Rozhovor s Dianou Štelovou vedla Veronika Korjagina

Číslo otevíráme rozhovorem o akademicky silně podceňovaném tématu: romancích, harlekýnkách, červené knihovně… Tomuto žánru se přezdívá různě, bagatelizace ze strany vědecké obce ovšem asi nejčastěji pramení ze skutečnosti, že se probíraná díla považují za „čtení pro ženy“, a co je ženské, je sentimentální a podřadné. Spisovatelka Diana Štelová naopak zdůrazňuje potenciál vzdělávání se při čtení harlekýnek a upozorňuje na jednoduchou rovnici – jaká společnost, taková červená knihovna. Platí tedy, že neutuchající popularita romancí posiluje patriarchát, nebo jej vlastně může i slušně podkopávat? A jak do toho všeho zapadají Bridgertonovi?

Rozhovor s Adalbertem Müllerem vedly a z angličtiny přeložily Mariana Machová a Tereza Zavadilová

V Brazílii působili „ekologičtí“ spisovatelé a spisovatelky dávno předtím, než se ekokritika stala akademickým pojmem euroamerického uvažování o literatuře. V rozhovoru to připomíná brazilský literární teoretik Adalberto Müller, který mimo jiné převedl do portugalštiny dílo americké básnířky Emily Dickinson. Dnes se věnuje amazonským domorodým komunitám jazykové skupiny tupí-guaraní a jejich verbálním aktům. Tato společenství nerozlišují mezi přírodou a kulturou – někdy dokonce ani pojem příroda neznají. To, co dnes Západ znovu hledá jako ekologickou moudrost, je pro ně přitom odjakživa samozřejmým způsobem myšlení.