Bogdan Mureșanu
Z rumunštiny přeložil Jiří Našinec
Boží přítomnost jako výzva i otazník, filosofická tázání po hlubším smyslu. Skály mají řád z kamene, jak říká lyrický mluvčí, zato smysl nás samých je vratký jako bárka v hlubinách moře.
Podkrovní čas
Objetím jsme vyvraceli čas
nad našimi hlavami
a bezděky se dotýkali štěstí,
jež okamžitě pomíjelo z obavy,
že snad splyneme v jedinou bytost.
Jitra kočičím krokem hledala
svůj ztracený smysl na prosluněných střechách,
jen noční hodiny utkvívaly v naší blízkosti.
Bezejmenné dny bezútěšně uplývaly
kamsi do daleka nad naše podkroví –
jen láska se vznášela nad městem.
Čas opět počal neúprosně plynout,
když na střechy se vkrádal podzim.
Řád, chod a smysl světa
Znám hlubinný řád moří,
tichý chod noci nad střechami –
tápavost milostného poblouznění,
a přesto neznám skrytý smysl bytí.
Poznal jsem kamenný řád skal,
zpěněnou roztouženost vln,
skelný cíl zrcadel,
temnou touhu noci
i hvězdné poslání nebe.
Znám už, proč je v zeleni modř
a srdce pohádkový oř, nevím však zatím pranic
o vratkém smyslu bytí.
Výzva
Buď mým klášterem,
pevnými zdmi obehnaným
a životem v plen mu daným!
Buď nepřátelským vojskem,
jež vtrhne v okovaných botách
do všech koutů mé duše
a cestou rozsévá jen zmar!
Buď mou knihou tajných znaků
a nech mě vyčíst ze svého pohledu
tajemství tvého kroku i smysl života!
Buď městem, k němuž pílím,
buď cestou nekonečnou,
schodištěm o tisíci stupních,
bezbřehým oceánem, porážkou, jež těší,
něžně spáchaným zločinem!
Tajné putování
Vzal jsem pod své kroky
průsvitné tělo ulic,
staří alkoholici, poslední andělé v obci,
si svlékli maso z těla.
Mí nesouvislí proroci
mě nosili jak nedopalek cigarety
v koutku úst.
Můj pomíjivý ráj
vydechoval nápovědní budkou kanálů
své pachy jalového mučedníka
obětovaného pro spásu nikoho.
Pronikl jsem do podzemí paměti,
servány byly ze stěn výkřiky města,
všichni tě hledali –
v srdcích bušila vzpomínka na srdce,
nekonečné hodiny bloudění.
Job
Pozůstávám jen z výkřiku
a není nikoho, kdo by jej uslyšel.
Jsem jako opuštěná tvrz, jejíž zdivo
jsi stavěl kámen po kameni,
jen abys ji oblehl jak nepřátelský válečník.
Pravda, nebyl jsem při tom,
když jsi zakládal svět,
ale kdepak jsi teď,
když v bolesti si zuby drásám maso?
Pravda, nedokážu uzavřít na řetěz brány stínů,
Ty snad dokážeš zažehnout světlo v mé duši,
když z nadšeného chvalozpěvu
zbude jen výkřik beznaděje
a tělo je jak šátek plný slz?
Ach, Bože, kdybys tak mohl mluvit s člověkem,
pozval bych Tě do svého stanu,
abychom svými slovy
přivítali úsvit jako dva přátelé.
Originál: Mureșanu, Bogdan. „Vremea mansardelor“, „Ordinea, sensul si mersul lumii“, „Provocare“, „Tainica preumblare“, „Iov“.
Přeloženo z rukopisných originálů.
Bogdan Mureșanu
Bogdan Mureșanu (* 1974) je básník, prozaik, publicista, scenárista a režisér. Studoval v Bukurešti ekonomii, cestovní ruch, politologii a po revoluci filmovou vědu v Anglii. Jako publicista přispívá do kulturněpolitického týdeníku Dilema a literárních příloh deníků Cotidianul a Ziarul financiar. Ve svých básních navazuje na civilní, odpatetizovanou lyriku 60. let. Za krátkometrážní film Cadoul de Crăciun (Vánoční dárek, 2018) získal roku 2019 hlavní cenu Evropské filmové akademie.
Jiří Našinec
Jiří Našinec (* 1950) studoval v letech 1969–1974 rumunštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1977–1984 pracoval jako jazykový redaktor v nakladatelství Práce, mezi lety 1984–1994 byl redaktorem (1992–1993 šéfredaktorem) nakladatelství Odeon. V údobí let 1996–2001 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání, od roku 2001 byl zaměstnán jako odborný asistent v Ústavu románských studií na FF UK, od září 2011 do srpna 2020 na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií tamtéž. Překládá z literatury rumunské, moldavské a francouzské (přes 50 knižních titulů). V roce 2007 získal cenu Magnesia Litera za překlad knihy rumunského autora Petra Cimpoeșa Simion Výtažník, o sedm let později Cenu Josefa Jungmanna za překlad románu rumunského exilového spisovatele Bogdana Suceavy S bubnem na zajíce chodil.