K stému výročí úmrtí A. Pikharta

Miloslav Uličný

Že Literární archiv Památníku národního písemnictví skrývá nejedno tajemství, je nasnadě. Poctivé badatele toto vědomí naplňuje vzrušením i vírou ve smysluplnost vlastní práce, redaktory vidinou snadného zisku kvalitních článků, čtenáře doufejme zvědavostí na dávný život literatury a jejích tvůrců. Je dobře, že péčí hispanisty a historika překladu Miloslava Uličného jsou tato tajemství zase jednou významně obnaženější. 

Stane se občas, že badatel hledající něco jiného narazí na poklad. Stalo se to i mně při pátrání po rukopisu neuveřejněných překladů Petrarkových znělek z pera obrozence Františka Jaroslava Vacka Kamenického,

Kateřina Veselovská

Členové a příznivci Klubu (nejen) hudebních historiků, kteří pravidelně pořádají svá neformální setkání v knihovně Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, měli v úterý třináctého října na programu téma, jež se ukázalo být povýtce interdisciplinárním. Přestože byl předmětem debaty odborný překlad v české muzikologii, mnohé z jejích závěrů lze bez potíží vztáhnout na kteroukoliv oblast humanitních věd.

Moderátor diskuze, student doktorského studia Jan Baťa, vznesl postupně několik podnětných otázek, přičemž logicky začal tou nejzákladnější, a sice zda je odborného překladu v (české) muzikologii vůbec třeba. Plénum sestávající z nejpovolanějších současných odborníků na danou problematiku – českých i zahraničních překladatelů muzikologických textů – se jednoznačně usneslo na kladné odpovědi.

Jan Zelenka

Nemáme ve zvyku dodatečně uveřejňovat nominační texty. Protože se však opakovaně potvrzuje, že k udělení jakékoli ceny porotě často velmi pomůže právě dobře sepsaná nominace, chceme poté, co jsme v Plavu 5/2009 otiskli redakční nominaci Viktora Janiše,1 ukázat, jaké jsou hranice tohoto žánru, kde se texty mohou potkávat, rozcházet či doplňovat. Publikujeme proto nominaci Obce překladatelů, již podala právě pro Miroslava Jindru a již sepsal dlouholetý redaktor jeho prací, Jan Zelenka.
 

Překladatel PhDr. Miroslav Jindra (nar. 5. 8. 1929) již zprostředkoval českému čtenáři bezmála padesát titulů z anglické,

Šárka Grauová

Podle mezinárodních norem má překladatel za jeden pracovní den převést do mateřského jazyka šest až osm normostran běžného textu. To vypadá jednoduše: 30 stran týdně, 120 stran měsíčně, 1400 stran ročně, vezme-li si toho roku překladatel dovolenou. Netroufám si a možná ani nechci odhadovat, kolik člověku mezinárodní norma stanoví na celý život – kolik toho máme nažít a napřekládat. A přestože normy někdy bývají užitečné, je snad dobře, že jsou i lidé, kteří překlad pojímají jinak.

Cenu Josefa Jungmanna, již poosmnácté udělenou za literární překlad, získalo v letošním roce poprvé portugalsky psané dílo. Zasloužila se o to Vlasta Dufková svým převodem rozsahově nevelké novely Burití brazilského spisovatele Joãa Guimarãese Rosy (1908–1967).

Kateřina Veselovská

Zvoláním „Košer!“ začíná drama současné židovské autorky Hadar Galronové (nar. 1975), které mělo českou premiéru 4. prosince loňského roku ve Stavovském divadle. Hra s názvem Mikve upozorňuje na to, že vztah ortodoxního židovského světa k postavení žen tak docela „košer“ není.

Hadar Galronová ve svých textech vychází z bezprostřední zkušenosti s danou problematikou. Sama pochází z ortodoxní židovské rodiny, jíž se však po studiu na náboženské škole vzepřela a svou vzpouru stvrdila odchodem do armády. Později studovala divadlo na univerzitě v Tel Avivu, kde také začala psát hry kriticky zaměřené vůči židovské ortodoxii. Inscenace těchto her zaznamenaly velký úspěch jak v Izraeli,

Kateřina Veselovská

Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy, největší událost svého druhu v České republice, se uskuteční letos už popatnácté – tentokrát jako oficiální doprovodná akce českého předsednictví v Radě EU. Veletrh bude probíhat od 14. do 17. května v interiérech náhradní haly na místě levého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, doprovodné akce pak na mnoha místech po celé Praze i v dalších městech republiky.

Ústřední program festivalu je sjednocen tématem 27 ze 27 / Evropa v literatuře – literatura v Evropě. Dalšími samostatnými okruhy jsou Fantazie a kreativita a Literatura a vzdělání.

Jan Vaněk jr.

V úterý 2. prosince 2008 se konal už 78. pořad Klubu kultury překladu, pořádaného pod záštitou Jednoty tlumočníků a překladatelů. Přednášku na téma „Cid ve světle českých překladů a adaptací“ proslovil sám zakladatel a vedoucí KKP doc. Miloslav Uličný z Ústavu translatologie FF UK, pro nějž jde o dlouhodobé, ne-li životní téma – v Plavu 3/2007 mu vyšel článek „Píseň o Cidovi poprvé česky“, soustředící se na versologické aspekty jeho překladu (Práce 1994). Ve zhruba padesátiminutové přednášce (doprovozené kolováním xerokopií z uváděných publikací) se této otázky také dotkl, ale jinak ji pojal populárněji a šířeji: shrnul historii recepce cidovské látky v českých zemích od počátku 19.

Kateřina Veselovská

Když byl Martin Hilský poprvé pozván Alexandrem Stichem na přednášku Kruhu přátel českého jazyka, netušil asi, že jednou věnuje svůj příspěvek Shakespeare a divadlo řeči právě jemu. Přednáška k poctě Alexandru Stichovi se uskutečnila 12. listopadu v prostorách Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK. Zde našel Kruh přátel českého jazyka po mnoha letech střídání nejrůznějších střechových organizací konečně zázemí, a zde se tedy od začátku letošního roku konají jeho pravidelné středeční přednášky, soustředěné již tradičně do dvou běhů (od února do května a od října do prosince).

Martin Hilský tematicky částečně navázal na svou poslední přednášku v Kruhu nazvanou Hříšné hříčky – překlad shakespearovské slovní hry z roku 2002.

Kateřina Veselovská

Pětice mladých, nikoliv však začínajících básníků ve složení Jonáš Hájek, Eva Košinská, Ondřej Lipár, Olga Richterová a Jonáš Zbořil se původně setkávala na internetových fórech určených autorům nejrůznějšího stáří a poetiky, jakými jsou třeba stránky LiTerra či literární online almanach Wagon. Postupem času se ale všichni částečně vzdali svých virtuálních identit a začali vystupovat také veřejně. Jejich poslední autorské čtení se uskutečnilo třetího listopadu v kavárně Krásný ztráty za doprovodu indie-folkového dua Sundays on Clarendon Road Jonáše Zbořila a Jana Tůmy.

Většina zmíněných autorů má vlastní blog, na kterém pravidelně publikuje,

Lucie Koryntová

V měsíci říjnu byli slavnostně vyhlášeni laureáti tří různých ocenění v oblasti české kultury. Dne 21. října byly v Českém muzeu hudby uděleny Státní ceny a Ceny Ministerstva kultury. Je to poprvé, co byly tyto ceny předávány společně, zřejmě kvůli mediálnímu zvýraznění obou událostí. Nejprve však ve zkratce o historii starší z nich, Státních cen. Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo byly ustanoveny v roce 1920 ministerstvem školství a národní osvěty. V roce 1948 byly zrušeny, obnoveny byly až v roce 1995 tehdejším ministrem kultury Pavlem Tigridem. Ten tehdy svolal schůzku spisovatelů a překladatelů a inicioval založení společné státní ceny za literaturu i překlad honorované třemi sty tisíci korunami.