Kateřina Veselovská

Když byl Martin Hilský poprvé pozván Alexandrem Stichem na přednášku Kruhu přátel českého jazyka, netušil asi, že jednou věnuje svůj příspěvek Shakespeare a divadlo řeči právě jemu. Přednáška k poctě Alexandru Stichovi se uskutečnila 12. listopadu v prostorách Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK. Zde našel Kruh přátel českého jazyka po mnoha letech střídání nejrůznějších střechových organizací konečně zázemí, a zde se tedy od začátku letošního roku konají jeho pravidelné středeční přednášky, soustředěné již tradičně do dvou běhů (od února do května a od října do prosince).

Martin Hilský tematicky částečně navázal na svou poslední přednášku v Kruhu nazvanou Hříšné hříčky – překlad shakespearovské slovní hry z roku 2002.

Michal Škrabal

Zavítat na letošní Dny poezie a napsat tuto krátkou glosu bylo pro mne milou povinností. Jedním z pozvaných hostů totiž byla mladá lotyšská básnířka Ingmāra Balode, s níž jsem se loni seznámil v Mezinárodním spisovatelském a překladatelském domě ve Ventspilsu. Ingmāra Balode se narodila v roce 1981. Vystudovala Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Rize, nyní studuje polonistiku na Filologické fakultě Lotyšské univerzity. Je na volné noze: kromě překladů britské a americké současné i modernistické literatury se věnuje také překladům z polštiny. Mimo to působí jako redaktorka literárního internetového portálu ¼ Satori a podílí se na realizaci několika literárních projektů a grantů.

Do Prahy přijela,

Veronika Hesounová

Italský kardinál Mezzofanti vynikal tak neobyčejným talentem učit se cizím jazykům, že se jeho jméno stalo obecným označením výjimečného polyglota. „Český Mezzofanti“, venkovský farář Alois Koudelka, ovládl více než třicet jazyků a z téměř všech také překládal. Od jeho smrti tento měsíc uplyne šedesát pět let.

Narodil se 18. 11. 1861 v Kyjově a po maturitě na tamním gymnáziu začal v Brně studovat bohosloví. Po vysvěcení na kněze roku 1884 vystřídal řadu působišť (Bučovice, Kobylí, Rovečín, Nikolčice), až zakotvil v Praci u Slavkova (po první světové válce dostal nabídku na funkci sekretáře a tlumočníka v prezidentské kanceláři na Pražském hradě, avšak odmítl).