Miroslav Černý
Reakce na recenzi Jiřího Starého „Levý na skřipci“ (A2 2/2010) odsuzující překlad Ságy o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém Miroslava Černého (Perplex, 2009).
V loňském roce vyšly krátce po sobě dva české překlady staroseverské Ságy o Hervör (a králi Heidrekovi Moudrém). Ten první díky Miroslavu Černému v nakladatelství Perplex (duben 2009), druhý pak díky péči Jana Kozáka, jr., v nakladatelství Herrmann & synové (červenec 2009). Až do poslední chvíle vznikající překlady nevěděly jeden o druhém. Zejména pro realizační tým kolem nakladatelství Herrmann & synové to muselo být překvapení, když se dva měsíce před tím, než spatřil světlo světa jejich překlad, objevil na knihkupeckých pultech obdobný překladatelský produkt. V průběhu roku vyšly na Černého překlad dvě pozitivní recenze (Tvar 17/2009, Psí víno 49/2009). Zároveň získala jedna z jeho částí kladný posudek v překladatelské Soutěži Jiřího Levého. Kozákův překlad se dočkal jednoho pozitivního hodnocení (Plav 9/2009).
V druhém lednovém čísle časopisu A2 bylo na oba překlady opět upozorněno, a to dokonce hned dvěma recenzemi. Autorka té první, Kateřina Ratajová, se pokouší o více méně vyvážené hodnocení obou překladů. Autor druhé recenze, Jiří Starý, předkládá hodnocení, které je přinejmenším bláznivé. Starý vyzvedl překlad Kozákův, naopak Černého překlad podrobil zdrcující kritice. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že zatímco Černý nezná ani jednoho ze svých recenzentů, Starý je s Kozákem v osobním kontaktu; byl to on, kdo ho ke staroseverské literatuře přivedl, byl jeho učitelem a na Kozákově překladu se zásadně podílel. Stálo by proto za úvahu, zda je objektivní, aby se role recenzenta v tomto případě ujal člověk, který je v „konkurenčním“ překladu osobně zaangažován. Někoho by pak totiž mohlo napadnout, zda se za jednostranným hodnocením neskrývá něco trošku jiného než nutkání podělit se o své vnitřní přesvědčení a názor.
Chtěl bych věřit tomu, že tím důvodem není shoda okolností, která způsobila, že překlad pod hlavičkou nakladatelství Perplex vyšel jako první. Vydávání knih by nemělo být soutěží o to, kdo s čím přijde dřív, ale zda svou práci udělá dobře. Nakladatelství Perplex se to podařilo bezezbytku. Knize se dostalo krásné grafické úpravy, jsou na ni pozitivní ohlasy a velmi dobře se prodává. V tuto chvíli, tedy ani ne po roce, jsou prodány již více než dvě třetiny nákladu. Nordista Starý samozřejmě je kompetentní, aby se vyjádřil k jakémukoliv textu staroseverské literatury. (Zde se sluší dodat, že dva ze tří posuzovatelů překladu, který pořídil Černý, jsou taktéž nordisté.) Pokud však není schopen zachovat si při svém hodnocení kritický odstup, nemá se s recenzí obtěžovat. I když vzato čistě ekonomicky, díky nové recenzi je možné, že do Velikonoc bude vyprodáno.
Nyní již konkrétní výhrady. Nejdříve bych rád zdůraznil, že jsem nikdy nezastíral, že můj překlad primárně vychází z anglické (byť kvalitní), nikoli ze staroseverské edice ságy, k níž jsem pouze přihlížel. To uvádí i Starý. Zapomíná ale čtenářům A2 dodat, že zároveň zmiňuji cílovou skupinu, které je překlad určen. Když jsem zvažoval, jak překlad pojmout, nemyslel jsem u toho na Jiřího Starého, ten si ostatně může ságu přečíst v originále. Mým cílem bylo text představit co nejširší čtenářské obci. Jsem toho názoru, že nikdo nemáme monopol na to, jak by měl určitý překlad vypadat. Důležité je, aby byl funkční, o čemž rozhoduje mimo jiné to, ke komu chce promlouvat.
Myslím si, že vedle sebe může a mělo by existovat několikero překladatelských řešení. Proto jsem s nadšením přivítal doslovný překlad Kozákův, který svými odbornými přílohami a rozsáhlým poznámkovým materiálem dobře poslouží akademické obci; obávám se ale, že už méně laickému čtenáři. Proto je legitimní volnější přebásnění ságy, které by naopak mohlo čtenáře bavit a nadchnout pro germánskou slovesnost; koneckonců pobavit čtenáře či spíše posluchače byl jeden z prvořadých cílů ság o dávnověku.
Z těchto důvodů jsem si troufnul pro svůj překlad vyjít z angličtiny. Připouštím, že to mohlo některé nordisty pobouřit; český píseček je malý a jen velmi neradi si necháváme zasahovat do vlastních zájmů někým zvenčí, zvlášť když jde o laika. Jinak neznalost anglického jazyka mi je vytýkána neprávem. Příklady, které Starý uvádí, nemají s ovládnutím angličtiny nic společného, navíc nejsou ani namístě. Pokud mi vytýká nesprávnou etymologii výrazu berserk (mimochodem nejde o příklad z textu, nýbrž z poznámkového aparátu), měl by dodat, že ji přejímám z odborné literatury a zároveň přidávám další možnou etymologii. Když tvrdí, že se dočítáme o „pohřebních náspech“ namísto o „mohylách“, měl by spravedlivě doplnit, že se hned ve stejném odstavci slovo „mohyla“ nachází a funguje jako synonymum. Navíc se s výrazem „mohyla“ pracuje i v dalších částech textu.
Co se týká údajné neznalosti reálií, snaží se Starý vědomě mást. Když říká, že Kurland má být Kurunsko, nikoli Lotyšsko, proč popravdě nedodá, že se Kurunsko nachází na území dnešního Lotyšska? Jako překladatel jsem měl dvojí možnost řešení, buďto Kurland přeložit „postaru“, to by však znamenalo rozšířit poznámkový aparát o informaci k dějinám Kurunska až po jeho začlenění do Lotyšska, protože ne každý by dokázal Kurunsko umístit na mapě, nebo rovnou pracovat s Lotyšskem, o němž každý ví, kde leží, neodvádět čtenářovu pozornost „pod čáru“ a být geograficky přesný. Rozhodl jsem se pro druhé, i když souhlasím, že z historického pohledu to může být zavádějící. Na druhou stranu má Starý pravdu, že jsem dal přednost výrazu „peklo“ před slovem „podsvětí“. Důvod byl rytmický. Celá pasáž je nadto prostoupena atmosférou (ohně, plameny, mrtvá těla), která peklo (alespoň v přeneseném slova smyslu) skutečně připomíná.
Další výtky jsou už záležitostí přístupu a vkusu. To že se nedržím striktně originálu, který mi v doslovném českém převodu zní poněkud nepřirozeně, kostrbatě a odtažitě, nýbrž přicházím s invenčním řešením, aniž bych se nějak výrazně odkláněl od významu, je podle mě k dobru věci. Čtenář ať posoudí sám, zda je mu bližší Žádnou živou ženu neznám, jež dovede meč do dlaně chopit. (JK), či Žádná žena, živá či mrtvá, mužná ne dosti mocný meč třímat. (MČ), nebo zda se mu líbí víc Jsme prokleti, bratře, to v paměti bude, že tebe jsem zabil – zlý je Norn výnos. (JK), či Prokleti jsme, bratře, ty i já, tvé zhouby strůjce! Nikdo nemá moc ji změnit, neodvratnou kletbu Noren. (MČ). Pozorný a rysů germánské slovesnosti znalý čtenář si také povšimne, že aliterační princip nešidím.
Když už Jiří Starý neví, odkud brát, snaží se laciným způsobem uvádět pasáže bez kontextového zapojení. Když se pokouší donutit sebe i druhé, aby se pousmáli nad sonorním „Hrobe!“, měl by uvést celou veršovou pasáž, a to v obou dostupných překladech (viz níže). To by ale musel přiznat, že mé překladatelské řešení je zdařilé jak po stránce aliterační, tak i využitím kenningů. Navíc nepůsobí zdaleka tak lopotně jako překlad druhý.
JK:
Z mohyly dej mi zbroj nepřítele,
skřítků dílo. Skrývat ho nemůžeš.
MČ:
Krunýřů kata, kasaře štítů,
Hjálmarův úděl vydej mi, hrobe!
Pořád si říkám, co mohlo vést Starého k tomu, že měl zapotřebí věnovat čas a tvůrčí energii recenzi, která je od základů neobjektivní a vedena snahou překladu uškodit. Pokud měl již dopředu jisté výhrady, proč tedy souhlasil se zařazením mého překladu Heidrekových hádanek (části ságy) do staroseverského čísla měsíčníku Plav (9/2009), jež pomáhal připravit? Nikomu jsem přeci překlad nevnucoval, byl jsem redakcí osloven. Hlavně mi ale vadí, že má nepatřičné poznámky k nakladatelství Perplex, jež odvedlo velmi dobrou práci (podobně jako Herrmann & synové). Nerozumím dále tomu, proč zmiňuje výši stipendia, kterým Nadace ČLF napomohla vydání knihy. Mimochodem nakladatelství Herrmann & synové dostalo od Ministerstva kultury ČR částku podstatně vyšší.
Starého atak na Obec překladatelů je také pochybný a podezřelý. Soutěž Jiřího Levého je otevřená komukoliv, kdo nepřesáhl 35 let, takže se jí mohl se svou verzí ságy zúčastnit i Jan Kozák (* 1979). Jiří Starý se zase mohl dobrovolně přihlásit jako odborný posuzovatel. Určitě by ho neodmítli. Jinak obsah posudku, který rozhodl o udělení 2. místa v soutěži, prokazuje, že český překlad byl přečten důkladně, stejně jako staroseversko-anglická verze, z níž vycházel. Posudek rozhodně nebyl pouze pozitivní (žádný překlad není dokonalý!), přesto nepřímo dokládá, že se věci dají dělat jinak, a přitom dobře. Podobná úvaha je Starému zřejmě úplně cizí. Holt, starého psa novým kouskům nenaučíš.
Možná je ale všechno přeci jen trošku jinak, žádné zákulisní intriky se nekonají a Starému se jednoduše překlad skutečně nelíbí. To by ale znamenalo, že se naprosto míjíme v názoru na to, jaké jsou hranice svobody překladu a co je dobrá poezie. Byla by to škoda. Co mohu posoudit, smysl pro humor a ironii máme podobný. Když jsem si četl jeho recenzi, dobře jsem se bavil.