Karolína Ryvolová
 

Podle záznamů, které máme k dispozici, se Romové ke svému místu ve světě vyjadřují písemně zhruba od 20. let 20. století. Spojení romská literatura, které se nabízí, je dílem protimluv, protože mezi nejvýraznější společné charakteristiky často radikálně odlišných subetnik, jež souhrnně nazýváme Romy, patří právě absence psaného dědictví. Fakt, že se Romové ve svém nikterak překotném přibližování modernitě nakonec dobrali od striktně orální tradice k písmu a tisku, jako by současně signalizoval úpadek romství jako takového. Potřeba zapisovat to, co se donedávna udržovalo při životě zcela dostačujícím ústním předáváním, se obvykle vynoří v úpadkovém režimu,

Michal Kovář

Překlady sámské slovesnosti se zabydlely v našich luzích a hájích dřív než například překlady z finštiny nebo dalších menších ugrofinských jazyků. Se Sámy se mnozí naši cestovatelé setkali a jejich pohled na tento národ kolísal mezi opovržením a zájmem o sámskou kulturu. Více se dozvíte v následujícím textu, jenž přináší komentovaný přehled již téměř dvousetletého pronikání sámské slovesnosti do českého povědomí, její recepce a četných českých parafrází. 

Kromě literatur psaných v ugrofinských či obecněji uralských jazycích, jež se staly jazyky státními vně Ruska (finština, estonština, maďarština), je v českém prostředí již delší dobu přijímána pouze sámská slovesnost.