Stránka 59 z 113

Je v našem zájmu, aby Němci český národ vnímali jako civilizovaný a přátelský

Rozhovor s britským nakladatelem a badatelem českého původu Milošem Pokorným

Ačkoli české politické elity v posledních letech usilují spíše o sblížení s Ruskem a Čínou než s Německem a vyspělými demokraciemi vůbec, na úrovni občanské společnosti a soukromých iniciativ se naštěstí setkáváme i s výrazně odlišným přístupem. Přinášíme vám rozhovor s britským nakladatelem českého původu, jenž tématu česko-německého soužití zasvětil poslední desetiletí svého života a své úsilí v roce 2014 dovršil novátorskou publikací Pražský hrad: Křižovatka dějin. 

Petr Zemánek: Během posledních let se intenzivně věnujete studiu českých dějin a česko-německých vztahů. Stojí za tímto zájmem nějaká osobní zkušenost?

Miloš Pokorný: Ano, dalo by se to tak říci.

Kněží, pornoherci a jiní pracovníci šoubyznysu

Jiří Jelínek

Pelevin, Viktor. SNUFF. Utøpie. Z ruského originálu S.N.U.F.F. Utøpia (2011) přeložil Libor Dvořák. 1. vydání. Praha: Dokořán, 2016. 411 stran. 

Kdybychom si vytvářeli na státy názor jen na základě jejich exportu, bylo by na tom dnešní Rusko mnohem lépe, než bychom asi čekali. Podobně jako byla v sedmdesátých letech minulého století hned po automobilech značky Volvo nejvýznamnějším švédským zbožím popová skupina ABBA, můžeme říci, že současným nejpřednějším ruským vývozním artiklem je Viktor Pelevin (patrně hned po internetových diskutérech). Jeho popularitě se však nelze divit, se svými čtenáři to zkrátka umí;

4/2017 – Sudetenland – domov můj



3/2017 – Slunné i temné svahy slovinské



2/2017 – Trvale přechodné adresy



Psát o migrační literatuře patří k dobrému tónu

Rozhovor s Immacolatou Amodeo

Z němčiny přeložila Eva Marková

Immacolata Amodeo se mezikulturním literárním vztahům věnuje celý život, svou akademickou dráhu započala doktorskou prací o migrační literatuře, již pojímá jako estetický objekt – taková literatura rozrušuje kulturní a jazykové vzorce prostředí, v němž vzniká, právě díky migrační zkušenosti spisovatele. Co je to vlastně migrační literatura a jaký k ní má ona sama vztah? 

Eva Marková: Jak lze definovat migrační literaturu? A může být součástí národní literatury?

Immacolata Amodeo: Jak lze migrační literaturu definovat, nevím. Ale domnívám se, že je to označení,

Paměť města

Františka Zezuláková Schormová

Mitchell, Joseph. Nahoře ve starém hotelu. Z amerického originálu Up in the Old Hotel (2008) vybrala a přeložila Tereza Límanová. 1. vydání. Zblov: Opus, 2015. 139 stran. 

Když se někdy snažím zbavit svou mysl myšlenek na smrt a nevyhnutelnost osudu, přivstanu si a jdu se podívat na Fultonův rybí trh. (7) Tak začíná Joseph Mitchell, redaktor časopisu New Yorker, svoji reportáž Nahoře ve starém hotelu. Nebo tak začíná vypravěč Mitchellovy povídky? Těžko říct: hranice mezi fikčním a nefikčním textem se u Mitchella překrývají a stírají.

Prototypem běloruského alkoholika je literát

Rozhovor s běloruským spisovatelem Maxem Ščurem

Max Ščur je básník, prozaik, esejista, překladatel z češtiny, španělštiny, angličtiny a politický uprchlík. V rozhovoru mluvil krom jiného o tom, jaké tradice a rituály se v Bělorusku pojí s pitím alkoholu, s jakým literárním zpracováním tohoto fenoménu se zde můžeme setkat a do jaké míry může alkohol zasáhnout do spisovatelova tvůrčího procesu. 

Lukáš Klimeš: Představu o vřelém vztahu, jaký Rusové chovají k alkoholu, si můžeme utvořit nejen na základě nejrůznějších odborných studií, společenských stereotypů, ale i díky ruské literatuře. Jaký vztah si k němu vypěstovali Bělorusové?

Max Ščur: V běloruském prostředí předsovětské doby se alkoholu nijak významně neholdovalo,

1/2017 – Svéráz východního pití



Vietnam na cestě pokroku

Jan Komárek

Vũ Trọng Phụng. Klikař. Z vietnamského originálu Số đỏ (1936) přeložil Ondřej Slówik. 1. vydání. Praha: Dokořán, 2016. 202 stran. 

Kdyby vietnamština byla flektivním jazykem, pak by „pokrok“ byl ve veřejném diskursu jistě jedním z jejích nejskloňovanějších slov. To by platilo pro období francouzské „civilizační mise“ v Indočíně ve 30. letech 20. století, kdy se odehrává děj Klikaře, ovšem stejně tak v éře budování socialismu i později v době ekonomických reforem, a dokonce i v dnešních časech politického marasmu. Jde totiž o pojem natolik pružný, že si jej každý může vyložit po svém.