• Recenze #2009 #6

Josef Šlerka

C. Ghyka, Matyla. Zlaté číslo. Z francouzského originálu Le Nombre d’or přeložila Danuše Navrátilová. 1. vydání. Praha: Argo, 2008. 417 stran. 

Od nepaměti přitahuje laiky i odborníky matematický fenomén zvaný zlatý řez. V praxi se jedná o dokonalý poměr, který vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Vyjádřitelný číselně pak odpovídá přibližně hodnotě 1,618. Nejdivnější na něm je, že se s ním můžeme setkat prakticky všude: od živé přírody přes umění až po technickou analýzu pohybu cen akcií na burze.

• Recenze #2009 #4

Lucie Koryntová

Janésová, Clara. Oféliin hlas. Ze španělského originálu La voz de Ofelia (2005) přeložila Adriana Krásová za spolupráce Josefa Forbelského. Odpovědný redaktor Josef Forbelský. 1. vydání. Praha a Litomyšl: Paseka, 2008. 103 stran.  

Poezie hladového nezachrání, ale může spasit duši. Dokladem budiž básnická próza Oféliin hlas, v níž španělská básnířka Clara Janésová líčí vlastní básnické zrání a svůj vztah k českému básníkovi Vladimíru Holanovi.

Clara Janésová (nar. 1940) má na kontě přes třicet básnických knih a svými překlady zprostředkovala španělským čtenářům značnou část díla Vladimíra Holana,

• Recenze #2009 #3

Lucie Sedláčková

de Costerová, Saskia. Hrdina. Z nizozemského originálu Held (2007) přeložila Magda de Bruin-Hüblová. 1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2008. 88 stran.  

Zhruba před dvěma roky složil nizozemský literární kritik Arjen Fortuin poklonu mladší generaci vlámských prozaiků. Zpoza státní, nikoli však jazykové hranice nešetřil komplimenty a vyslovil odvážnou myšlenku, že současní vlámští autoři, kteří svá díla z valné většiny publikují u nizozemských vydavatelů, v mnohém předčí své nizozemské kolegy. Ocenil zvláště jejich jazykový cit, styl, odvahu riskovat, naléhavost jejich výpovědí, odhodlanost a sebedůvěru – vlastnosti, které u svých krajanů ve větší či menší míře postrádá a jež shrnuje pod hromadné označení „nekompromisní energie“.

• Recenze #2 #2009

Lukáš Novosad

Wilde, Oscar. Portrét pana W. H. / The Portrait of Mr. W. H. Z anglického originálu přeložil Jiří Josek. Odpovědná redaktorka Jana Mertinová. 1. vydání. Praha: Romeo, 2008. 79 s. 

Je to smutný fakt. Běžný tuzemský kritický provoz stíhá reflektovat jen hrstku z obrovského množství vydávaných titulů a až na výjimky se věnuje pouze autorům současným. Vyjde-li novinka od některého z autorů takzvaně klasických, je de facto odkázána k hodnocení až v studiích literárněvědeckých, na obyčejnou recenzi nárok takřka nemá. Zřejmě u takových případů zafunguje představa, podle níž podstatné texty významných autorů jsou do češtiny už dávno všechny přeloženy (případně díla od českých autorů vydána) a zbytek jsou jen drobničky,

• Recenze #1 #2009

Lucie Koryntová

Písně země Nairi – Lidové a trubadúrské písně středověké Arménie. Básně vybrala a přeložila Petra Kohoutková. 1. vydání. Praha: DharmaGaia, 2006. 216 s.

Fotografie na obálce, na níž je zachycen starý křesťanský klášter rýsující se proti mohutné zasněžené hoře, čtenáře láká exotičností dálky času a místa. Avšak očekávání cizího se brzy promění v rozpoznání společného. Poezie jihokavkazské země rozkládající se pod biblickou horou Ararat má své zvláštní rysy, v její stavbě a motivice však nacházím podobnosti s českou lidovou poezií a slovanskou poezií vůbec. „Antologie arménské lidové a trubadúrské poezie, poprvé v češtině“, jak je představena na záložce,

• Recenze #12 #2008

Josef Šlerka

Enzensberger, Hans Magnus. Eseje Z německých originálů přeložil Jiří Stromšík. 1. vyd. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. 145 s.

Německý spisovatel, básník, dramatik, překladatel a esejista Hans Magnus Enzensberger (1929) je české veřejnosti doposud znám hlavně svým básnickým dílem. Zásluhu na tom má především Josef Hiršal, který přeložil výběr jeho básní již v roce 1966 pod názvem Zpěvy z potopy (druhého vydání se výbor dočkal jen o tři roky později). Řada dalších básní vyšla časopisecky a doposud posledním knižním překladem je bilingvní vydání sbírky básní Jed – Das Gift v překladu Tomáše Kafky z roku 2006.

• Recenze #11 #2008

Lukáš Novosad

Faber, Michel. Fahrenheitova dvojčata. Z anglického originálu The Fahrenheit Twins (2005) přeložil Viktor Janiš. 1. vydání. Zlín: Kniha Zlín, 2008. 282 s.

Málokdy si lze dopřát takovou radost: Fahrenheitova dvojčata je kniha příliš dobrá, než aby při jejím hodnocení recenzent nepocítil ostych ze svého selhání. V Rejžkově případě se zjevně promítl do trapného nepochopení, jak funguje umění a čím je vzácné. Vyjma vytčeného citátu, v němž aby kauzalitu jeden pohledal,

• Recenze #2008 #9

Josef Šlerka

Masłowská, Dorota. Královnina šavle Z polského originálu Paw królowej přeložila Barbora Gregorová. 1. vyd. Praha: Agite/Fra 2008, 142 s.

Na nový román Doroty Masłowské čekali čtenáři neuvěřitelné čtyři roky. Její debut Červená a bílá (Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną, česky 2004) způsobil na polské literární scéně doslova zemětřesení a vynesl Masłowské nominaci na prestižní cenu Nike. Za nový román Paw królowej (2006) Masłowská cenu konečně získala. A nejen to, autorka zde dokázala překročit svůj stín a napsat román přinejmenším stejně tak dobrý, jako byla prvotina. V překladu osvědčené Báry Gregorové vyšla letos kniha pod názvem Královnina šavle i u nás.

• Recenze #2008 #7

Lukáš Novosad

Popa, Vasko. Vlčí stín.
Ze srbských originálů vybrali a přeložili Luděk Kubišta a Irena Wenigová.
1. vyd. Praha: Havran, 2008. 164 s.

Z tvorby srbského básníka Vaska Popy vyšel dosud v češtině, vedle časopiseckých ukázek, výbor Vrať mi moje hadříky (1964 v překladu L. Kubišty) a sbírka Vedlejší nebe (1971 v překladu týchž co aktuální výbor – jde tedy zjevně o případ celoživotní služby vyvolenému autorovi). Nejnovější knížka jednak opakuje výběry předchozí, jednak je doplňuje o ukázky z pozdních Popových sbírek.

• Recenze #2008 #7

Lukáš Novosad

Ztracen v samoobsluze. Současné srbské povídky.
Ed. Tatjana Micić.
Beograd: IP Beograd a.d., 2007. 1. vyd. 130 s.

Když už jsme balkánské číslo postavili na překladech zejména studentů srbštiny a chorvatštiny z pražské filozofické fakulty, připomeňme obdobný projekt antologie srbských povídek nazvané Ztracen v samoobsluze, jež vyšla koncem loňského roku. Je to svazeček, který edičně připravila Tatjana Micićová, někdejší lektorka srbského jazyka na FF UK. Pod patronací kritika a prozaika Mihajla Pantiće a s pomocí svých studentů vybrala texty a nechala jim je přeložit;