Štítek: 4 Stránka 10 z 11

Mít ve svých žilách Holanovu krev

Lucie Koryntová

Janésová, Clara. Oféliin hlas. Ze španělského originálu La voz de Ofelia (2005) přeložila Adriana Krásová za spolupráce Josefa Forbelského. Odpovědný redaktor Josef Forbelský. 1. vydání. Praha a Litomyšl: Paseka, 2008. 103 stran.  

Poezie hladového nezachrání, ale může spasit duši. Dokladem budiž básnická próza Oféliin hlas, v níž španělská básnířka Clara Janésová líčí vlastní básnické zrání a svůj vztah k českému básníkovi Vladimíru Holanovi.

Clara Janésová (nar. 1940) má na kontě přes třicet básnických knih a svými překlady zprostředkovala španělským čtenářům značnou část díla Vladimíra Holana,

Tvrdé znamení

Emblematickou postavou erotické literatury je libertin, který svým chováním zpochybňuje všechna pravidla. Mistrem libertinistické literatury byl věčný vězeň markýz de Sade, který dokázal ve svých románech a esejích popsat jasně a zřetelně i ty nejtemnější stránky lidské duše. Nejen o něm a libertinství je rozhovor s filosofem a překladatelem Josefem Fulkou.

Josef Šlerka: Myšlenka erótu se objevuje hned na začátku dějin filosofie. Podle Platóna stojí erós v samém jejím základu. Erotika sama však hlavním předmětem filosofie není. Proč?

Josef Fulka: Nejdřív musíme říct, že erós u Platóna nemá moc společného s moderním pojetím erotiky.

Životy plné dam a mužů

Josef Šlerka

Pierre de Bourdeille zvaný Brantôme: Životy záletných dam Z francouzského originálu Vies des dames galantes přeložil Ladislav Matějka. 1. vyd. Praha: Dybbuk 2007, 336 s.

„Pravým způsobem, jak rozšířit a znásobit svoje touhy, je chtíti jim vnutit hranice.“ markýz de Sade

Vydávání klasických erotických textů se mimo jiné věnuje nakladatelství Dybbuk. Mezi jeho dosud publikovanými tituly nalezneme Sadeho Juliettu či dekadentní pornoromán s příznačným názvem Tři dcery a matka od Pierra Louyse. Opravdovou perlu ale představuje manýristický román – rozprava Životy záletných dam.

Aprílová aktualita

Otazník vznesený nad smysluplností dvojjazyčného vydávání literatury, fakticky tedy nad významem koncepce tohoto časopisu, se stal mezi vším translatologickým děním z poslední doby výzvou redakci Plavu k alespoň nepatrné reflexi.

V úterý 1. dubna se uzavřel čtrnáctý ročník setkávání „Kruhu kultury překladu“ (přehled prvních deseti ročníků a drobné nastínění historie spolku lze najít v článku 10 let Klubu kultury překladu ve faktech a číslech, publikovaném na webu Jednoty tlumočníků a překladatelů v sekci Články a zajímavosti – odborné), a to besedou na téma „Bilingvní edice – exhibice, či potřebná inovace?“, o němž měla pouvažovat především dvojice hostů Jiří Josek a Anežka Charvátová.

4/2008 – Pornografie?



Lynčování jazyka

Běloruský spisovatel Vasil Bykau hovoří s redaktorkou Transitions Online (TOL) o krizi svého rodného jazyka. Rozhovor z angličtiny přeložil Pavel Tic.

Díky výsledkům referenda, které v květnu 1995 vyhlásil prezident Alexandr Lukašenko, se z ruštiny i běloruštiny staly oficiální státní jazyky – předtím se v Bělorusku oběma jazyky hovořilo, ale oficiální nebyl žádný z nich. Tato událost vymezila začátek nekompromisní kampaně za poruštění všech oblastí běloruské společnosti. Lukašenkova vláda náhle přerušila úsilí let 1991–1994 o oživení běloruské kultury, která byla dlouhou dobu utlačována komunismem: zavřela prakticky všechny běloruské školy, přiškrtila činnost soukromých běloruských vydavatelů, čímž se jejich počet značně snížil (některé tak donutila publikovat v zahraničí),

4/2007 – Bělorusko a literatura



Francisko Skaryna(1486? 1490? – 1539? 1552?)

Františka Sokolová

Nejslavnější Bělorus, velká postava běloruské kultury, dodnes inspirující a v dobách příznivých i nepříznivých sjednocující Bělorusy (Skarynův „lid pospolitý“ byli „Rusové“, obyvatelé Velkoknížectví litevského)… Renesanční všestranný člověk, učenec, který spojoval ve svém životě a díle náboženskou a kulturní tradici evropského západu i východu… Lékař pruského arcivévody Albrechta (v Královci 1530); úředník na dvoře dánského krále (secretarius regis Datiae, 1512) a později vilenského biskupa Jana z rodu Jagellonců; překladatel řady starozákonních i novozákonních knih Bible a bohoslužebných zpěvů východního ritu; spisovatel – autor předmluv a doslovů k Bibli v jazyce lidu; básník veršů rýmovaných i bezrozměrných,

Ad Viktor Janiš: „Beyond the pale“

Ondřej Vimr

Viktor Janiš se nedávno (Plav 2007/2) ohradil vůči mému nástinu otevřené kritiky překladu (Plav 2007/1). Jsem tomu rád, neboť to pomůže vyjasnit si některé body. Připadá mi totiž, že došlo k několika nedorozuměním.

Předně je politováníhodné, že Viktor Janiš vztáhl kritiku na svou osobu, ač bylo důrazně zmiňováno, že nejde o kritiku kritiků, nýbrž metody, metody, která je rozšířená i v rámci „slušné translatologické společnosti“, abych použil Janišova ironického označení. Nejde o to, je-li někdo „translatolog“ nebo „ne-translatolog“, patří-li do té či oné společnosti, jde o samotnou kritiku překladu. Přitom je z Janišova článku zřejmé,

Praktičtější kamarádi se už přizpůsobili

Rozhovor Plavu s Tacjanou Prockou.

Plav: Dlouhá léta předsedáte Běloruskému helsinskému výboru. Můžete nám přiblížit, čím se tento výbor zabývá a jaké má možnosti působení?

Tacjana Procka: Naše organizace se jmenuje Republikové občanské sdružení na ochranu lidských práv, „Běloruský helsinský výbor“. Toto je náš oficiální název, který musíme podle běloruských zákonů všude používat. Jednou jsme napsali název bez uvozovek a dostali jsme oficiální varování z ministerstva spravedlnosti. Když dostanete dvě varování během roku, organizace může být zrušena. Organizaci mohou zrušit i bez varování za jakýkoliv prohřešek, který určí státní orgány jako daňová inspekce, místní samospráva atd.,