Štítek: 9 Stránka 2 z 7

Českou literaturou se zabývají především malá nakladatelství

 

Rozhovor s Laurou Angeloni vedla Olga Pavlova

S pilnou překladatelkou Laurou Angeloni jsme mluvili o zlatém období české literatury v současné Itálii, o jejích prvních překladatelských pokusech a odpovědnosti práce literárního překladatele.
 

Olga Pavlova: Počátky italské bohemistiky se pojí se jmény básníka Jaroslava Vrchlického a profesora padovské univerzity Emilia Tezy. Měla jste v rukou jejich překlady? Jak na vás zapůsobily?

Laura Angeloni: Abych byla upřímná, nepamatuju se, že bych někdy zmíněné překlady četla. Pamatuju si Babičku od Boženy Němcové, kterou přeložil Ettore Lo Gatto,

„Revoluce není večírek s přáteli“

Petra Ben-Ari

Jü Chua. Čína v deseti slovech.
Z čínského originálu
Š‘-ke cch‘-chuej li te čung-kuo (2011) přeložila Petra Martincová.
1. vydání. Praha: Verzone, 2020. 224 strany.
 

Jü Chua se do češtiny překládá nejvíce ze všech současných čínských spisovatelů. Po čtyřech románech vyšla tematická sbírka deseti esejů, zachycujících soudobou podobu Číny. Text nás nenásilně provází posledním půlstoletím čínských dějin, fakta prokládá autobiograficky laděnými exkurzy, lidovou slovesností i kritickými zamyšleními.

Naturalistická předmluva dává tušit charakter very chinese problems, se kterými budeme mít co do činění.

Strohost řádu a bezmezný smích zeleně

Monika Sechovcová

Dietrich, Luc. Rostlinné emblémy.
Z francouzských originálů
Emblèmes végétaux (1993) a Poésies (1996) přeložil Jakub Hlaváček.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 89 stran.
 

Prozaická prvotina francouzského spisovatele a fotografa Luca Dietricha (1913–1944) Štěstí zarmoucených (Le Bonheur des tristes, 1935) vyšla v českém překladu jen několik let po jeho smrti. Tato na první pohled nenápadná básnická próza, která umně střídá naivistickou a naturalistickou perspektivu, by mohla sloužit jako úvod do četby Dietrichovy poezie. Její hrdina tráví dlouhé chvíle o samotě přemýšlením nad pomíjivostí a před lživým časem civilizace,

Mák zapomnění

Dnes, 20. dubna, si připomínáme výročí úmrtí německy píšícího básníka židovského původu Paula Celana (23. 11. 1920 – 20. 4. 1970). V Plavu se jeho básně objevily hned dvakrát – Jakub Kostelník za ně získal ocenění v Soutěži Jiřího Levého v roce 2011 a 2013.

9/2020 – Mezi oceány: hlasy žen lusofonní Afriky

Ze severu na jih, do Afriky a konkrétně tam, kde se v Africe mluví portugalsky – Mosambik, Angola, Kapverdy, Guinea-Bissau a Svatý Tomáš a Princův ostrov. V novém čísle Plavu se zaměříme na tamní spisovatelky a básnířky.

Sto následníků Susanny Roth

Jan Zikmund

Že obraz české literatury v zahraničí utvářejí zejména překladatelé, není tajemství. Nejde přitom jen o samotný překlad. Zapálení překladatelé často dobrovolně zastávají více rolí. Jsou neoficiálními literárními agenty, kteří české knížky doporučují zahraničním nakladatelům. Jejich práce navíc pokračuje i po vydání překladu, kdy shání recenzenty, moderují, ne-li přímo organizují literární čtení s autorem a i jinak se podílejí na propagaci knížky.

Všestrannou překladatelkou byla také Susanna Rothová (1950–1997), která do němčiny přeložila třicet českých knih. Švýcarská bohemistka proslula svým nadšením a pevnou vůlí – překládala i v pokročilém stadiu rakoviny. Jak vzpomíná její synovec Daniel Roth,

Prostor pro odlišnost – ženy a literatura v lusofonní Africe

Rozhovor s Anou Mafaldou Leiteovou vedla Marta Banasiak

Z portugalštiny přeložila Barbora Kraftová

S luso-mosambickou básnířkou a profesorkou Lisabonské univerzity Anou Mafaldou Leiteovou jsme se bavili nejen o minulosti, současnosti a budoucnosti spisovatelek lusofonní Afriky, ale hlavně o tom, jak dokážou literaturu prolínat s ostatními druhy umění, a o společenské důležitosti jejich tvorby.
 

Marta Banasiak: Již dlouhou dobu jsou ženské hlasy v rámci portugalsky psaných afrických literatur poměrně vzácné. Co podle vás stojí za tímto statem quo?

Ana Mafalda Leiteová: Příčina tohoto statu quo souvisí s tím,

Je to divný pocit číst české texty, které dobře znám v originále

Rozhovor s Benjaminem Hildenbrandem vedla Olga Pavlova

S výhercem letošní soutěže Cena Susanny Roth Benjaminem Hildenbrandem jsme mluvili o významu literárních cen, následných nástrahách při pokusech o vydání již hotového textu a také o tvorbě a recepci díla Michela Houellebecqa.
 

Olga Pavlova: Obdržel jste již tři ceny za překlad. Jsou vám k něčemu prospěšné?

Benjamin Hildenbrand: Vše záleží na úhlu pohledu. Mohou být k ničemu, protože mi ta vítězství nepřinesla nic po finanční stránce. Osobně si jich ale velmi vážím, navíc to byly soutěže spojené se jmény Václava Černého a Susanny Rothové.

Lesk a bída metody

 

Jakub Vaněk

Filloy, Juan. Op Oloop.
Ze španělského originálu
Op Oloop (1934) přeložil Vít Kazmar.
1. vydání. Praha: Rubato, 2020. 294 stran.
 

Op Oloop je nejpřekládanějším dílem pozoruhodného, ale málo známého argentinského spisovatele Juana Filloye a zároveň prvním vydáním z jeho díla u nás. Pro nakladatelství Rubato jej přeložil Vít Kazmar, který Filloyovi také věnoval podnětnou diplomovou práci na Ústavu románských studií FF UK. [1] Mnohovrstevnatý román lze číst jako tragédii rozumu a individualismu. Přestože byl příběh Opa Oloopa napsán ve třicátých letech 20.

9/2019 – Polské kresentimenty

Vychází nový Plav. Toto číslo je věnováno Kresům, oblasti za východními hranicemi dnešního Polska, regionu s bohatou a pohnutou historií.