Stránka 68 z 105

Vliv evropských překladů na zrod vietnamské moderní prózy

Mária Strašáková

Při formování nejedné národní literatury sehrály důležitou roli překlady. Nejinak tomu bylo u literatury vietnamské. Vznikem vietnamské žurnalistiky, převratem v užívání latinky, skupinami kolem jednotlivých literárních časopisů, celkovou profesionalizací literatury a jejím ovlivněním evropskými překlady se ve svém textu zabývá Mária Strašáková. 

V první polovině 20. století prošla vietnamská literatura psaná latinkou značným rozmachem, jenž byl zapříčiněn hlubokými společensko-hospodářskými změnami nastartovanými francouzskou koloniální nadvládou. Rok 1862, kdy byla stvrzena francouzská přítomnost v Indočíně, je též považován za počátek moderního období vietnamské literatury. Stejně tak jako v jiných asijských zemích zrodu moderní literatury předcházelo rozsáhlé množství překladové literatury vydávané na stránkách nově vznikajících periodik,

Citlivý, leč nezastřený pohled na holokaust

Tereza Černá

Gutfreund, Amir. Jídlo se nevyhazuje Z hebrejského originálu Šoa šelanu (2001) přeložila Magdalena Křížová. 1. vydání. Praha: Garamond, 2012. 440 stran. 

Beletristické zpracování tématu holokaustu není v moderní světové literatuře žádnou novinkou. Obdobně je tomu i v literatuře izraelské. Zde se holokaust neboli šoa poprvé objevuje v souvislosti s procesem s Adolfem Eichmannem, jenž proběhl v roce 1961 v Jeruzalémě. Do té doby byl v literárním zpracování více méně tabuizován. Proces s Eichmannem však přinesl nesčetné množství svědectví hrůz koncentračních táborů, takže se rázem stalo legitimní o těchto traumatických věcech hovořit, či se o to alespoň pokusit. Pohled izraelské literatury na přeživšího se značně proměnil – z „morálně poskvrněného“ [1] Žida,

Je bordel inspirativní?

Mezioborová aktivistická minianketa

Vybrali jsme si několik zajímavých lidí, kteří se tak či onak identifikují s nestranickou „progresivní levicí“ či obecněji sociálně kritickým přístupem a mají zřetelnou vazbu na české aktivistické prostředí, případně jsou jeho aktivními příslušníky. Položili jsme jim nelehkou otázku. 

Antonín Handl: Domníváte se, že radikální protest (zejména ten současný, zaměřený na radikální pojetí demokracie) může být sám o sobě tvůrčím aktem? Proč ano a proč ne, a v jakém smyslu?

Kateřina Kňapová: Radikální protest samozřejmě tvůrčím aktem být může, a to z několika důvodů.

Holanovská monografie

Tereza Riedlbauchová

Galmiche, Xavier. Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Praha 1905–1980).
Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová.
1. vydání. Praha: Akropolis, 2012. 232 strany.
 

V této recenzi na monografii Vladimír Holan, bibliotekář Boha francouzského bohemisty Xaviera Galmiche se zaměřujeme zejména na originál určený pro francouzské čtenáře. [1] Vyšla také její česká, upravená verze, o níž se zmiňujeme stručně v závěru.

Název publikace pochází z Holanovy básnické skladby Noc s Hamletem, v níž se Shakespeare stává bibliotekářem Boha zkoumajícím stvoření, vědění a existenci. Kromě této monografie byl v roce 2009 ve Francii otištěn rovněž sborník z holanovské konference,

Konec postkomunismu

Martina Poliaková

Buden, Boris. Konec postkomunismu – Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti.
Z německého originálu Zone des Übergangs přeložil Radovan Baroš.
1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 strany.
 

Chorvatský kulturní kritik, filosof a překladatel Boris Buden přináší v knize Konec postkomunismu pronikavý a pečlivý pohled na postkomunistické společnosti střední a východní Evropy. Jedná se však o pohled ve zpětném zrcátku, kdy se už chystáme nastartovat a kontrolujeme stav vozidla před jízdou. Konec, za kterým cítíme již nový začátek. Umožňuje nám nejen zpětně hodnotit,

3/2013 – Okupuj a pracuj



Ruský kvas

Rostislav Valvoda

Mění se Rusko v poslední době? Má smysl vykládat nevídané protesty předešlého roku a půl jako proměnu společnosti, nebo jde jen o vlnku bez hlubšího významu a zčeřené společenské vody se opět záhy uklidní? 

„Rusko se změní. Už teď se mění,“ formulovala svoje přesvědčení v roce 2011 Jelena Kosťučenková, mladá investigativní novinářka z kritického listu Novaja gazeta, který přitahuje výrazné novinářské osobnosti a na stěnách jeho redakce tak visí tragická řada portrétů zavražděných žurnalistů. Jelena tímto silným výrokem zakončila svůj blogový post, ve kterém se poprvé veřejně přihlásila k lesbické orientaci a vysvětlila,

2/2013 – Blog.ru



Prochaskova podkarpatská archeologie

Jan M. Heller

Prochasko, Taras. Jinací. Z ukrajinského originálu NeprOsti přeložily Jekaterina Gazukina a Alexandra Stelibská. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. 208 stran. 

Jinací jsou pozemští bohové. lidé, kteří díky svému vrozenému nebo získanému vědění mohou někomu pomáhat, nebo škodit. podstatný je právě tento fakt – je to vrozené nebo získané. něco vědí. přičemž se to člověk může dozvědět. získat. a pak, když se člověk něco dozví, může se stát Jinakým. (119)

Takto (a právě s touto distribucí verzálek, jež chybějí na počátcích vět, kdežto pojem „Jinací“ povyšují na proprium) vysvětluje titul své prózy z roku 2002 Taras Prochasko,

Paralelní korpus InterCorp

Co může nabídnout překladatelům a translatologům?

Olga Nádvorníková

Olga Nádvorníková ve svém článku představuje projekt Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a ukazuje, že paralelní korpus může být velmi praktickou pomůckou nejen pro odbornou lingvistickou práci, ale například i při překladu beletrie. 

Paralelní korpus je databáze počítačově zpracovaných textů originálů a jim odpovídajících překladů, zarovnaných nejčastěji na úrovni vět. Při zadání dotazu ve vyhledávacím programu tak uživatel získá nejen seznam všech vět, v nichž se dané slovo nebo tvar vyskytuje (např. v angličtině slovo cat), ale zobrazí se mu také odpovídající věty v překladových textech:

Filch owned a