9/2026 – Výměšky jazyka

Úvodník

Naše těla tvoří asi z šedesáti procent voda, proudí jimi nekonečná řečiště tekutin o rozmanitých barvách, zápachu a konzistenci a ty také nepřetržitě a často nekontrolovaně naše těla opouštějí a splývají s okolním světem. Jsme velké mokvající a kvasící knedlíky s proděravělou, chatrně těsnící schránkou. Tekutá je sama naše podstata, na tekutosti závisejí naše základní životní funkce. A přesto snad není okolo lidského těla většího tabu a naše šťávy se často stávají zdrojem hanby, odsuzování a ponížení. Rozlévají se na odvrácené straně lidskosti, kam bývají spolu s nimi za svou nezkrotitelnost vylučována těla ženská, queer, postižená, jiné barvy pleti a další jim podobná. Neukázněnost je totiž zdrojem jejich marginalizace, zároveň ovšem subverzivní silou, díky níž mohou rozmokvávat sterilitu pravidel a disciplíny, narušovat čistotu forem a uzavřenost pojmů. Tekutiny podemílají představy o spořádanosti a integritě lidského individua, odhalují slizkost našich niter. A my jsme se v tomto čísle rozhodli zaměřit na texty, které nechávají naše těla přirozeně proudit.

Koncept fluidity v umění a jeho ambivalentní vztah především k feminitě a také poezii představí v eseji básník, performer a autor koncepce čísla Richard L. Kramár. V rozhovoru s feministickou a queer badatelkou Borianou Alexandrovou se pak zaměří na to, jak mohou tekutiny deformovat náš jazyk, vyjadřovat skutečnosti, které se vzpírají slovům, a pomoci nám přistupovat s otevřenou myslí k jinakosti. Trávicím traktem rozdivočelých básní Angélicy Freitas procházejí literární klasikové spolu s neurotickým chaosem brazilského velkoměsta. Výběr z tvorby Japonky Hiromi Itó se soustřeďuje na přebujelou zkušenost porodu, mateřství a kojení, zatímco disruptivní verše korejské autorky Kim Idum provokativním způsobem zpracovávají historii ženského útlaku, sexualizované násilí či menstruaci. Formalistka Marilyn Hacker balí lesbickou vášeň do rigidních forem sonetu, a narušuje tak konzervativní představy o lásce a sexu. Luna Miguel se zase ve sbírce Žaludky věnuje všemožným formám hladu a toho, co jsou schopny pozřít naše útroby. V jediné pro­zaické ukázce čísla, pasáži z experimentálního románu Monique Wittig, jsou v extatickém vzrušení těla trhána na kusy.

Poslední číslo letošního ročníku bude speciální – představí současnou ukrajinskou literaturu očima lidí, kteří jsou s ní v každodenním kontaktu. Sestávat bude z uměleckých textů dle jejich výběru, vždy doplněných zasvěceným komentářem. Teď už ale zveme k ponoru do kvasu následujících stran.

Alžběta Knappová