Michal Švec
Za chmurných podzimních dnů, kdy ve Finsku začíná tma neúprosně vítězit nad světlem, prozáří život příznivců literatury Helsinský knižní veletrh. Největší akce svého druhu v zemi zaslíbené čtenářské gramotnosti přiláká každoročně takové množství návštěvníků, že ostatní podobné festivaly mohou jen tiše závidět. Posuďte sami: V pětimilionovém Finsku přesáhla v posledním předpandemickém roce návštěvnost devadesát tisíc účastníků, letos se po logicky slabším virtuálním a polovirtuálním ročníku v době pozvolného oživování kultury vyšplhala na bezmála osmdesát tisíc.
Helsinský knižní veletrh je svátkem především domácí literatury. Odpovídá to zdejší knižní produkci – překladová literatura vychází pomálu a jedná se především o bestsellery severské a angloamerické provenience. A tak není divu, že se ani tato literární akce nepyšní desítkami zahraničních hostů, těch máte možnost potkat jen pár, letos to byl například Senegalec Mohamed Mbougar Sarr, manželé Ahndorilovi alias Lars Kepler z nedalekého Švédska a autoři nominovaní na Cenu Severské rady za literaturu, kteří ovšem byli v Helsinkách shodou okolností hlavně proto, že se cena dva dny po veletrhu udělovala v letošním roce právě zde. A s výjimkou estonského stánku na výstavišti nenajdete ani žádné jiné zahraniční prezentace. Za čtyři nabité dny se naopak podaří představit skoro všechny finské knihy vydané v uplynulém roce.
Ale pěkně popořádku: K helsinskému výstavišti se propletete okrajem betonové džungle čtvrti Pasila, u vchodu do haly pípnete QR kód vstupenky, kterou jste zakoupili online a ideálně s předstihem, protože tak lze výrazně ušetřit. A pak vás čeká sestup po širokém schodišti nikoli do Dantova pekla, ale naopak do knižního ráje.
Celý prostor je koncipovaný jako jedno rozlehlé otevřené tržiště s minimem zdí, překážek, zátarasů a barikád. Širokými uličkami se dobře pohybuje, navzdory množství návštěvníků nastávají skutečné tlačenice málokdy a málokde. Pódia na literární besedy jsou šikovně situovaná přímo v hlavní hale, po jejích bocích i přímo mezi stánky. Nalákat návštěvníky k poslechu literární debaty je tak docela snadné, kolem některé z nich procházíte každou chvilku. Letmý pohled na velkoplošnou obrazovku za hosty vás okamžitě informuje, na koho se zrovna díváte, která kniha se prezentuje a u kterého nakladatele bude následovat autogramiáda. Ani zdejší „sály“ určené pro pořady nemají stěny, bezproblémovému poslechu napomáhá výborné ozvučení. A když vás program nezaujme? Žádný problém, z hlediště se téměř bez povšimnutí vytratíte stejně snadno, jako do něj vplujete.
Orientaci v hale usnadňuje návštěvníkům hned několik jednoduchých prvků, například barevné koberce vyznačené i v mapce nebo chytře vymyšlené názvy pódií. Ta jsou pojmenovaná podle helsinských toponym. Senátní náměstí, Esplanáda, Töölö nebo Suomenlinna se – tedy Finům – rozhodně pamatují lépe a pletou méně než třeba nám Autorský a Literární sál.
Výhodou zdejších debat je jejich svižnost, neúprosný časový limit 22–25 minut odměřují diskutujícím hodiny na stolku před nimi. Dalo by se namítnout, že za tak krátkou dobu se žádná diskuse stihnout nedá, ale opak je pravda. Připravení moderátoři střílí jednu otázku za druhou, hosté pohotově odpovídají a diváci se dozvídají daleko víc než jen základní informace o knize. Profesionalita a rétorické schopnosti vystupujících jsou udivující. Následuje potlesk a pak rychle na další akci nebo do mumraje mezi stánky. Krátký formát je možná jedním z důvodů, proč se na literární besedy daří organizátorům přitáhnout hodně diváků, obvykle jich přihlížejí vyšší desítky až nižší stovky, největším hvězdám a prezentacím dlouho očekávaných knih i více. Když svou knižní novinku o původu, historii a společenském významu slov uváděl lingvista Janne Saarikivi, nestačil několikasethlavému davu ani největší sál. Finové totiž finštinu milují.
Divácky zajímavé jsou kromě knižních prezentací i akce spojené s literárními cenami. Na veletrhu se tradičně oznamují například finalisté Ceny deníku Helsingin Sanomat za nejlepší knižní debut roku. Na velkém pódiu se usadila desítka začínajících spisovatelů a tři moderátoři je a jejich knihy stihli za hodinu nejen představit, ale i krátce vyzpovídat.
Protože je Finsko dvojjazyčná země a švédsky psaná literatura je zde významnou součástí knižního trhu, je jí zasvěcená jedna sekce i se dvěma pódii. Svůj bezpečný prostor, a to nijak zanedbatelný, najdou i nejmenší čtenáři. Dětské části dominovaly letos barevný bibliobus a interaktivní a vizuálně zajímavé prvky, například velkoplošná desková hra s papírovými kulisami Helsinek. Samozřejmostí jsou i zde pódia, na nichž od rána do večera probíhají akce pro děti, a stánky s nejnovějšími knihami. Jedno z pódií je zasvěceno young adult literatuře. Podle tradice zde místo zkušených moderátorů akce uvádějí a hosty zpovídají ti, jimž jsou knihy určené, tedy teenageři. Každý den jiné gymnázium. Pozornost budí také zvukotěsná scéna, malá kóje pro hosta a moderátora. Jejich hlasy se k divákům linou z reproduktorů visících ze stropu a ničím nerušenou debatu je možné naživo přenášet třeba do rozhlasu.
Když vás na konci každého dne zachvátí smutek, kolik zajímavých debat jste nestihli, nemusíte propadat zoufalství. Vstupenka zakoupená přes internet vám ještě měsíc umožňuje zhlédnout všechny nahrané pořady online. A pokud se některý rok do Helsinek nedostanete vůbec, je možné zakoupit si i jen vzdálený přístup k besedám, které můžete sledovat streamované naživo i ze záznamu.
Věrnými a možná i zdaleka nejnadšenějšími návštěvníky Helsinského knižního veletrhu jsou překladatelé finské literatury z celého světa. Kde jinde si totiž udělat lepší obrázek o nejnovější knižní produkci, setkat se s kolegy a známými, načerpat inspiraci i tipy na další překlady. Velkou zásluhu na účasti překladatelů má literární agentura Finnish Literature Exchange (FILI). Už několik let po sobě je na veletrh zve, hradí jim cestovné, ubytování i vstupenku a připravuje pro ně bohatý doprovodný program. Například závěrečné setkání mentorského programu, ve kterém začínající překladatel od jara pracuje pod vedením zkušenějšího kolegy na delším ukázkovém překladu z vybrané knihy. Nebo celodenní série přednášek shrnujících, co nejzajímavějšího za poslední rok vyšlo z beletrie pro dospělé a pro děti, non-fiction, komiksu a krimi. Své prezentace mají také literární agenti. O knihách z jejich katalogů si pak lze v klidu více do hloubky popovídat na separátních schůzkách.
Kromě sbírání nových tipů a přátelských setkání má návštěva Finska pro překladatele ještě jiný rozměr. Je k nezaplacení octnout se alespoň na chvilku mezi lidmi, kteří si vás a vaší práce váží. Je až dojemné, jak jsou tam v té malé zemi daleko na severu rádi, že jste se naučili právě jejich jazyk a pomáháte ve světě šířit jejich literaturu, jeden z největších národních pokladů. Lepší povzbuzení před návratem do krušné české reality literárních překladatelů si snad ani nelze přát. A když na vás tady zpátky v české kotlině padne splín, vždycky můžete utéct do fikčních světů literatury, protože po návratu z Helsinského knižního veletrhu rozhodně nehrozí, že nebudete mít co číst.