Štítek: 12 Stránka 4 z 6

Co se stalo, než Médeia opustila manžela

Michal Zahálka

Následující text měl být původně zařazen do rubriky Překládat přeložené, ukázalo se však, že překlad Corneillovy Médeie, oceněný v Soutěži Jiřího Levého druhým místem, je vlastně ojedinělý. Několik poznámek ke Corneillově dramatu předchází ukázku z jeho české verze. 

V žilách mi proudí jed a pozvolna mě mámí, / jed, který do Athén Médeia přinesla mi, říká zděšenému Théseovi Faidra v závěru slavné Racinovy tragédie. Tato zmínka o Médeie se na první pohled může jevit vcelku zbytnou, v mnohém je však hodná pozornosti. Jean Racine – ač byl pro Pierra Corneille pochopitelně mnohem spíše konkurentem než příznivcem – měl prý v oblibě Corneillovu první tragédii,

Překladatel Miloš Lukáš – filologický labužník

Naděžda Slabihoudová

Miloš Lukáš byl jedním z prvních nadšených propagátorů estonské literatury. Narodil se 15. září 1897 v Jilemnici a zemřel 26. dubna 1976 v Hradci Králové. Už jako student gymnázia projevoval velký zájem o studium jazyků, zejména o klasickou filologii. Několik desítek let působil jako středoškolský profesor. Měl mimořádný cit pro jazyky, mohl číst v třiceti pěti jazycích. Už při studiu na Karlově univerzitě se zajímal o estonštinu a finštinu. Velkou pozornost věnoval také esperantu. Překládal do esperanta českou a slovenskou poezii a prózu, převážně dramata. V roce 1921 byl jeho překlad Vrchlického Noci na Karlštejně uveden na 13.

Estonská literatura v Čechách

Připravili Naděžda Slabihoudová a Michal Vaněk

Tradice překládání estonské literatury do češtiny nesahá dál než do období mezi světovými válkami. Důvodem, proč se o estonskou literaturu nezajímali už například překladatelé z řad českých obrozenců, kteří jinak z literatur malých národů překládali, byla pravděpodobně její velká kulturní i jazyková odlišnost a nedostupnost, nemluvě o tom, že laická autorská tvorba se v estonštině začíná ve větší míře rozvíjet až od poloviny 19. století, kdy už česká kultura byla emancipovaná a existovala tu čilá literární tvorba.

Estonská lidová slovesnost přes svou žánrovou pestrost a materiální bohatství pozornost českých překladatelů a vědců nepřitáhla,

12/2010 – Eastonsko, nebo Westonsko?



Má dáti – vzal. Ženský osud a účtování s estonskou historií

Eva Blinková Pelánová

Estonská literatura v Roce čtení

Rozhovor s Martem Velskerem

Přeložila Petra Hebedová

Jaké jsou nové tendence v estonské literatuře? Co lze považovat za specifikum národní literatury? A lze mluvit o společné východoevropské zkušenosti? Nad těmito otázkami se v rozhovoru, který vedla Linda Püssa, estonská lektorka působící na brněnské MU, zamýšlí estonský literární teoretik Mart Velsker. 

Linda Püssa: Co se v životě spisovatelů změnilo ve srovnání se sovětskou dobou? Proměnilo se nějak postavení spisovatele? Jak stát podporuje spisovatele? Jaké je postavení literatury ve srovnání s jinými oblastmi umění?

Mart Velsker: Ve srovnání se stavem, jenž v literatuře vládl před čtvrtstoletím,

Sto let zakopaný poklad

K stému výročí úmrtí A. Pikharta

Miloslav Uličný

Že Literární archiv Památníku národního písemnictví skrývá nejedno tajemství, je nasnadě. Poctivé badatele toto vědomí naplňuje vzrušením i vírou ve smysluplnost vlastní práce, redaktory vidinou snadného zisku kvalitních článků, čtenáře doufejme zvědavostí na dávný život literatury a jejích tvůrců. Je dobře, že péčí hispanisty a historika překladu Miloslava Uličného jsou tato tajemství zase jednou významně obnaženější. 

Stane se občas, že badatel hledající něco jiného narazí na poklad. Stalo se to i mně při pátrání po rukopisu neuveřejněných překladů Petrarkových znělek z pera obrozence Františka Jaroslava Vacka Kamenického,

12/2009 – Povětšinou povídky



Po smyslu

Také rozhovor jsme věnovali redakčním radním, a tak jsme (z rozsahových důvodů pouze) některým z nich položili hrst otázek ptajících se po smyslu překladu, jeho kritiky a vydávání světové literatury časopisecky.  

Lukáš Novosad: V květnu 2010 to bude pět let, co Plav začal vycházet. Je to myslím vhodný okamžik položit si otázku: má takový časopis vlastně smysl? Je účelné a věcné vydávat časopis specializující se pouze na světovou literaturu, když té se částečně věnuje vlastně každé větší literární periodikum? Je dostatečným ospravedlněním existence takového časopisu jeho zaměření na překladatelské umění?

Libor Dvořák: Mezi smutným koncem Světové literatury,

… jako doma, příteli

Jan Vaněk jr.

Amis, Martin. Na návštěvě u paní Nabokovové a jiná setkání. Z anglického originálu Visiting Mrs. Nabokov and Other Excursions vydaného nakladatelstvím Vintage Books v roce 1995 přeložil Ladislav Šenkyřík. Odpovědný redaktor Ladislav Dlabal. 1. vydání. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator, 2006. 230 stran. 

Snad mi bude prominuto, dovolím-li si začít tento text v osobní rovině: kritika překladu mě stále víc vyčerpává. Ne samotná kolace – to je přes nároky na čas a pozornost ta nejsnazší a nejpříjemnější část. I nutnost opsat z knih dlouhé citace, když zvládám psaní na klávesnici jen zhruba třemi a půl prsty, se dá překonat prostě vůlí a vytrvalostí,