Rozhovor s Frédéricem Mazièrem

Jak viděly východní blok raných 90. let a jeho následnou transformaci jedny francouzské oči? A co se bude vyprávět o naší civilizaci ve 23. století? Měl Neruda seknout s literaturou a dát se na vědu? Straší zahraniční investory stále ještě duch rakousko-uherské byrokracie? Byl Descartes v Čechách? O Praze, střední Evropě, své knize, Francouzích v Čechách a mnohém dalším hovořil s Luďkem Liškou Frédéric Mazière. 

Luděk Liška: Do Prahy jste přišel v roce 1998. Proč Praha, proč střední Evropa – nebo spíše východní Evropa, jak tento region nazývají Francouzi nebo Angličané?

Frédéric Mazière: Věřím ve znamení, jež nám osud občas posílá a která vytyčují cestu našeho života.

Rozhovor s Helenou Stachovou

S dlouholetou překladatelkou z polštiny, která má na svém kontě přes dvě stě děl klasické i moderní literatury, jsme si jednoho podzimního podvečera povídaly v pavilonu Vojenské nemocnice. Oddělení traumatologie, společenská místnost pro pacienty. Na obrazovce fotbal se ztlumeným zvukem. Pod ní skromná knihovna, kterou má paní Helena již dávno pečlivě prostudovanou. Čapkovy Trapné povídky a Boží muka ji překvapily svým zastaralým jazykem, a naopak povídky O. Henryho jí přijdou stále aktuální a čtivé. Babičku Boženy Němcové měla v dětství nejradši.  

Barbora Gregorová: Posledním autorem, kterého systematicky překládáte,

Rozhovor s Josefem Forbelským

Jak jsme slíbili v tištěném Plavu, publikujeme krátký rozhovor s hispanistou, překladatelem, publicistou a vysokoškolským pedagogem Josefem Forbelským. Odehrál se v srpnu loňského roku a hovořilo se především o překládání gregerií Ramóna Gómeze de la Serny.
 

Marcela Vrzalová Hejsková: Pane docente, odkud vzešel impuls k prvnímu českému překladu gregerií v roce 1969?

Josef Forbelský: Na konci šedesátých let nastalo uvolnění: překládali se západní spisovatelé, a nejen ti ideologicky bezvýhradně přijatelní. Zároveň zde sílil zájem o evropskou avantgardu. S nápadem přeložit gregerie jako příklad španělské avantgardy přišel dr.

Rozhovor s Vjačeslavem Ar-Sergim

Rozhovor s udmurtským spisovatelem Vjačeslavem Ar-Sergim se týká především ugrofinského literárního souručenství, minulosti i současnosti udmurtské literatury a jejího politického a společenského kontextu a jazykového určení. Tematicky tedy navazuje na esej Johanny Domokosové – na otázku, zda má dnes spojení „uralské literatury“ vůbec smysl, však odpovídá z hlediska uralského spisovatele, pro kterého toto téma zdaleka není pouhou teorií.  

Michal Kovář: Vjačeslave, existuje podle tebe uralská (ugrofinská) literatura, a pokud ano, co pro tebe znamená?

Vjačeslav Ar-Sergi: Ugrofinské (uralské) etnojazykové společenství, v současné době čítající více než dvacet milionů lidí,