Štítek: 2007 Stránka 3 z 6

Akt proměny je zahalen tajemstvím

Je možné překládání vyučovat, učit, naučit? A jakým způsobem? Pedagogové a překladatelé z Filozofické fakulty MU v Brně – Miluše Juříčková, Renata Kamenická, Jiří Rambousek, Marta Nováková, Martina Loučková a Alexandra Andreasová – se v následujícím rozhovoru snaží na tyto otázky najít odpověď.

 

Alexandra Andreasová: Říká se, že překládat literaturu je vlastně téměř nemožné. Literární překladatelé musí totiž respektovat výchozí text se vší jeho poetickou silou a mnohostranností, se všemi nuancemi a konotacemi, a to všechno „přetavit“ do nového textu. Když už je ale samotné překládání literatury takové riskantní podnikání, o kolik riskantnější tedy musí být didaktika překládání?

Záleží nám na poezii?

Martina Loučková

Thomas Vaessens: Ongerijmd succes. Poëzie in een onpoëtische tijd (Nečekaný úspěch. Poezie v nepoetické době). Vantilt, Nijmegen 2006.

V našich milých intelektuálních luzích a hájích zatím není valný důvod k radosti ani znepokojení nad vlivem nových médií na postavení básníka ve společnosti. Je sice pravda, že se najdou fungující české internetové časopisy a blogy věnované poezii, ovšem ve srovnání například s nizozemskou jazykovou oblastí je jejich počet a vliv zanedbatelný.1) Fenomén digitální nebo interaktivní poezie k nám, zdá se, zatím nepronikl vůbec (příkladně heslo „interaktivní poezie“ vynese na Google pouhých pět – převážně zcela bezcenných – nálezů).

Bibliografie k tématu

připravila Marta Nováková

V tomto příspěvku uvádíme výběrovou bibliografii beletristických překladů z nizozemštiny od roku 2003 do roku 2007. Vzhledem k tomu, že nizozemsky psaná literatura u nás vychází v poměrně hojném množství, uvádíme i přehled knih, které by měly vyjít v letošním roce. U děl, která teprve vyjdou, ponecháváme název v originále.
Dále doplňujeme sekundární literaturu k tématu, uvádíme i výběr důležitých publikací v nizozemštině. Najdete je určitě na všech katedrách, kde se vyučuje nizozemština. V neposlední řadě doplňujeme internetové odkazy vztahující se k literatuře Nizozemska a vlámské oblasti. Jména autorek jsme se rozhodli nepřechylovat.

Arnošt Procházka překladatel

Lucie Koryntová

Arnošt Procházka (1869–1925), básník, kritik, překladatel, zakladatel časopisu Moderní revue, redaktor knižnice Moderní revue, spoluredaktor knižnice Knihy dobrých autorů Kamilly Neumannové, bibliofil a sběratel grafik, byl jedním z vůdčích duchů kulturního života na počátku 20. století. V našem příspěvku se zaměříme na jeho činnost překladatelskou.

Arnošt Procházka překládal z ohromujícího počtu jazyků. Nejvíce z francouzštiny, dále pak z angličtiny, němčiny, italštiny, portugalštiny, polštiny, ruštiny, norštiny, švédštiny, holandštiny a vlámštiny. V holandském čísle se musíme zmínit o jeho překladech právě z holandštiny. Přeložil z ní román Malý Jeník od Frederika van Eedena a několik básní od autorů Frederika van Eedena,

7–8/2007 – Obrázky z Nizozemska a Flander



6/2007 – Gramatika, poezie, Indie



Kamil Veith Zvelebil

Pavel Hons

Profesor Kamil Zvelebil se nesmazatelně zapsal do dějin indologie, a to nejen té české – můžeme bez nadsázky říci i světové. Nikdy nezapomenu na svůj pobyt na dvou indických univerzitách, kde toho o České republice nikdo moc neslyšel, zato jméno Kamil Zvelebil znali všichni. Pouhé jeho vyslovení pomáhalo dostat se k cenným fondům tamních knihoven, případně dojednat si schůzku s předními vědeckými pracovníky.

Kamil Veith Zvelebil se narodil 17. 11. 1927 v Praze. Vystudoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; mezi jeho učitele patřil také významný indolog Vincenc Lesný. Již během studia se zajímal o tamilštinu,

Kratochvilné příběhy ze staré Indie

Jan Filipský

S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.

O překládání z indických jazyků

Rozhovor Dagmar Markové a Blanky Knotkové-Čapkové

Překlad literárního díla otvírá lidem okno do života lidí v jiné části světa i jiné kulturní oblasti. Z okna obvykle nevidíme celý širý kraj. Může vést do úzké uličky, na volné prostranství, do krajiny romantické nebo jednotvárné. Z každého okna bývá pohled trochu jiný. A někdy se to okénko otvírá trochu ztuha.

Co bylo přeloženo z moderní hindské prózy?

Dagmar Marková: První byla Déobála, kterou napsal Ajódhjásinh Upádhjáj Hariaudh a v roce 1911 přeložil Vincenc Lesný. Lesný zachoval autorův styl, který se nám dnes jeví hodně starobylý. Déobála je na tehdejší Indii velmi odvážná novela o lásce dvou mladých lidí,

Errata květnového čísla

redakce

V posledním čísle věnovaném africké literatuře jsme nedopatřením otiskli chybně křestní jméno překladatele Zdeňka Poláčka, jméno konžského spisovatele – správně je Bienvenu Sene Mongaba – a jinou znakovou sadou originál bambarské básně Předmluva – opravenou verzi Vám výměnou za chybnou prostřední dvoustranu, vrácenou redakci na dobírku, zašleme zdarma domů (oprava je také k nalezení na webu Plavu). V povídce Guvernér vypadla na s. 17 za jménem Ferlo třetí překladatelova poznámka ve znění: Severní oblast Senegalu, kde žijí převážně pastevci z kmene Fulbů. Za chyby se omlouváme.