Štítek: 11 Stránka 5 z 6

Překlady Miroslava Jindry

Výběrová bibliografie. Řazeno chronologicky.

Goldsmith, Oliver. Farář wakefieldský (The Vicar of Wakefield). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1954.

Dreiser, Theodore. Sestřička Carrie (Sister Carrie). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1957. (2. vyd. Praha: Odeon, 1979)

Aldridge, James. Kéž by nezemřel (I Wish He Wouldn’t Die). Společně s Alenou Jindrovou-Špilarovou. Praha: SNKLHU, 1959. (2. vyd. Praha: Odeon, 1975)

Corbett, Jim. Chrámový tygr (The Temple Tiger). Praha: Mladá fronta, 1964.

Byrd, Richard E. Sám a sám (Alone). Praha: Mladá fronta,

…

Není nad zvládnuté řemeslo

Rozhovor s Michelem Faberem

V patrně nejrozsáhlejším rozhovoru, jaký kdy poskytl, hovoří Michel Faber o předpokladech literární tvorby, pýše anglické literární kritiky či svém vztahu k překladatelům. 

Viktor Janiš: Toto číslo Plavu je věnováno hororu. Jaký máš vztah k tomuto žánru?

Michel Faber: Horor je všude kolem nás. V každých novinách člověk najde příšerné příběhy, ze kterých vám jde mráz po zádech nebo se vám z nich chce zvracet. Já tenhle materiál umocním a proměním v beletrii, a jestli tomu někdo chce říkat horor, vzpouzet se nebudu. Je mi protivné, když si seriózní literární autoři střihnou žánrovou beletrii a pak tvrdí,

…

Archivy hrůz: jeden hororový překlad

Jan Vaněk jr.

Stross, Charles. Archivy hrůz. Z anglického originálu The Atrocity Archives (2004) přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Odpovědná redaktorka Květa Svárovská.

1. vydání. Praha: Talpress, 2007. 448 s.  

Fanoušci hororu si právem stěžují, že se tomuto angloamerickému žánru u nás moc nedaří. Přesto nebo právě proto by se pro hororové číslo Plavu dal najít tematický materiál i do rubriky kritiky překladu: když nic jiného, třeba o českých vydáních Stephena Kinga by bylo lze sestavit celý seriál (proslulý případ O psaní tvoří jen špičku ledovce;

…

Souzvuky ve Ztrátách

Kateřina Veselovská

Pětice mladých, nikoliv však začínajících básníků ve složení Jonáš Hájek, Eva Košinská, Ondřej Lipár, Olga Richterová a Jonáš Zbořil se původně setkávala na internetových fórech určených autorům nejrůznějšího stáří a poetiky, jakými jsou třeba stránky LiTerra či literární online almanach Wagon. Postupem času se ale všichni částečně vzdali svých virtuálních identit a začali vystupovat také veřejně. Jejich poslední autorské čtení se uskutečnilo třetího listopadu v kavárně Krásný ztráty za doprovodu indie-folkového dua Sundays on Clarendon Road Jonáše Zbořila a Jana Tůmy.

Většina zmíněných autorů má vlastní blog, na kterém pravidelně publikuje,

…

Takřka dokonalý

Lukáš Novosad

Faber, Michel. Fahrenheitova dvojčata. Z anglického originálu The Fahrenheit Twins (2005) přeložil Viktor Janiš. 1. vydání. Zlín: Kniha Zlín, 2008. 282 s.

Stejně tak ten Michel Faber je kandidátem na příští Nobelovy ceny, protože má velice pestrý život. Jan Rejžek 

Málokdy si lze dopřát takovou radost: Fahrenheitova dvojčata je kniha příliš dobrá, než aby při jejím hodnocení recenzent nepocítil ostych ze svého selhání. V Rejžkově případě se zjevně promítl do trapného nepochopení, jak funguje umění a čím je vzácné. Vyjma vytčeného citátu, v němž aby kauzalitu jeden pohledal,

…

11/2008 – Horror, it’s horror


…

11/2007 – Levého překladatelská soutěž 2007


…

Výběrová bibliografie:Dílo T. S. Eliota v českých překladech

Je smutnou skutečností, že čeští překladatelé mají vůči T. S. Eliotovi poměrně značný dluh, zejména pokud jde o jeho básnická dramata a esejistickou tvorbu. Na samý závěr vám přinášíme skromný, byť úplný výčet dosud vydaných překladů z díla T. S. Eliota do češtiny.

Tam domov náš. Přel. Libuše Pánková. Londýn: Evergreen, 1941.

Nyní v Anglii. Přel. Libuše Pánková. Londýn: Faber and Faber, 1944.

Pustá země. Přel. Jiřina Hauková a Jindřich Chalupecký. Praha: B. Stýblo, 1947.

Rodinné shromáždění. Přel.

…

Státní cena za překlad 2007

Lukáš Novosad

V neděli 28. října byly uděleny výroční státní ceny za literaturu a překlad, literární byla udělena Milanu Kunderovi, překladatelská profesorovi brněnské JAMU, letos dvaasedmdesátiletému Antonínu Přidalovi. (V tomto čísle podotkněme, že u Přidalových překladatelských začátků stál Jiří Levý: „Mezi ty, kteří mě ovlivnili nejvíc, patřil jeden z našich nejlepších anglistů Jiří Levý, tenkrát přednášel ještě v Olomouci, ale věnoval mnoho sobotních odpolední hovorům se mnou, nad mými texty a překlady. To on mě podnítil, abych se dal do překladu španělské středověké Knihy pravé lásky, ačkoli se mohlo zdát, že se svými studentskými zkušenostmi tak nesnadnou práci nezvládnu.

…

Kdo to neví, myslí si, že je novátor

Rozhovor s Janem Vladislavem 

Josef Šlerka: Překládáte z osmi jazyků. Za překládání jste dostal v roce 2001 státní cenu. Jak se člověk stane takovou překladatelskou legendou?

Jan Vladislav: Legendou se dnes označuje kdekdo a kdeco. Jsem-li znám jako překladatel, je to spíš paradox, moje volba to nebyla. Ne že bych toho snad litoval, ale původně jsem chtěl být matematikem, astrofyzikem. Překazila to válka, okupace a zavření vysokých škol. Matematika totiž chce člověka celého a co nejdřív. Sám, bez řádného studia, jsem na to nemohl stačit, nebyl jsem génius. Přesto jsem se jí jeden čas zabýval s velikou vášní a jsem jí dodnes vděčný.

…