2/2026 – Očima kamenů

Úvodník

Napsal by Bohuslav Reynek tytéž básně, kdyby se pod Petrkovem rozkládala hnědouhelná pánev? Mohli bychom si číst Frankensteina, kdyby nevybuchla sopka Tambora? Kdyby Vltava tekla úplně jinudy, existovala by Praha? A jak často se vůbec setkáváme s texty, kde pánev, sopka či řeka vystupují jako podmět – svébytná bytost v aktivní roli?

Pod nesmírnou tíhou klimatické a environmentální krize i v důsledku přehlcení digitálními technologiemi se společnost postupně otevírá potřebě brát ohledy na rostliny a živočichy. Zamýšleli jsme se ale někdy nad tím, kdo (ne „co“!) všechno do našeho „životního prostředí“ vlastně patří a zda by si úctu a péči nezasloužili i ti, které nazýváme přírodou „neživou“? Či dokonce nad tím, jak takové termíny ovlivňují naše vnímání světa, a tedy i způsob, jak s ním nakládáme? Číslo, jež držíte v rukou, se vydává cestou, která je v rámci moderní západní kultury téměř neprošlapaná. Lidem přírodních národů je naopak důvěrně známá – ovšem čím jasněji ji vnímají, tím obtížnější je narazit na písemné zachycení jejich perspektivy. Následující výběr textů spolu s bibliografií, kterou najdete na našem webu, tak možná představuje podstatnou část literatury, již k tématu vůbec máme.

Do myšlenkového území čísla nás jako načrtnutá mapa přehledného měřítka uvádí esej Terezy Šmejkalové. Dvojice rozhovorů přináší zasvěcené pohledy lidí, kteří se v této krajině buď narodili, jako Fanny Puntaca Mamani, nebo v ní dlouhodobě žijí a pro veřejnost sestavují její mapy podrobné, jako David Abram a Merlin Sheldrake. Neméně významnými popularizátory jsou Robert Macfarlane a Marcia Bjornerud, s nimiž se vydáme na dobrodružnou plavbu po proudu divoké řeky s přiznaným statusem osoby a na závratný let geologickým časem uloženým v archivech našeho podivuhodného domova. Zásadní zkušenost ale může přinést i obyčejná krátká procházka, jak se dozvíme od Caroline Ross. Literárně svou inspiraci z cest stejnými kraji ztvárnili Anatole Le Braz a zejména Ursula K. Le Guin, z jejíhož bohatého odkazu jsme vybrali text obskurní a okouzlující zároveň. Průvodcem nám ovšem mohou být i slova samotná – stačí si prolistovat výběr z hesel slovníku sestaveného Amandou Thomson a pak se vystavit živlům. Hlubší souvislosti mezi jazykem a dědictvím předků, z něhož vyrůstá, pak lze nahlédnout díky třem představeným básnířkám-aktivistkám: Ritě Mestokosho, Jamaice Heolimeleikalani Osorio a Jeanine Leane. A konečně, nedílnou součástí tematické sekce jsou i díla, která o ponoru do její krajiny podávají zprávu jazykem obrazů: obálka a barevná příloha Adama Kašpara.

K tématu čísla jsme ale nechtěli přistupovat pouze v kurátorském duchu – jak naznačují autorské a překladatelské medailony, snažili jsme se je rovnou i naplnit. V odtělesněném prostředí digitálních médií se snadno zapomíná, že každý příběh je nerozlučně spojen s prostorem, v němž se udál. Návrat zpátky na Zemi tak můžeme zahájit obnovením zvyku z dob papírových dopisů: uvést a uznat místo, odkud píšeme. Příští Plav se vydá do různých koutů světa za romskými autorkami a autory a my vás zdravíme z holešovického meandru!

Tereza Šmejkalová a Martin Pšenička