Štítek: 5 Stránka 4 z 9

5/2018 – Mýtus o šťastném mateřství

Od dnešního dne je v prodeji nové číslo Plavu, tentokrát věnované nelehkému mateřskému údělu. K sehnání bude třeba i poslední zářijový víkend na táborském veletrhu Tabook.


„Ženské“ psaní žije!

Eva Marková

Uvykli jsme užívání pojmu ženské psaní ve významu literatury psané ženami. Ale co když opravdu existuje soubor poetologických rysů, které lze chápat jako „ženské“? Pokud takový způsob psaní existuje, pak ho snad bude možné odhalit v textech o tématech bytostně ženských: mateřství, porodech, potratech, adopcích… Ukázky textů odpovídající autorčinu pojetí kategorie „ženského psaní“ naleznou čtenáři na dalších stranách tohoto čísla Plavu. 

V posledních letech i v našem literárním prostředí zdomácněl pojem ženské psaní. To však neznamená, že panuje shoda na tom, co takové označení znamená. Ostatně různých konceptualizací už samotného pojmu žena se v evropských společenskovědních disciplínách dopustili mnozí,

Většina lidí je šedivá masa idiotů

Michael Alexa

Hubert Klimko-Dobrzaniecki. Samota. Z polského originálu Samotność (2015) přeložila Lucie Zakopalová. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2015. 136 stran. 

Hlavní postavou poměrně útlého románu Samota polského prozaika a básníka Huberta Klimka-Dobrzanieckého je krajně nesympatický intelektuál Bruno Stressmeyer (stres v jeho jméně nezaznívá náhodou), který ze všeho nejvíc připomíná protagonistu slavné Koupelny Jeana-Philippa Toussainta. Oba spojuje hledání útočiště, z jehož bezpečí zaznívá intenzivní komentář k současnému světu, který se jim jeví jako zvrácené, zlé a chaotické místo.

Stressmeyerovou odpovědí je vyhledávání samoty. Samota mi není cizí. Samota, to jsem vlastně já,

Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.  

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní?

5–6/2017 – Povídka v jihoasijských literaturách



5/2016 – (Fant)Asie



Tvrdili mi, že asijská sci-fi neexistuje

Rozhovor s Jaroslavem Olšou, jr.

Hrdinové vědeckofantastické literatury se často pouštějí do dosud neprobádaných končin – neprobádanou končinou je však pro evropského čtenáře i samotná asijská fantastika. Se současným velvyslancem na Filipínách a sběratelem asijské science fiction Jaroslavem Olšou mladším jsme hovořili krom jiného o tom, že svoje tajemství si knihy psané v exotických jazycích mnohdy podrží i poté, co si je člověk zařadí do své pražské knihovny. 

Vratislav Kadlec: Jaké jsou kořeny science fiction a obecně moderní fantastiky v Asii? Lze vysledovat nějaký kontinuální vývoj, nebo současná tvorba reaguje spíš na západní či globální kánon?

Jaroslav Olša,

Moderní asijská fantastika v češtině a slovenštině

Soupis publikovaných překladů

Sestavil a úvodní poznámkou opatřil Jaroslav Olša, jr. 

Tento soupis, který začal vznikat v 90. letech, obsahuje primárně science fiction. V případě fantasy a fantastických příběhů jsou zařazena díla moderní, vyřazena proto byla např. přepracování legend a mytologických příběhů (proto v seznamu nenajdete např. některé povídky japonského klasika Rjúnosukeho Akutagawy), naprosto byly vyřazeny horory (proto zde nenajdete tak populární a mnohokrát do češtiny a slovenštiny přeložené povídky Lafcadia Hearna ad.). Pokud ale autorovi v češtině vyšla science fiction, do soupisu zařazuji i další žánrové povídky – i z toho důvodu, že v některých případech je poměrně obtížné rozlišit, o jaký žánr se jedná,

Klíček

Paz M. Latorenová

Z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

V horku, při únavě a v nemoci přijdou i na zdravého člověka paranoidní představy. V krátké povídce jedné z „učitelek“ filipínské literatury Paz M. Latorenové se mnohem více věcí vybájí, než se skutečně stalo.
 

Bylo velmi teplo. Nahoře na obloze, modré a rozlehlé, která lákala ptáky ustavičně v pohybu, svítilo slunce, jako by všechno pod tím nebem chtělo spálit, i nízký dům na kůlech, který se zřetelně rýsoval proti zelenošedému oparu trávy a listí.

Stavení stálo osaměle daleko od sousedních,

Deník člověka ohýbaného režimem

Alexej Sevruk

Vilikovský, Pavel. Příběh opravdického člověka. Ze slovenského originálu Príbeh ozajského človeka (2014) přeložil Miroslav Zelinský. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2014. 240 stran.  

Ve své nejnovější knize Příběh opravdického člověka, kterou loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny jako sedmý svazek ediční řady Česi, čítajte, přichází přední slovenský prozaik Pavel Vilikovský s několikerou stylizací. Jedná se o román psaný formou deníkových záznamů, které si za normalizace vede anonymní čtyřicátník, bezpečnostní referent v jakémsi státním podniku v Bratislavě. Prostředí, v němž se román zčásti odehrává, tedy blíže neurčený výrobní podnik,