Štítek: 9 Stránka 3 z 9

Sorokin je fenomén, který nás jen tak nepustí

Rozhovor s Vladimírem Pistoriem a Liborem Dvořákem vedla Olga Pavlova

Nakladatelství Pistorius & Olšanská vydává vybraná díla Vladimira Sorokina od roku 2009. Texty tohoto ruského autora na sebe znovu upoutaly pozornost v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině. O postavení edice na českém knižním trhu jsme mluvili s nakladatelem Vladimírem Pistoriem a také s dvorním Sorokinovým překladatelem Liborem Dvořákem.

 

Olga Pavlova: Jak se zrodil nápad vydávat knihy Vladimira Sorokina?

Vladimír Pistorius: Svého času jsme se s Liborem sešli na Světu knihy. Ptal jsem se, jestli nemá nějakou zajímavou knihu k překladu,

Píšu o smutku

Kateřina Bártková

Adichie, Chimamanda Ngozi. Zápisky o smutku.
Z anglického originálu
Notes on Grief (2021) přeložil Petr Štádler.
1. vydání. Brno: Host, 2022. 85 stran.

 

Nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie debutovala v roce 2003 románem Purpurový ibišek (č. 2020) a během uplynulé dekády se stala jednou z nejvýraznějších žen anglofonní literatury. Za román Půl žlutého slunce (2006, č. 2008) získala Orange Prize, Amerikána (2013, č. 2017) byla oceněna National Book Critics Circle Award a deník The New York Times ji zařadil do top deseti titulů roku 2013.

Chapadla knižního trhu

Jakub Vaněk

Bělíček, Jan. V chapadlech murmuru: jak číst literaturu krize.
1. vydání. Praha: Paseka, 2022. 231 stran.

 

Knižní vydání podcastové série V chapadlech murmuru literárního kritika a novináře Jana Bělíčka nabízí poutavý úvod do současné světové či globální prózy. Autorovy texty jsou v nejlepším slova smyslu popularizační. Načrtává neschematický a myšlenkově zajímavý, přesto stručný a srozumitelný výklad či vhled do vybraných děl (celkem jich je zhruba třicet) z různých částí světa, z většiny již publikovaných v českém překladu. Kniha se na základě témat dělí celkem do šesti kapitol,

Pomalé básně

Ulrich Koch

Přeložila Michaela Jacobsenová

Básně vznikající na malé vesnici, mimo hlavní frmol nových a mladých nakladatelství německé poezie, básně protkané melancholií a smutkem: to jsou básně Ulricha Kocha.
 

Modrý pondělek

Musíme milovat lidi,
říká Różewicz. Jenže kde jsou.

Holiči a hospody mají zavřeno.
Zatímco výpary kuchařské show

opocují televizor,
zanechalo auto pečovatelské služby

olejovou skvrnu v barvách
starých mistrů. Na polích

si kombajny hledají
koutek k přespání. Pod černými

plachtami z plastu dřímou řípy cukru:
nevidomé vědmy,

9/2021 – Tchajwanská intimní rozhraní

Vychází nový Plav věnovaný soudobé literatuře Tchaj-wanu.

Mám tě přečtenou, Francie!

Petr Christov

Francii prý milujeme: romantika, levandule, barety a tak. Realita česko-francouzských kulturních vztahů ovšem má své limity. A protože letošním hlavním hostem Světa knihy byla Francie, nabízí se banální otázka: co jsme se o ní dozvěděli nového? A co o ní vlastně víme?

Pražský literární festival učinil v posledních letech nemálo proto, aby podobné stereotypy překonal: ostatně jeho uměleckým ředitelem je v Praze usazený schopný literární agent, publicista a literát Guillaume Basset, který zná obě kulturní prostředí a výrazně napomohl rozvoji veletrhu a logicky též podobě jeho posledního, francouzského ročníku.

Přesto lze opětovně konstatovat,

Tchajwanská literatura očima Paj Sien-junga

Rozhovor s Paj Sien-jungem vedla Táňa Dluhošová

Z angličtiny přeložila Pavlína Krámská

Tradice, či modernita? Paj Sien-jung je ztělesněním obojího. Jeho povídky jsou pověstné proplétáním čínské literární tradice – obzvláště té básnické – s estetickými prvky modernismu, čímž se nejen vytváří komplexní obraz jedné sociální skupiny, ale i zobrazení přechodu mezi starou a novou dobou. Co má ze staré literatury nejraději, a čím naopak přispěl ke vstupu Tchaj-wanu do třetího tisíciletí?
 

Táňa Dluhošová: Tchajwanská i česká společnost si prošly podobnou historickou zkušeností období totality. Vy jste v tomto období začínal psát a vydávat časopis.

Českou literaturou se zabývají především malá nakladatelství

 

Rozhovor s Laurou Angeloni vedla Olga Pavlova

S pilnou překladatelkou Laurou Angeloni jsme mluvili o zlatém období české literatury v současné Itálii, o jejích prvních překladatelských pokusech a odpovědnosti práce literárního překladatele.
 

Olga Pavlova: Počátky italské bohemistiky se pojí se jmény básníka Jaroslava Vrchlického a profesora padovské univerzity Emilia Tezy. Měla jste v rukou jejich překlady? Jak na vás zapůsobily?

Laura Angeloni: Abych byla upřímná, nepamatuju se, že bych někdy zmíněné překlady četla. Pamatuju si Babičku od Boženy Němcové, kterou přeložil Ettore Lo Gatto,

„Revoluce není večírek s přáteli“

Petra Ben-Ari

Jü Chua. Čína v deseti slovech.
Z čínského originálu
Š‘-ke cch‘-chuej li te čung-kuo (2011) přeložila Petra Martincová.
1. vydání. Praha: Verzone, 2020. 224 strany.
 

Jü Chua se do češtiny překládá nejvíce ze všech současných čínských spisovatelů. Po čtyřech románech vyšla tematická sbírka deseti esejů, zachycujících soudobou podobu Číny. Text nás nenásilně provází posledním půlstoletím čínských dějin, fakta prokládá autobiograficky laděnými exkurzy, lidovou slovesností i kritickými zamyšleními.

Naturalistická předmluva dává tušit charakter very chinese problems, se kterými budeme mít co do činění.

Strohost řádu a bezmezný smích zeleně

Monika Sechovcová

Dietrich, Luc. Rostlinné emblémy.
Z francouzských originálů
Emblèmes végétaux (1993) a Poésies (1996) přeložil Jakub Hlaváček.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 89 stran.
 

Prozaická prvotina francouzského spisovatele a fotografa Luca Dietricha (1913–1944) Štěstí zarmoucených (Le Bonheur des tristes, 1935) vyšla v českém překladu jen několik let po jeho smrti. Tato na první pohled nenápadná básnická próza, která umně střídá naivistickou a naturalistickou perspektivu, by mohla sloužit jako úvod do četby Dietrichovy poezie. Její hrdina tráví dlouhé chvíle o samotě přemýšlením nad pomíjivostí a před lživým časem civilizace,