Štítek: 2014 Stránka 3 z 5

Psaní bez záruky

Epistolární román o lásce není tím, čím se zdá být

Alexej Sevruk

Šiškin, Michail. Listář. Z ruského originálu Pismovnik (2010) přeložila a doslov napsala Linda Lenz. Odpovědný redaktor Radim Kopáč. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2013. 432 stran. 

Život, smrt, láska, válka – věci, o kterých byly popsány stohy papíru. Člověka pokaždé znovu překvapí, když tato témata, kterým se rádo říká „věčná“, někdo znovu netriviálně zpracuje do beletristické podoby a napíše o nich dalších několik set stránek. O nové zpracování těchto univerzálních antropologických konstant, jak se zdá, usiluje také poslední román ruského autora Michaila Šiškina,

Niebelungenlied hledejte pod písmenem P

Rozhovor s Ludvíkem Václavkem

Rozhovor s nestorem české germanistiky Ludvíkem E. Václavkem v prostorách Centra pro výzkum německé moravské literatury v Olomouci začíná pro mě vskutku překvapivě. Známe se osobně už z doby mého studia na katedře germanistiky Univerzity Palackého; když mi ale na uvítanou podá ruku v těžké kovové rukavici z rytířského brnění, můj dávný obdiv k němu se náhle ještě znásobí. Měli pravdu oni studenti, kteří ho starožitným mečem, jenž zdobí jeho kancelář, pasovali na Rytíře krásného slova. Ostatně, přesvědčte se sami. 

Zuzana Henešová: Můžete na úvod říci více k pojmu moravská německá literatura? Přece jen mnoho z nás o ní každý den neslýchá a zdaleka ne každý ji zná,

6–7/2014 – Das Visegrad



Jak čteme (a žijeme) Kafku

Vít Pokorný

Esej pochází z roku 2008, kdy za něj autor získal 2. místo ve studentské soutěži Cena Maxe Broda. Dosud nepublikovaný text v zájmu zachování autenticity doznal jen mírných redakčních úprav. 

Po více než 130 letech od narození Franze Kafky je stále vhodný čas tázat se, co nám vlastně tento spisovatel přinesl. Zmapovat Kafkův literární dopad, zjistit smysl jeho tvorby a rozluštit jinotajnost jeho textů – to je jistě chvályhodná snaha. Avšak mnohé studie, jež si kladly za cíl reflektovat dílo tohoto spisovatele, končily téměř literární kanonizací. Pěním ód na někoho všeobecně uznávaného se koneckonců nic nemůže zkazit… Poctivá kritičnost,

Sen je neúplatný

Rozhovor s Brunem Solaříkem

Bruno Solařík se v následujícím rozhovoru ujímá nelehkého úkolu vysvětlit význam snu v literární tvorbě a v lidském životě. Hovoří také o svém díle a osobní zkušenosti se snem a náhodou. 

Vojtěch Šarše: Surrealistická díla jsou často nějakým způsobem spojena se snem. Do jaké míry by podle tebe měl sen být prvkem nebo inspirací umělecké tvorby, ať už se jedná o literaturu, sochařství či malířství?

Bruno Solařík: Sen je pro surrealisty závažným tématem proto, že představuje nejzazší podobu neřízeného myšlení. Důraz na tu neřízenost je dán její schopností vystihovat realitu intuicí. O takové vlastnosti myšlení se vždycky mluvilo jako o „milosti“,

5/2014 – Snopravectví volného stylu



Co se do čísla nevešlo

Milovala jsem tvé ženy Anna Malihonová

Milovala jsem tvé ženy… Ty, které jsem znala, i ty z fotek, které mě neznaly, ale o nichž mi vyprávěli tví přátelé. Nejvíc jsem však milovala ty smyšlené, odkojené modrým mlékem bezesných nocí.

Věříš? Hledala jsem přátele,

tvé staré přátele, z nichž se skládá vaše společná minulost jako puzzle, s nimi bych si o tobě mohla povídat. Pouštěla jsem si je blízko k srdci – jednoho po druhém, číhala na ně a přepadávala je jako maniak, abych se… spřátelila.

A také jsem se dotýkala tvých stromů,

když jsem našla ulici, kde jsi vyrůstal.

Taras Ševčenko v českých překladech

Rita Kindlerová 

Pouhý rok před smrtí největšího ukrajinského spisovatele Tarase Ševčenka (9. 3. 1814, Morynci, Zvenyhorodský okres, Kyjevská gubernie – 26. 2. 1861, Petrohrad) měli čeští čtenáři možnost seznámit se s jednou jeho básní v překladu do češtiny. V Obrazech života za rok 1858/1860 (č. 2) vyšla báseň Ivan Pidkova. Překlad pořídil Josef Perwolf, a to zřejmě z ruského překladu Kobzara, který vyšel téhož roku v redakci N. V. Gerbela v Rusku). Perwolf měl s největší pravděpodobností k dispozici i ukrajinský originál sbírky, jak dokládá srovnání jeho překladu s originálem a ruským překladem básně.

4/2014 – Poetry in the UA



Překlad jako dobrodružství

Alena Morávková

Autoportrét Aleny Morávkové seznamuje čtenáře s ukrajinistickou stránkou profesního životopisu této významné překladatelky a literární a divadelní historičky.
 

Každý překlad je svým způsobem dobrodružství. Překladatel objevuje neznámou pevninu, neznámý svět, hájemství a záleží na něm, zda takové dobrodružství skončí zdarem nebo neúspěchem. Nezbytnou podmínkou je chuť je podniknout. Vynucená výprava za dobrodružstvím byla by už předem odsouzená k nezdaru. Vzpomínám, jak jsem nedočkavě hltala stránky konečně uveřejňovaných Deníků Oleksandra Dovženka – psal se rok 1964. Dovženkovy filmy jsem v té době už znala a obdivovala jsem je.