3/2009 – Belgie: literatura pomezí

Úvodník

Chers lecteurs, Geachte lezers,

na počátku tohoto čísla byly otázky, jaká je literatura země, v níž existují tři jazykové komunity, frankofonní (valonská), nizozemská (vlámská) a menšinová německá, zda mezi nimi probíhá kulturní spolupráce a zda lze mluvit o „belgické literatuře“. O tom, že kulturní oblasti valonská a vlámská žijí více vedle sebe než společně, hovoří Geert van Istendael; uspořádání textů v čísle do dvou bloků a jejich vzájemná nepropojenost tak zachycují reálnou situaci. Ukazuje se přitom, nakolik jazyk určuje identitu společenství. Jestliže frankofonní oblast si musí vymezovat svou identitu ani ne tolik uvnitř diglosní Belgie, jako vůči sousední Francii, vlámská oblast naopak vybojovává své postavení vůči stejnojazyčnému Nizozemsku. Pro představu lze uvést, že zatímco na belgických frankofonních školách je výuka francouzské literatury zavedená, minoritní předmět „belgická“ literatura je stále předmětem otázek. Podle povahy vztahu k literatuře Francie vytvořil Jean-Marie Klinkenberg tzv. gravitační model dějin belgické frankofonní literatury, jejichž fáze charakterizuje buď jako přibližování se k Francii, nebo naopak jako oddalování se od ní. Ani Vlámsko netvoří se sousedním Nizozemskem společný literární prostor, nýbrž každá oblast propaguje svou vlastní literaturu, přičemž platí, že Vlámové jsou znalí nizozemské literatury, ale naopak nikoli.

Kdybychom hledali, co Vlámy a Valony spojuje, mohli bychom říci, že je to sklon k sebeironii. V roce 1998 vyšla v českém překladu kniha Geerta van Istandeala Belgický labyrint, v níž s nadhledem odkrývá citlivá místa Belgie; podobně laděná je i dosud nepřeložená kniha Patricka Roegierse Stesk po domově – Autobiografie Belgie (Le Mal du pays – Autobiographie de la Belgique, 2003) koncipovaná do slovníkových hesel, v níž se pod heslem „svátek“ praví: „Svátek je jak svým určením, tak svou definicí příležitostí ke sdílení. Proto také Vlámská komunita slaví svátek 11. července na památku vítězství nad francouzskou jízdou 11. července roku 1302, tzv. bitvy Zlatých ostruh, a Francouzská komunita svůj svátek slaví 27. září, jímž si připomíná 27. září roku 1830, den, kdy byla holandská armáda vyhnána z Bruselu.“

V příštím čísle s názvem Panevropský piknik se můžete těšit na ukázky z próz zachycujících události roku 1989 v metropolích východního bloku.

Lucie Koryntová