Štítek: němčina Stránka 1 z 2

Smrt a šprým. Poznámka k šibeniční poezii

Martin Hašek

Christian Morgenstern (1871–1914), básník často tematizující smrt a smrtelnost, od jehož úmrtí uplyne 31. března sto deset let, vložil do básně Šibeniční vrch verše: „To, čemu vyhnutí není, / právě cíl je pro náš šprým.“

Ačkoli tuto báseň najdeme v obvyklé podobě jeho nejslavnější sbírky Šibeniční písně (poprvé 1905), autor sám ji do ní nikdy nezařadil. Objevila se až v pozůstalostním vydání, které v rámci souhrnné sbírky Alle Galgenlieder (Všechny šibeniční písně, 1938) připravila a upravila (ne vždy úplně vhodně) Margareta Morgenstern. Že se báseň do autorských uspořádání sbírky nedostala,

Island bez gejzírů ani detektivka bez napětí nemusí být špatně

Michaela Otterová

Schmidt, Joachim B. Kalmann.
Z německého originálu
Kalmann (2020) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2023. 249 stran.

 

Islandskou literaturu netvoří jen rodilí Islanďané, může to být klidně původem Švýcar. Za to poznání vděčíme Joachimu B. Schmidtovi, jehož román Kalmann v překladu Marty Eich vyšel v nakladatelství Prostor. Je ovšem třeba zdůraznit, že německy píšící autor ve své knize neždímá nějakou svou nahodilou návštěvu tohoto exotického ostrova, nýbrž vychází ze zkušeností starousedlíka, který v roce 2007 dokonce získal islandské občanství.

6/2023 – _/*Identita*\_

Vychází nový Plav věnovaný genderovým identitám.

Pětkrát o slovech a tělech

Matouš Jaluška

„Někdy dojde k zvláštním věcem…“ Pět středohornoněmeckých textů o strastech dvorské lásky. Ed. Jiří Starý.
Z německých vrcholněstředověkých originálů přeložil Jakub Vondra. Předmluvou uvedl Jan Hon, doslovem a obrazovou přílohou opatřil Jan Dienstbier.
1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022. 210 stran.

 

Dvorná, dvorská či vytříbená láska jako fin’amor či Minne prostupuje středověkou poezii a epiku zemí románské i germánské kulturní sféry a bývá považována za jeden ze svorníků evropské kultury. Zdá se, že by mohla tvořit základ společného jazyka starší literatury,

Should I stay or should I go? Léčba magickým realismem

Michaela Otterová

Leky, Mariana. Co je odtud vidět.
Z německého originálu
Was man von hier aus sehen kann (2017) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2021. 312 stran.
 

Na loňském ročníku Světa knihy byl pod názvem Co je odtud vidět uveden český překlad románu německé autorky Mariany Leky. Bohužel se mu nedostalo zaslouženého přivítání: prezentace se sice zúčastnila překladatelka Marta Eich, ale samotná autorka byla přítomna jen přes videokonferenci, což nebylo ideální, protože na horní galerii neustále doléhal ruch z přízemí. Navíc nikoho z nakladatelství nenapadlo přinést pár exemplářů k okamžitému prodeji – zřejmě podle zásady,

Pomalé básně

Ulrich Koch

Přeložila Michaela Jacobsenová

Básně vznikající na malé vesnici, mimo hlavní frmol nových a mladých nakladatelství německé poezie, básně protkané melancholií a smutkem: to jsou básně Ulricha Kocha.
 

Modrý pondělek

Musíme milovat lidi,
říká Różewicz. Jenže kde jsou.

Holiči a hospody mají zavřeno.
Zatímco výpary kuchařské show

opocují televizor,
zanechalo auto pečovatelské služby

olejovou skvrnu v barvách
starých mistrů. Na polích

si kombajny hledají
koutek k přespání. Pod černými

plachtami z plastu dřímou řípy cukru:
nevidomé vědmy,

8/2021 – Je třeba plivat na Rakousko?

Vychází nový Plav věnovaný rakouské literatuře. Tématem textů je vyrovnávání se s vlastní minulostí, ale nejen ono.

Drsný Enšpígl v drsném světě

Michaela Otterová

Kehlmann, Daniel. Tyll.
Z německého originálu
Tyll (2017) přeložil Michael Půček.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 365 stran.
 

V době, kdy si nejedna útlá próza osobuje označení „román“, člověka vyloženě potěší, když mu nějaká kniha už svým objemem nabízí možnost dlouhodeché četby. Samozřejmě by bylo pošetilé tvrdit, že kvalita díla je přímo úměrná jeho délce, na druhou stranu nám tlustospis předem napoví, že se jeho autor pustil do většího a nejistějšího podniku. Daniel Kehlmann každopádně není v literatuře žádným nováčkem a jeho sázky na nejistotu mu už leckdy vyšly.

Brilka a já

Michaela Škultéty

Kolik času jsem s Brilkou, resp. románem Nino Haratischwili Osmý život strávila? Počítá se to těžko, ale dva roky života to jistě byly. Rozhodně to bylo tak dlouho, abych s postavami její ságy srostla a získala pocit, že je důvěrně znám. Staly se pro mě lidmi z masa a kostí. Ještě teď se často přistihnu při myšlence, kým z nich bych asi byla. Které postavě jsem podobná? S kterou se ztotožňuji?

A vzápětí mě napadne – v knize je osm životů. Osmý je Brilčin, zbývá tedy sedm. Šest žen a jeden jediný muž.

3/2019 – Nově, německy, dramaticky

Zítra vyjde nové číslo Plavu, věnované současné německé dramatice. Koupit si ho můžete třeba na sobotním Knihexu v pražském Karlíně.