8/2017 – Tropy v tropech

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

máte před sebou výbor z básnické tvorby afrických básníků různých generací. Tato svého druhu antologie moderní subsaharské poezie představuje texty psané dvěma evropskými a dvěma původními africkými jazyky. Proč ale věnovat takový prostor jazykům koloniálních mocností, když v Africe existuje několik tisíc jazyků původních? Důvod je prostý: ještě na konci devatenáctého století bylo veškeré vědění, včetně literatury, předáváno v subsaharské části kontinentu ústně. Drtivá většina místních jazyků neměla až do poloviny minulého století písmo a některé jej nemají dodnes. Podle tradičního afrického společenského uspořádání drželi všechnu moudrost světa ve svých rukou staří a mladí byli nuceni poslouchat, učit se a žít podle jejich vzoru. Podobné privilegium měli i takzvaní grioti, tradiční afričtí bardi, kteří početnému posluchačstvu předávali ústní lidovou slovesnost.

Dvacáté století však pro africké kolonie znamenalo množství kulturních otřesů a krizí identity: evropské mocnosti zakládaly od konce 19. století pro africké děti školy, kde jim byly vštěpovány evropské hodnoty. Dvacátá a třicátá léta století minulého přinesla ve fungování afrických subsaharských společenství zásadní změnu. Psaná literatura se začala upevňovat jako legitimní a přijímané umělecké odvětví. Tradice začaly pomalu ztrácet svůj původní význam a evropeizace dobyla téměř celou Afriku. Stáří přišlo o monopol pravdy a vědění. Spisovatelé začali plnit důležitou společenskou roli a hlasu se dostalo i mladým umělcům, hladovým po slovu a písmu. Jazyky kolonizátorů se napevno zakořenily v afrických koloniích a po dekolonizaci se staly hlavními oficiálními dorozumívacími prostředky mnoha subsaharských zemí.

V tomto čísle se dozvíte nejen to, jak afričtí básníci a básnířky přistupují k této krizi hodnot, ale nahlédnete také do problematických společenských vztahů, ve kterých se zmítají jejich životy. V čísle následujícím se setkáme s texty inspirovanými dílem slavného polského spisovatele Bruna Schulze.

Vojtěch Šarše