Jan Krasický
An-jen, Chu. Rozvážím balíky po Pekingu: život v čínské gig economy.
Z čínského originálu Wo caj Pej-ťing sung kchuaj-ti (2023) přeložil Denis Molčanov.
1. vydání. Brno: Host, 2025. 240 stran.
Nakladatelství Host vydalo v minulém roce překlad autobiografie Chu An-jena s názvem Rozvážím balíky po Pekingu. Z jeho svědectví námezdního dělníka se zkušeností z mnoha různých povolání – od prodejce zmrzliny přes poslíčka po vedoucího obchodu s oblečením – se dozvídáme o specifické situaci pracovního trhu v komunistické Číně, která se ekonomicky transformovala v kapitalistickou velmoc.
Chu An-jenova kniha kriticky nahlíží kapitalistický trh práce, v čemž připomíná přístup žurnalistky Saši Uhlové, jež ve své investigativní reportáži Hrdinové kapitalistické práce (2018) podala zprávu o lidech, kteří pracují za nejnižší mzdy a jsou oběťmi nerovného zacházení. Uhlová se v problematickém prostředí ocitá jako host, který potřebuje vše zdokumentovat a bývá často v šoku z nastalé situace, v Chu An-jenově případě se jedná o trvalé organické spojení s ekonomickým sektorem, který poskytuje potřebnou obživu.
Podobně jako u Uhlové se však v této knize objevuje svědectví o mnohočetném porušování zákoníku práce i etického kodexu. Neúměrná délka pracovní doby, nevyhovující ubytování v místě práce, absence smluv i pojištění či další přestupky utvářejí realitu čínského pracovníka v novém tisíciletí. Neustálý tlak na výkon podlamuje psychické i fyzické zdraví. U Chu An-jena se navíc objevuje další rozměr – v čínské ekonomice nakonec nejhůře placená práce paradoxně nabízí alespoň základní jistoty oproti podnikání, kde má princip konkurence daleko k tomu, co bychom mohli nazvat zdravou soutěží. Autor se kromě prací řadového zaměstnance totiž pokusil i o vedení živnosti a autenticky zobrazuje i tuto sféru, ve které se setkává s predátorskými způsoby konkurentů. U přítomné knihy zaujme charakteristika postav, které se autorovi daří vykreslovat v jejich komplexitě. An-jen dokáže pregnantně pojmenovat akty nespravedlnosti, zároveň mu však nechybí schopnost empatie vůči zaměstnavatelům, zákazníkům nebo kolegům, se kterými přichází denně do styku. Mezi postavy, které to dobře ilustrují, patří například vedoucí prodejny kol, která zboží nerozumí, je všehoschopnou podnikatelkou a zaměstnanci ji nenávidí, autor však dokáže ocenit i její motivovanost a občasnou lidskost, nebo kolega ve skladu, jehož přehnaná snaha se kamarádit se stává pro autora trochu nepříjemnou, s odstupem času však dokáže pochopit její motivy, které tkvěly ve snaze si práci za každou cenu udržet.
Memoáry získávají pozornost také už samotným časoprostorem. V čínských velkoměstech nového milénia se již naplno rozvíjejí mechanismy kapitalismu za podpory i regulace vládnoucí komunistické strany. Otevření se světu Číně přináší specifickou krizi, kterou Chu An-jen také komentuje: „Ano, někdejší těžká, ba krutá doba člověka přinutila zůstat uboze jednotvárným a úzkoprsým, jenže dnes je tomu jinak, společenské prostředí se změnilo. Konzumerismus se stal novou ideologií, vězení je sice stále tady, jen nám připadá, že jsme v něm o něco svobodnější.“ (191) Autor se ocitá na pomezí: starý svět, který reprezentují mimo jiné i jeho rodiče, je mu vzdálený, v novém, kapitalistickém, hledá složitě svou pozici. Jako „proletář“ kritizuje některé praktiky kapitalismu, oceňuje ovšem možnost částečné seberealizace. Nedostatek pracovních nabídek jej však nutí jednat leckdy pragmaticky, a tak nonkonformní přátelé například kritizují jeho práci pro soukromou firmu, která za státní peníze vydává mangy velmi špatné kvality.
Dvojí rozměr se v knize objevuje také v souvislosti se sociální rolí. Na pozadí mnoha pracovních zkušeností vystupují úvahy, které vyvěrají z autorovy záliby ve čtení a psaní literárních textů. Práce, která zajišťuje výdělek, se nachází v kontrastu se zájmem o literaturu, který vypravěči dává pocit svobody. Možnost prohloubit tento zájem se otevírá jen v situaci, kdy dochází k oslabení pracovního tempa, například když má autor kvůli poklesu počtu kurýrních zakázek v krachující firmě více času na četbu modernistických románů, jako jsou Joyceův Odysseus či Muž bez vlastností Roberta Musila.
Vlivem profesní i literární zkušenosti prochází subjekt transformací. Kromě ekonomického systému se v posledním dvacetiletí proměňuje i jeho osobnost. Není to tedy jen sociálněkritická studie, ale rovněž zamyšlení nad sebou samým, které vede postupně až k uvědomění si vlastní hodnoty a identity. Sebereflexivnější dimenzi autobiografie nejlépe ilustruje poslední, čtvrtá kapitola, která byla přidána dodatečně. Kromě obvykle důkladného popisu pracovních zkušeností (nechybí zde ani ukázka harmonogramu jednoho pracovního dne) se v ní objevují i esejistická zamyšlení nad pojmy práce a umění, která nejsou ochuzena o střípky literárnosti. Různorodou formou se zde konstruuje základní autorovo krédo, které odmítá vnímat množství vykonané práce jako jediné měřítko kvality člověka. Seberealizace podle něj tkví v samotném procesu hledání vnitřní svobody, ke kterému v autorově případě napomáhá četba a tvorba.
Kniha Rozvážím balíky po Pekingu nabízí nejen detailní pohled na prostředí těch nejhůře placených povolání v Číně posledních dvou dekád, mapuje také osobitou proměnu autorova myšlení. Interakce mezi světem práce a světem myšlenek napomohla k vytvoření osobitého díla, jež mimo jiné zdařilou kombinací autobiografického vyprávění o vlastních zkušenostech a esejistických odboček opustilo konvence žánru.