Štítek: němčina Stránka 1 z 2
Matouš Jaluška
„Někdy dojde k zvláštním věcem…“ Pět středohornoněmeckých textů o strastech dvorské lásky. Ed. Jiří Starý.
Z německých vrcholněstředověkých originálů přeložil Jakub Vondra. Předmluvou uvedl Jan Hon, doslovem a obrazovou přílohou opatřil Jan Dienstbier.
1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022. 210 stran.
Dvorná, dvorská či vytříbená láska jako fin’amor či Minne prostupuje středověkou poezii a epiku zemí románské i germánské kulturní sféry a bývá považována za jeden ze svorníků evropské kultury. Zdá se, že by mohla tvořit základ společného jazyka starší literatury,
…Michaela Otterová
Leky, Mariana. Co je odtud vidět.
Z německého originálu Was man von hier aus sehen kann (2017) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2021. 312 stran.
Na loňském ročníku Světa knihy byl pod názvem Co je odtud vidět uveden český překlad románu německé autorky Mariany Leky. Bohužel se mu nedostalo zaslouženého přivítání: prezentace se sice zúčastnila překladatelka Marta Eich, ale samotná autorka byla přítomna jen přes videokonferenci, což nebylo ideální, protože na horní galerii neustále doléhal ruch z přízemí. Navíc nikoho z nakladatelství nenapadlo přinést pár exemplářů k okamžitému prodeji – zřejmě podle zásady,
…Ulrich Koch
Přeložila Michaela Jacobsenová
Básně vznikající na malé vesnici, mimo hlavní frmol nových a mladých nakladatelství německé poezie, básně protkané melancholií a smutkem: to jsou básně Ulricha Kocha.
Modrý pondělek
Musíme milovat lidi,
říká Różewicz. Jenže kde jsou.
Holiči a hospody mají zavřeno.
Zatímco výpary kuchařské show
opocují televizor,
zanechalo auto pečovatelské služby
olejovou skvrnu v barvách
starých mistrů. Na polích
si kombajny hledají
koutek k přespání. Pod černými
plachtami z plastu dřímou řípy cukru:
nevidomé vědmy,
Michaela Otterová
Kehlmann, Daniel. Tyll.
Z německého originálu Tyll (2017) přeložil Michael Půček.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 365 stran.
V době, kdy si nejedna útlá próza osobuje označení „román“, člověka vyloženě potěší, když mu nějaká kniha už svým objemem nabízí možnost dlouhodeché četby. Samozřejmě by bylo pošetilé tvrdit, že kvalita díla je přímo úměrná jeho délce, na druhou stranu nám tlustospis předem napoví, že se jeho autor pustil do většího a nejistějšího podniku. Daniel Kehlmann každopádně není v literatuře žádným nováčkem a jeho sázky na nejistotu mu už leckdy vyšly.
…
