Stránka 112 z 113

Errata čtvrtého čísla

– překlad Temného obrazu od Philipa K. Dicka, který vyšel v nakladatelství Argo, není zbrusu nový, jak tvrdí úvodník, nýbrž zrevidovaná verze překladu Roberta Tschorna, vydaného v r. 1998 nakladatelstvím Talpress; – překlad Asimovovy Nadace u nás poprvé vyšel v r. 1991, nikoliv v r. 1990, jak je uvedeno v komentáři Viktora Janiše „Když před konzulátem Nadace stojí Mobs Riot“; – v medailonku Isaaka Asimova jsme uvedli, že jeho prvním románem byl Nightfall, ačkoliv ho Asimov napsal původně jako povídku a až později ho přepracoval spolu s Robertem Silverbergem na román. Asimovův první román je Pebble in the Sky (česky Oblázek na obloze),

Lze se překládání naučit?

Libor Dvořák

Zejména v dobách -ismu četná tehdejší média, ale i proslulí umělci tíhnuli k poněkud účelovému tvrzení, že za každým úspěchem v jakékoli tvůrčí činnosti nutně stojí příslovečných deset procent talentu a devadesát procent dřiny. Na tomhle výroku je jistě hodně pravdy – z nadaného houslisty, který by necvičil několik hodin denně, by se zajisté nestal ani David Oistrach, ani Václav Hudeček – troufám si ale tvrdit, že bez nějaké té alespoň základní Boží jiskry by jakákoli dřina byla marná a čím je jiskra jasnější a výraznější, tím méně dřiny v práci samotné postačí a k tím zářivějším výsledkům ona případná profesní píle vede.

5/2005 – Pod dvojím nebem



Deset let na skřipci

Richard Podaný

„Myšlenka anticeny jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce“, pravil by asi Švejkův spoluvězeň na policejním ředitelství. Nicméně protože jsem nějakou dobu zastupoval Obec překladatelů v evropském sdružení CEATL, můžu prohlásit, že (aspoň pokud vím) nikdo jiný v Evropě tu prostou myšlenku nepojal a anticeny za překlad neuděluje. Takže: proč a jak to vlastně celé vzniklo?

PROČ, to je vcelku jasné každému, kdo zažil v knižní branži počátek let devadesátých. Místo stovek vydaných titulů tisíce, stovky a stovky nových nakladatelů včetně těch, co to moc neuměli, a ve zpěněné brázdě za jejich zádí též stovky „překladatelů“,

O Philipu K. Dickovi, Charlesi Bukowském a překládání vůbec

V následujícím rozhovoru zpovídala Radka Šmahelová svého překladatelského kolegu a kamaráda Roberta Boba Hýska, v současné době překladatele Philipa K. Dicka a Charlese Bukowského pro nakladatelství Argo. Kromě popisu slastí a útrap provázejících překlady knih P. K. Dicka si můžete přečíst i drobné úvahy a postřehy o překládání, o vztahu překladatele k překládaným knihám a v neposlední řadě i o důležitém faktoru v překladatelském procesu – roli nakladatelství.

 

Radka Šmahelová: Bobe, většina českých čtenářů tě zná jako překladatele knih Charlese Bukowského a Philipa K. Dicka. Jak jsi se dostal právě k těmto autorům?

4/2005 – Když zítra znamená včera



3/2005 – L’arte della memoria



Řeč staré řečtiny v současné češtině

Rozhovor se Zdeňkem Kratochvílem a Vojtěchem Hladkým. Provází Josef Šlerka.

 

Josef Šlerka: Řeč bude o překládání ze staré řečtiny, ale řekněme rovnou, že oba texty, o nichž se budeme bavit, jsou každý z úplně jiného soudku. Oba jsou to sice texty řecké, oba jsou to texty filosofické, ale zatímco první z nich pochází z přelomu V. a VI. století a je dílem křesťanského teologa známého pod pseudonymem Dionýsios Areopagita, ten druhý je od Hérakleita z Efesu a pochází sice také z přelomu VI. a V. století, ovšem před Kristem. Od Dionýsia nás dělí patnáct století,

2/2005 – My, dobří Evropané



Errata prvního čísla

V prvním čísle vyšel rozhovor Barbory Gregorové a Libora Dvořáka v neautorizované verzi. Ztratily se tím některé zajímavé informace, především ovšem došlo k mylnému přepisu jmen. V textu si prosím opravte „paní Bartmanová“ na „paní Parkmanová“ a „Jolanta Kalinská“ na „Jolanta Kamiňská“. Autorizovanou podobu textu naleznete v brzké době na našich internetových stránkách – www.svetovka.cz.
V tiráži dále nebyl nedopatřením uveden autor ilustrace Lukáš Georgiev. Všem takto postiženým se hluboce omlouváme.