Rozhovor s Jakubem Sedláčkem a Marií Voslářovou vedla Olga Pavlova

Vedle řady jiných významných světových autorek a autorů vydává nakladatelství Paseka pravidelně také Liv Strömquist. Namísto edic věnovaných světové literatuře jsme protentokrát učinili úkrok směrem ke komiksu a věnovali se dílu švédské tvůrkyně, jíž po titulech Ovoce poznání (2014, č. 2018) a Nejrudější růže rozkvétá (2019, č. 2021) letos česky vyšla kniha V zrcadlové síni (2021). O její cestě na tuzemský literární trh, žánrové specifičnosti a překládání komiksu hovořila překladatelka Marie Voslářová a šéfredaktor nakladatelství Paseka Jakub Sedláček.

 

Olga Pavlova: Kdo z vás Liv Strömquist objevil a jak?

Jakub Sedláček: Řekl bych, že jsme ji objevili nezávisle na sobě a sešli jsme se šťastnou náhodou. Úplně na začátku mě zaujala obálka knihy Ovoce poznání. Vzpomněl jsem si na tvorbu rakouské konceptuální umělkyně Valie Export a její série fotografií Genital Panic, na nichž sedí v kalhotách rozstřižených v rozkroku a s útočnou puškou v ruce. Tahle fotografie se navíc stala inspirací pro jinou konceptuální umělkyni, Marinu Abramović původem ze Srbska. No a později jsem podobnou parafrázi té ikonické fotky zaznamenal na obálce švédského komiksu. Upoutalo mě to a přes Švédskou kulturní radu jsem se spojil s agenturou, která autorku zastupuje. Komiks mě zaujal svou kolážovou metodou – tehdy mi připomínala punkové fanziny. Po přečtení knihy jsem zjistil, že komiksový esej má ještě další přesah než jenom undergroundový design. Uvědomil jsem si, že se věnuje tématu, které v Pasece považujeme za zásadní. Začal jsem hledat překladatele a vida: Marie Voslářová o autorce před časem psala na iLiteratuře. Pak mi vyprávěla, jak před časem obešla snad všechny nakladatele s nabídkou překladu, ale Paseku vynechala.

OP: Dokázali byste tvorbu Liv Strömquist někam zařadit? Jsou to komiksy, komiksové eseje, přednášky, či jakýsi druh literárního stand-upu?

Marie Voslářová: Řekla bych, že to je směs všech vyjmenovaných žánrů. U jiných autorů celkem nemá obdobu.

JS: Líbí se mi komiksový stand-up, i když k tomuto označení mám výhrady. Stand-up potřebuje vždy nějakou jednotnou figuru, jednoho mluvčího. Liv Strömquist před sebe vystrkuje jiné postavy, osobnosti nebo myslitele, kteří hovoří za ni. Myslím, že právě proto se také nechá fotit na obálky koncipované jako parafráze ikonických motivů. Tím dává svým dílům jednotu. Už jsem zmiňoval odkaz k Valii Export na Ovoci poznání. Na komiksu Nejrudější růže rozkvétá autorka sedí či klečí v nádherných nadýchaných růžových šatech, zatímco na obálce V zrcadlové síni vystupuje jako Sněhurčina Macecha s modrou taškou IKEA přes rameno. A tím komiksům propůjčuje svou tvář, která je uvnitř knihy zakryta jinými figurami.

Komiksový esej je přesnější, ale když o komiksu někde mluvím, raději ten výraz používám opatrně, protože slovo „esej“ by zbytečně mohlo některým čtenářům uzavřít ke knize cestu.

OP: Liv Strömquist bývá někdy vytýkáno, že její komiksy představují pouhou kompilaci cizích názorů. Souhlasíte s tímto pohledem, nebo se proti němu chcete ohradit?

MV: Na kompilacích není samo o sobě nic špatného, pokud zkoušíte složitá témata zpřístupnit širší vrstvě lidí, kteří třeba nejsou ochotní se tolik zabývat původními prameny. Liv Strömquist svým komiksům dodává autorský rukopis jak po výtvarné stránce, tak i způsobem zpracování vytyčených otázek: prohlubuje je, nabízí varianty odpovědí. Nechává čtenáře přemýšlet a nikdy nepředkládá jednoznačné závěry.

JS: Liv Strömquist často zdůrazňuje, že neexistuje jediná pravda. V pozdějších dílech nechává více otevřených konců či vysvětlení. Na první pohled to může působit jako nepříliš kompaktní celek. Na druhou stranu zásadní roli hraje autorčin hlas realizovaný komiksovou formou a ten bývá mnohdy velmi zábavný a ironický. Projevuje se její schopnost nadhledu na pozadí poměrně těžké a provokativní látky.

OP: Zmínil jste pojem komiksový esej, co všechno může zahrnovat?

JS: Můj kolega z redakce a odborník na komiksy Lukáš Růžička říká, že každý komiks začíná od nuly, že každý takový příběh si buduje vlastní gramatiku, svůj sémiotický svět, a úkolem autora je tuto jednotu udržet, aby mohl srozumitelně vyprávět. Tím chci říct, že kolážový přístup Liv Strömquist je jen jednou z možností, jak látku uchopit. Já bych mezi komiksové feministické eseje zařadil třeba i norské Neohrožené ženy: Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství Marty Breen a Jenny Jordahl. Mám ale pocit, Marie, že vám se toto zařazení moc nelíbí…?

MV: Neohrožené ženy na mě více působily jako taková ilustrovaná „encyklopedie“, jako výběr zajímavostí a důležitých momentů z historie feminismu. Liv Strömquist s vybranými tématy pracuje volněji a neomezuje se na holá fakta.

JS: Pokud se podívám na českou produkci, na pomezí komiksového eseje vidím třeba i tvorbu Toy Box nebo Štěpánky Jislové. Vyprávějí příběh, který je současně silným komentářem k současnosti či k vážným, mnohdy traumatickým tématům. Ostatně vzpomeňte si na Arta Spiegelmana a jeho slavný komiks Maus. Jde o osobní rodinný příběh pamětníka holokaustu, ale současně nese důležité poselství. V okamžiku, kdy tento titul získal Pulitzerovu cenu, prolomil bariéry a dostal se do mainstreamu. Myšlenka si hledá cestu k publiku, překračuje hranice oblastí či žánrů a díky autorskému řemeslu vznikne úchvatná kniha.

OP: V roce 1994 vyšla klíčová kniha Scotta McClouda Jak rozumět komiksu. Jak ale komiks překládat?

MV: Když vás baví, překládá se dobře. Jinak to asi nejde popsat univerzálně. U mnoha komiksů je třeba brát ohled na omezený počet znaků v bublinách. Při práci s texty Liv Strömquist jsem ale i díky skvělé práci grafičky Evy Nečasové měla větší volnost. Mohla jsem se soustředit na text, aby se neztratilo nic z obsahu, a v nezbytných případech bylo možné okna podle potřeby upravit. U komiksů s jinou grafikou je rozhodně potřeba víc myslet na omezený prostor. Toto bude první specifický moment. Potom si musíte všímat vizuální stránky, překládat v kontextu obrázků. Díky vizuální složce někdy překladatel může přistoupit ke kreativnějším řešením, jaká by si u běžné prózy nedovolil, protože by si tak vymýšlel více než zdrávo.

JS: Když se v Pasece bavíme s překladateli či s překladatelkami o vydávání komiksů, často slýchám, že v tomto oboru se nedá nic zamlžit. Samozřejmě že poctivý překladatel nic nezamlží ani v běžném prozaickém nebo populárně-naučném textu, ale v komiksu je všechno vidět.

OP: Liv Strömquist v rozhovorech tvrdí, že pro ni je hodně důležitá kvalita překladu, že ráda mívá pod kontrolou stylovou rovinu, použité metafory a jiné jazykové prostředky. Dohlížela na vás autorka nějakým způsobem při vyhotovení českého překladu?

MV: Ne, překladů vzniká tolik, že by neměla šanci se všemi překladateli důkladně konzultovat každou jednotlivost. Pamatuji si však, že u prvního komiksu jsem jí psala kvůli náhradě jednoho vtipu, který fungoval jedině pro Švédy. Spolu s nizozemskou překladatelkou jsme přemýšlely, jak na to, aby okénko bylo trochu vtipné i mezinárodně. Nakonec jsme vymyslely, že by zbožnou švédskou celebritu mohl na obrázku nahradit Mel Gibson, a Liv s úpravou souhlasila. Česká a nizozemská verze se tedy tímto maličkým obrázkem liší od ostatních. Jinak se stylem, metaforami nebo jinými překladatelskými špeky se člověk musí vypořádat sám, nebo pokud má štěstí, může se radit právě s kolegy a kolegyněmi z dalších zemí, kteří pracují na stejných knihách.

OP: V češtině zatím Liv Strömquist vyšly tři knihy. Ve Španělsku se nejvíce prodává Nejrudější růže rozkvétá, naopak v Německu Ovoce poznání. Který titul zaznamenal největší úspěch u nás?

JS: Ovoce poznání, veškerý náklad je vyprodaný. Důvodem bylo podle mého názoru téma. Zajímavé je, že se sice traduje, že Liv Strömquist promlouvá především k ženskému publiku, je to ale pravda jenom do určité míry. Její knihy si kupují především ženy, ale dávají je číst svým partnerům. Takže její věhlas je mnohem univerzálnější. A současně bych řekl, že její čtenářky a čtenáři netvoří klasický „fandom“ běžných komiksů.

MV: Jedna moje milá kolegyně – dnes je jí přes sedmdesát – mi pomáhala s překladem básně v knize V zrcadlové síni. Po vydání jsem jí knihu trochu s rozpaky věnovala a po nějaké době mi napsala, že si ji přečetla a že ji hodně oslovila, i když komiksovou formu zrovna nevyhledává. Měla jsem radost, jak kniha funguje bez ohledu na generaci. A snad tedy i na gender. Může zaujmout kohokoliv s otevřenou myslí.

OP: V čem tedy spočívá specifikum tvorby Liv Strömquist?

JS: Liv Strömquist má velmi osobitou vizuální estetiku, někdy dost neotřelou, punkovou, na druhou stranu je čtenářsky srozumitelná. Její publikum nemusí mít osvojenou komiksovou gramatiku, a přesto jejím tématům poměrně jednoduše porozumí.

MV: Sama autorka zmiňuje, že na začátku vůbec nevěděla nic o takzvaných pravidlech komiksů. Dopouští se komiksových „chyb“: stejnou myšlenku třeba sděluje obrázkem a textem zároveň. Na druhou stranu si tak ale vytvořila osobitý, nezaměnitelný styl.

 

Marie Voslářová

Marie Voslářová (* 1985, Praha) vystudovala švédštinu a překladatelství němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se převážně literárnímu překladu, několik let pracovala také jako nakladatelská redaktorka. Spolupracuje s časopisem iLiteratura.cz a působí ve spolku Překladatelé Severu. Zaměřuje se zejména na knihy pro děti, beletrii pro dospělé a díky Liv Strömquist také na non-fiction komiksy.

 

Jakub Sedláček

Jakub Sedláček (* 1973, Praha) je šéfredaktor nakladatelství Paseka. Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působil v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnoval textologii. Pracoval též v Hospodářských novinách jako editor víkendové přílohy. Píše či psal pro časopisy A2, Aargh!, Analogon, Česká literatura, Labyrint revue, Magnus nebo Slovo a smysl. Uspořádal monografii o redakční práci Neviditelné řemeslo (2023).

Zpět na číslo