Martina Bařinová

Ilustrace Alžběta Zemanová

Tvorba a filosofie Josefiny Báez, všestranné dominikánské umělkyně žijící v New Yorku, rezonuje se slovy americké feministické filosofky Audre Lorde, která píše: „Pro ženy poezie není luxus. Je to vitální potřeba, kvalita, v jejímž světle vyslovujeme naše přání a sny, které nám pomáhají přežít a udělat změnu… poezie není pouhý sen nebo vize, je to kostra nás samotných.“ Pro Báez je život mezi dvěma světy prostorem pro zkoumání jazyka a gest. Hravě nastavuje zrcadlo národním, společenským a intimním tabu a překračuje jejich hranice. 

Performerka, bloggerka, básnířka, spisovatelka, tanečnice a svým způsobem i filosofka Josefina Báez ve své tvorbě vychází z osobní zkušenosti i dlouholeté práce v oblasti divadla, poezie a studia tance i východní filosofie. V roce 1986 založila v New Yorku divadelní společnost Latinarte / Ay Ombe Theatre. Je autorkou sbírek poezie Camarada, la dicha no está jugando / Comrade, Bliss Ain’t Playing (Soudružko, štěstěna si nezahrává, 2008) a Como la Una / Como Uma (Jako jedna, 2013). Zde uvádíme ukázku z asi nejúspěšnějšího díla Báez, performance Dominicanish (1999) a experimentálního textu Levente no. Yolayorkdominicanyork (2012; dále jen Levente no). 

Obě díla jsou zasazena do newyorské čtvrti Washington Heights a reflektují hybridní kulturu v této a jí podobných hispánských čtvrtích, střety a mísení kultur a proměny v nahlížení na vlastní identitu a na možnosti, které s sebou život v diaspoře přináší. Vypravěčka Kay, mladá dominicanyork, jak si říkají Dominikánci žijící v New Yorku, pozoruje a komentuje všední realitu života své rodiny i dalších nájemnic činžovního domu, kterému Kay přezdívá Ni’E (metafora pro ono „ani tady, ani tam“, provázející existenci v hraničním prostoru1). Obyvatelky Ni’E sdílejí každodenní malá vítězství i prohry a buduje se zde solidarita a vzájemné pochopení společné žité zkušenosti. 

Texty a performance Báez se vyznačují smyslem pro humor, mnohovrstevnatostí metafor i minimalismem. K tomu, aby si čtenář dílo vychutnal, je však třeba mít povědomí o společenské situaci v Dominikánské republice a její nedávné historii a jistou jazykovou vnímavost. A tím nemyslím „pouhý“ code-switching (střídání angličtiny a španělštiny) a prolínání obou jazyků. Báez si libuje ve slovních hříčkách, dvojsmyslech a peprném dominikánském slangu. Jako performerka experimentuje i na rovině tělesného vyjádření, tedy s gestikulací, mimikou a tanečními styly. Ve svých představeních často mísí prvky pocházející z různých kultur, čímž diváky uvádí do rozpaků. Je to její záměr, prostředek, jak na pódiu zhmotnit střet kultur, ke kterému dochází v migrantské čtvrti. Báez svým přístupem ukazuje, že nejistotě života na hranici lze čelit s humorem a bytím tady a teď. Ať je to kdekoli.

V první ukázce z Levente no nejdříve Kay cituje hodnocení, kterého se jí dostalo od školní psycholožky, a o pár odstavců dále na něj reaguje.

 

„Ta ubohá, chytrá dívka žije ve velmi nebezpečné čtvrti. Všichni tam žijí pod hranicí chudoby. Její rodina nemůže pochopit její nadšení pro knihy. Jsou čistotní, ale hluční. Jejich stravovací návyky jsou špatné, nejí dostatečně výživná jídla, což je vědecky dokázáno. A přesto má Kiskiya? Kosquia Amara neobyčejně bohatou slovní zásobu, výjimečné kritické myšlení a břitký smysl pro humor (…). Ale je příliš temperamentní, příliš emocionální. Příliš upovídaná, příliš přímá. Příliš Hispánka. Promiňte, Latina?“
(…)
Když jsem ti vylíčila svá oblíbená jídla, zbledla jsi. Ano. Já mám to privilegium ochutnat vaše i naše jídlo. A vybrala bych si naše. Arepitas de yuca, chocolate con maicena, yuniquecas, bollitos de harina de maíz (nezapomeň posypat troškou anýzu) a morir soñando.2 (…) Vytáhni si slovník, aby sis přeložila mou komfortní zónu. A exploduje ti mozek. A taky tvé chuťové pohárky. Chápu. A je mi to srdečně jedno. 

 

Druhá ukázka je pasáž z Dominicanish, ve které vypravěčka komentuje své pocity z lekcí angličtiny pro cizince, a přeneseně i z toho, jaké to je přizpůsobovat se místním společenským standardům.

 

Nechtějte po mně, abych takhle šklebila pusu.
To ne, nikdy a nikdy. Vůbec.
Bože, aby člověk vyslovil jednu krátkou větu, musí se z něj stát někdo úplně jiný,
s pusou celou pokroucenou.
Nebudu takhle šklebit pusu, jako by to byla rukavice.
(…)
A jsem tu, žvýkám angličtinu
a vyplivávám španělštinu
Neberte to špatně                           ­já nemám o ničem páru.
Alexander the Grape.                    Nebo tak něco.

 

Z angličtiny přeložila Martina Bařinová

 

Originály:
Báez, Josefina. Levente no.yolayorkdominicanyork. New York: I Om Be Press, Edición Kindle, 2012. 6–7.
Báez, Josefina. Dominicanish. New York: Ediciones de a Poco, 2018. 21.

 

1 Hraniční prostor studují intelektuálové jako Homi Bhabha, Edward Soja, který pracuje s konceptem „třetí prostor“, nebo Gloria Anzaldúa, která zavádí pojem Borderlands.

2 Autorka zde vyjmenovává typické dominikánské pokrmy a plodiny, z nichž se připravují (placičky z kukuřičné mouky, manioku a čokolády). „Morir soñando“ je slovní hříčka. Jednak jde o tropický míchaný nápoj z pomerančového džusu, mléka a třtinového cukru. Jednak překlad názvu doslova znamená „zemřít při snění“. (Pozn. překl.)