověditelnosti, a především pak komplexní převoditelnosti pochopeného do jinojazyčného – českého – tvaru: tedy překlad jako umění kompromisu.
…