Lucia Satinská

V pondelok 25. februára sa v pražskom francúzskom inštitúte v rámci literárnych večerov konalo čítanie súčasnej veľmi úspešnej autorky Marie NDiaye. Málokto si pri pohľade na mladú autorku správne tipne rok jej narodenia (1967), a preto ho/ju spočiatku prekvapí, čo všetko má už vo svojej literárnej kariére za sebou. Ale aj keby človek na prvý krát odhadol vek Marie NDiaye, jej literárna činnosť je bohatá. Svoj debut, román Quant au riche avenue (Bohatá budúcnosť), vydala už v osemnástich rokoch, v roku 1985. Odvtedy nasledovalo ďalších desať románov, z ktorých je určite hodno spomenúť aspoň Rosie Carpe,

Marie Iljašenko

Nové divadelní studio působící od loňského roku pod názvem Saint Germain nabídne svým návštěvníkům to nejlepší ze současného francouzského dramatu. Iniciátorem tohoto projektu, který je realizován na nové scéně působící při Rock Café, je režisér a překladatel Jaromír Janeček.

Jako inspirace mu posloužil projekt, který se před lety konal na půdě Francouzského institutu a jehož cílem bylo představit českým divákům nejnovější francouzské drama. Francouzský institut sice tuto tradici neoživil, převzal ale společně s francouzským velvyslanectvím nad Studiem Saint Germain patronaci. Společným jmenovatelem divadelních her, které Saint Germain uvede, je především jejich nominace na prestižní francouzskou cenu Molière v kategorii „nejlepší text sezony“.

K záměně autora úvodní eseje došlo ve zvláštním čísle Plavu věnovaném hře Nathalie Sarrautové Pro jediné slovíčko. Nesprávně byla uvedena Jovanka Šotolová, skutečnou autorkou je Jana Kubáčková. Redakce se oběma autorkám omlouvá. Plné a správné znění eseje si můžete přečíst na našich internetových stránkách.

Miloslav Uličný

V aragonském městečku Tarazona, kde sídlí španělský Dům překladatelů, se konaly od 9. do 11. listopadu již popatnácté Dny literárního překladu. Akci nazvanou „XV Jornadas en torno a la Traducción Literaria“ pořádaly Dům překladatelů a organizace ACEtt, vrcholná instituce sdružující španělské překladatele beletrie. ACEtt sídlí v Madridu a od roku 1993 vydává odborný časopis Vasos Comunicantes („Spojené nádoby“), jehož 39. číslo má být věnováno právě skončené konferenci.

Přednášky, kulaté stoly a dílny se konaly od pátečního podvečera do nedělního odpoledne. Úvodní přednášku pronesl prezident ACEtt Mario Merlino místo známého peruánského prozaika Alfreda Bryce Echeniqua,

Miloslav Uličný

Sto let od prvních českých převodů hispanoamerické poezie

I když se zájem Čechů o Ameriku obecně a o její hispanofonní oblast zvláště datuje již od dob prvních zámořských objevů, Češi jako autoři cestopisných nebo populárněvědných spisů z jihoamerických a středoamerických končin i z karibské oblasti se projevují ve větší míře od druhé poloviny 19. století. Mezi nejvýznamnější patřil i dramatik, spisovatel a cestovatel Josef Štolba (1846–1930), překladatel Nového dramatu Španěla Tamaya y Bause, píšícího pod pseudonymem Joaquín Estébanez. Drama se hrálo v Praze roku 1877 a vyšlo tiskem u I. L. Kobera o rok později. Představení této hry v originále zhlédl J.

Michal Škrabal

Zavítat na letošní Dny poezie a napsat tuto krátkou glosu bylo pro mne milou povinností. Jedním z pozvaných hostů totiž byla mladá lotyšská básnířka Ingmāra Balode, s níž jsem se loni seznámil v Mezinárodním spisovatelském a překladatelském domě ve Ventspilsu. Ingmāra Balode se narodila v roce 1981. Vystudovala Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Rize, nyní studuje polonistiku na Filologické fakultě Lotyšské univerzity. Je na volné noze: kromě překladů britské a americké současné i modernistické literatury se věnuje také překladům z polštiny. Mimo to působí jako redaktorka literárního internetového portálu ¼ Satori a podílí se na realizaci několika literárních projektů a grantů.

Do Prahy přijela,

Veronika Hesounová

Italský kardinál Mezzofanti vynikal tak neobyčejným talentem učit se cizím jazykům, že se jeho jméno stalo obecným označením výjimečného polyglota. „Český Mezzofanti“, venkovský farář Alois Koudelka, ovládl více než třicet jazyků a z téměř všech také překládal. Od jeho smrti tento měsíc uplyne šedesát pět let.

Narodil se 18. 11. 1861 v Kyjově a po maturitě na tamním gymnáziu začal v Brně studovat bohosloví. Po vysvěcení na kněze roku 1884 vystřídal řadu působišť (Bučovice, Kobylí, Rovečín, Nikolčice), až zakotvil v Praci u Slavkova (po první světové válce dostal nabídku na funkci sekretáře a tlumočníka v prezidentské kanceláři na Pražském hradě, avšak odmítl).

Anna Vondřichová

Básnířka a překladatelka Jiřina Hauková (1919–2005) studovala od roku 1938 v Brně tři semestry anglistiku a bohemistiku, po uzavření vysokých škol se vrátila do Přerova, kde působila v redakci Obzoru. Později redigovala ženskou rubriku Lidových novin a pracovala v knižním oddělení Ministerstva lidové osvěty, po roce 1943 se natrvalo přestěhovala do Prahy a po dvou letech se stala členkou Skupiny 42. Po válce byla zaměstnána v publikačním odboru a později v zahraniční sekci ministerstva informací. Do roku 1948, kdy ji jako mnohé další postihl zákaz publikace, vyšla ještě válečná sbírka Cizí pokoj (1946), první přeložené básně v časopisech Kvart (1945/46) a 

Lukáš Novosad

V neděli 28. října byly uděleny výroční státní ceny za literaturu a překlad, literární byla udělena Milanu Kunderovi, překladatelská profesorovi brněnské JAMU, letos dvaasedmdesátiletému Antonínu Přidalovi. (V tomto čísle podotkněme, že u Přidalových překladatelských začátků stál Jiří Levý: „Mezi ty, kteří mě ovlivnili nejvíc, patřil jeden z našich nejlepších anglistů Jiří Levý, tenkrát přednášel ještě v Olomouci, ale věnoval mnoho sobotních odpolední hovorům se mnou, nad mými texty a překlady. To on mě podnítil, abych se dal do překladu španělské středověké Knihy pravé lásky, ačkoli se mohlo zdát, že se svými studentskými zkušenostmi tak nesnadnou práci nezvládnu.

Jan Hon

V úterý 2. října byla předána Cena Josefa Jungmanna za nejlepší překladatelský výkon roku 2006 a další překladatelská ocenění s ní spojená. Ač tomu neodpovídalo ani omšelé prostředí sálu Pálffyho paláce, ani chabý zájem novinářů, ani prodlení, s jakým o výsledcích informovala Obec překladatelů na svých webových stránkách, přece je tato událost právem označována za prestižní. A to i přes to, že některá z kritérií poroty, o nichž mluvila její předsedkyně Božena Koseková, mohla budit jisté rozpaky. Že překlad má být adekvátní i tvůrčí, to dá rozum. Co si však představit pod kritériem „hodnot, které překlad přenáší do našeho kulturního povědomí“,