Autor: Nelly Stránka 2 z 46

Když si svoje sny plní i obyčejní smrtelníci… K divadelní inscenaci Orlanda

Pavel Kobylák

 

Inscenace Orlando právě vstupuje v Městských divadlech pražských na scéně Divadla Komedie do druhé sezony, a tak přišel čas podívat se na ni trochu blíž: Jako na zprávu o lidském nitru, o hledání a míjení, o touze po ideálu a srážkách s realitou, o neschopnosti vybrat si z nabízených příležitostí tu pravou, o bezvýchodnosti a naději ve vztazích, o lidských proměnách a neměnnostech, o limitech a jejich překonávání; jako na metaforu vnitřního osvobození a sebepřijetí, vypovídající o nás všech. Vidět ji zblízka je prostě zážitek, po kterém vás to na světě začne víc bavit,

Na cestě, po níž putuje i hmyz

Rozhovor s Helenou Honcoopovou vedla Michaela Melichová

Jedním z posledních svazků, jež vydalo nakladatelství DharmaGaia, je antologie japonské poezie waka a haiku, kterou přeložili Petr Borkovec a Helena Honcoopová. V antologii pojmenované Světlušky v rukávech se to hemží tvory z hmyzí říše a krom hmyzu v ní občas poskočí i žáby. Jak básně haiku a waka fungují a jak je možné, že jejich forma zůstala po staletí nezměněná? Spolupráci v překladatelském tandemu i specifika japonské poezie přiblíží kunsthistorička a japanoložka Helena Honcoopová v rozhovoru s japanoložkou Michaelou Melichovou.

 

Antologie japonské poezie waka a haiku,

Bad trip prvního roku éry Man’en

Michaela Melichová

Óe, Kenzaburó. Němý výkřik.
Z japonského originálu
Man’en gannen no futtobóru (1967) přeložila Anna Cima.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2024. 320 stran.

 

Óeho román Němý výkřik (Man’en gannen no futtobóru) bývá považovaný za vrcholné dílo autorova prvního tvůrčího období. Rozvíjejí se v něm některá starší témata, výrazná především v románu Soukromá záležitost (1964, č. 2010), jako narození postiženého dítěte a s ním spojený rozklad manželského vztahu nebo vypravěčovo dilema, zda přijmout odpovědnost za svůj život,

Madridská trans odysea

Kateřina Bártková

Portero, Alana S. Zlozvyk.
Ze španělského originálu
La mala costumbre (2023) přeložil Radovan Beneš.
1. vydání. Praha: Prostor, 2024. 227 stran.

 

Zlozvyk Alany S. Portero vzbudil v literárním světě rozruch, jaký žádný jiný román s trans hlavní hrdinkou zatím nesvedl. Už před tím, než text spatřil světlo světa, ho španělská literární kritika dychtivě očekávala a na Frankfurtském knižním veletrhu vyvolal v té době stále ještě nepublikovaný rukopis senzaci. Měsíc po vydání byla práva na překlad prodána do čtrnácti jazyků a Portero – jak sama později řekla – se stala finančně zajištěnou do konce života.

6/2025 – Jsem loď a moje trápení je moře

Vychází nový Plav věnovaný současným anglofonním potopám.

Potopy a nevyhnutelná kolonialita překladu

Rozhovor s Lucelle Pardoe vedla a z angličtiny přeložila Veronika Korjagina

S translatoložkou Lucelle Pardoe jsme mluvily o literárních potopách a jejich překladu mezi globálním Severem a Jihem. Proplouvaly jsme mezi britským, nizozemským a indonéským kontextem, narážely na neúprosné mechanismy kompartmentalizovaného literárního trhu a uvažovaly, zda je v období modernity vůbec možné dekolonizovat překladem. Lucelle mluvila o tom, jak by taková dekolonizace mohla fungovat ve výuce literatury na nizozemských středních školách, o rozdílech mezi příběhy o potopách z bývalých impérií a z jejich kolonií, o recepci těchto příběhů na britském trhu, jejím významu pro autorky z bývalých kolonií i o tom,

Topografie násilí. Moravský návrat Vanessy Springory

Martina Mecco

 

Jméno Vanessy Springory (* 1972), jedné z čelných představitelek současné francouzské literatury, není českým čtenářkám a čtenářům neznámé. Roku 2021 tuto spisovatelku a naklada­telku uvedlo do tuzemského prostředí nakladatelství Host, když v překladu Tomáše Havla vydalo její tehdy rok starý debut Svolení. Letos v lednu publikovala Springora ve francouzském originálu svůj druhý román Patronyme (Patronymum). V próze, která se opět pohybuje na pomezí memoáru, autobiografie a autofikce, se zabývá znovuobjevováním jedné větve svých kořenů, již nachází v moravském Zábřehu.

V prvním románu Springora zpracovala traumatický zážitek – zneužívání,

Sláva nezrozeným. K třicátému výročí smrti Emila M. Ciorana

Karin Zamrazilová

 

Dne 20. června je to třicet let od smrti muže, který tvrdil, že „největším neštěstím pro člověka je jeho narození“. Emil Cioran (1911–1995), estét zoufalství, mistr nespavců a patron poražených, by nás právě dnes mohl oslovit víc než kdy dřív. A sice proto, že ve světě plném významů a řešení nabízel něco, co už skoro vymřelo: odvahu říci, že nic nemá smysl, a přesto v tomto absurdním světě setrvat do úplného konce. V Cioranově díle (viz ukázku v Plavu 2/2019) bychom horko těžko našli jakýkoli systém či řád; spíše se jedná o soustavu aforismů,

Mohu jen vrátit čtenářům dary mrtvých

Rozhovor s Tong Wei-gerem vedla a z čínštiny přeložila Pavlína Krámská

Patnáct let starý román Letní deště je čerstvým příspěvkem k překladu tchajwanské literatury u nás. Kniha, která osciluje mezi žánry, zachycuje život čtyř generací jedné rodiny, provádí čtenáře Tchaj-wanem do hor i na pobřeží a seznámí je také se zdejším folklórem. Tong Wei-ger v rozhovoru hovoří o tom, jak se z autora stal čtenářem své knihy, o možnosti literárního psaní na Tchaj-wanu a o paradoxním „neužitečném užitku“ literatury.

 

Román Letní deště byl v roce 2016 mezinárodním internetovým portálem pro čínsky psanou literaturu zařazen mezi třicet nejlepších tchaj­wanských románů z let 2001 až 2015.

Zavřít pravdu za dveře

Barbora Vacková

Besson, Philippe. Nech těch lží.
Z francouzského originálu Arrête avec tes mensonges (2017) přeložila Markéta Krušinová.
1. vydání. Praha: Paseka, 2024. 157 stran.

 

Vše začalo jedním letmým zahlédnutím. Mladý muž v hotelové hale mizí v davu kolem něj – tento výjev stačil, aby se mysl ponořila do dávných vzpomínek na čas plný touhy, vášně, ale také strachu a samoty. Zatím poslední přeložený román Philippa Bessona nás zavádí do Francie osmdesátých let, do jednoho konkrétního malého města a jednoho konkrétního období autorova mládí.