Štítek: 10 Stránka 8 z 10

10/2012 – Jubilevum



Dnes čtu jen nejlepší autory v těch nejlepších překladech

Rozhovor s Helenou Stachovou

S dlouholetou překladatelkou z polštiny, která má na svém kontě přes dvě stě děl klasické i moderní literatury, jsme si jednoho podzimního podvečera povídaly v pavilonu Vojenské nemocnice. Oddělení traumatologie, společenská místnost pro pacienty. Na obrazovce fotbal se ztlumeným zvukem. Pod ní skromná knihovna, kterou má paní Helena již dávno pečlivě prostudovanou. Čapkovy Trapné povídkyBoží muka ji překvapily svým zastaralým jazykem, a naopak povídky O. Henryho jí přijdou stále aktuální a čtivé. Babičku Boženy Němcové měla v dětství nejradši.  

Barbora Gregorová: Posledním autorem, kterého systematicky překládáte,

Prudký zásah poetického miniobrazu

Rozhovor s Josefem Forbelským

Jak jsme slíbili v tištěném Plavu, publikujeme krátký rozhovor s hispanistou, překladatelem, publicistou a vysokoškolským pedagogem Josefem Forbelským. Odehrál se v srpnu loňského roku a hovořilo se především o překládání gregerií Ramóna Gómeze de la Serny.
 

Marcela Vrzalová Hejsková: Pane docente, odkud vzešel impuls k prvnímu českému překladu gregerií v roce 1969?

Josef Forbelský: Na konci šedesátých let nastalo uvolnění: překládali se západní spisovatelé, a nejen ti ideologicky bezvýhradně přijatelní. Zároveň zde sílil zájem o evropskou avantgardu. S nápadem přeložit gregerie jako příklad španělské avantgardy přišel dr.

Gómez de la Serna v předválečném překladu

Marcela Vrzalová Hejsková 

Madridský skandalista a experimentátor

Ramón Gómez de la Serna (1888–1963) byl jednou z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy ve Španělsku. Měl pověst skandalisty a enfant terrible dalíovského ražení: deklamoval své texty na hřbetě slona nebo z cirkusové hrazdy a v jeho extravagantním bytě mu dělala společnost ženská vosková figurína, oblečená podle poslední pařížské módy. Pobýval v Paříži, Londýně, Švýcarsku, Itálii nebo v Portugalsku a mezi jeho přátele patřili například Apollinaire, Cocteau, Tzara, Erenburg, Cassou, Lipchitz, Modigliani, Sonia a Robert Delaunayovi. Pokud nebyl na cestách, trávil tento příslušník madridské bohémy sobotní večery v kavárně Pombo, kde mu nadšeně naslouchali Buñuel, Dalí,

10/2011 – Koho jedí Samojedi?



Sámská literatura v Čechách

Michal Kovář

Překlady sámské slovesnosti se zabydlely v našich luzích a hájích dřív než například překlady z finštiny nebo dalších menších ugrofinských jazyků. Se Sámy se mnozí naši cestovatelé setkali a jejich pohled na tento národ kolísal mezi opovržením a zájmem o sámskou kulturu. Více se dozvíte v následujícím textu, jenž přináší komentovaný přehled již téměř dvousetletého pronikání sámské slovesnosti do českého povědomí, její recepce a četných českých parafrází. 

Kromě literatur psaných v ugrofinských či obecněji uralských jazycích, jež se staly jazyky státními vně Ruska (finština, estonština, maďarština), je v českém prostředí již delší dobu přijímána pouze sámská slovesnost.

Když národ umírá

Michal Kovář

Pusztay, János. Nyelvével hal a nemzet. Az oroszországi finnugor népek jelene és jövője 11 pontban. (Národ umírá spolu se svým jazykem. Současnost a budoucnost ugrofinských národů Ruské federace v jedenácti bodech.) A Magyarságkutatás könyvtára XXVIII. Budapest: Teleki László Alapítvány, 2006. 317 stran. 

Jednou za čas vychází shrnutí historického, politického, demografického, kulturního, sociálního a sociálně lingvistického vývoje ohrožených uralských národů. K takovým se samozřejmě neřadí Maďaři, Fini a v posledních dvaceti letech ani Estonci. Zvláštní kapitolu pak tvoří Sámové/Laponci a baltskofinské národy žijící ve Fennoskandii (sem ovšem nepatří Laponci žijící na území Ruska) a Livonci, jejichž jazyk i další prvky národní identity jsou sice ohroženy,

Bibliografie vybraných uralských literatur

Připravil Michal Kovář
 

Bažov, Pavel Petrovič. Uralské báje. Přel. Raisa Novotná. Praha: SNDK, 1951. Báje ruských kolonistů.

Brzáková, Pavlína. Jamtana. Vyprávění sibiřskejch Něnců. Brantice: Citadela, 1997.

Bulatov, Michail Aleksandrovič. „Smíšek Matti (karelská)“. Kouzelný mlýnek. Pohádky národů Sovětského svazu. Přel. Anna Petříková. Praha: SNDK, 1953. 41–43.

Černý, Václav A., Michaela Tvrdíková a Ivo Vaculín. „Jak Nogolesy hrál karty se Sousedkou (nganasanská)“. O moudrém Chadaunovi a třech sluncích. Pohádky povolžské, uralské a sibiřské. Předmluva Ivo Vaculín. Praha: Lidové nakladatelství,

Hispánská literatura na vlastní uši

Vít Pokorný 

Na chvíli se rozhostí ticho, ale sotva se ozve pár slov, opět je uvítají salvy smíchu. To ústy recitátora promlouvá postava Quique z románu Aboddón zhoubce a ve španělštině s argentinským přízvukem pronáší recepty, jak se dostat do dějin literatury.

6. Román palindrom: dá se číst odpředu dozadu nebo odzadu dopředu.

7. Román, který se dá číst po úhlopříčce.

8. Román, který se má číst tak, že se přeskakuje každé druhé slovo (třetí, čtvrté, každé slovo odpovídající prvočíslu, každý násobek sedmi). Nebo se přeskakuje každé nepřechodné sloveso.

Literatura v jazyce kuchyně

Rozhovor s Vjačeslavem Ar-Sergim

Rozhovor s udmurtským spisovatelem Vjačeslavem Ar-Sergim se týká především ugrofinského literárního souručenství, minulosti i současnosti udmurtské literatury a jejího politického a společenského kontextu a jazykového určení. Tematicky tedy navazuje na esej Johanny Domokosové – na otázku, zda má dnes spojení „uralské literatury“ vůbec smysl, však odpovídá z hlediska uralského spisovatele, pro kterého toto téma zdaleka není pouhou teorií.  

Michal Kovář: Vjačeslave, existuje podle tebe uralská (ugrofinská) literatura, a pokud ano, co pro tebe znamená?

Vjačeslav Ar-Sergi: Ugrofinské (uralské) etnojazykové společenství, v současné době čítající více než dvacet milionů lidí,