Magdalena Císlerová
Balogová, Beata. Kornélie.
Ze slovenského originálu Kornélie (2022) přeložil Jaroslav Bojanovský.
1. vydání. Brno: Jota, 2025. 264 stran.
Rodinné ságy zachycující příběhy několika generací v historickém kontextu představují silný trend domácí prózy. Populární romány Kateřiny Tučkové, Aleny Mornštajnové či Karin Lednické pracují s osudy silných žen na pozadí velkých dějin, jejichž prostřednictvím zároveň zpracovávají spoustu aktuálních témat. Slovenský román Kornélie Beaty Balogové nakladatel na graficky povedeném přebalu avizuje jako „nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích“, což naznačuje přítomnost podobného trendu i u našich sousedů. [1] Kornélie ovšem nabízejí čtenáři spíš než ucelený příběh spoustu střípků z rodinné skládačky, jež se vypravěčka Alma, autorčino alter ego, snaží zaznamenat pro další generace dříve, než bude pozdě.
Román je zasazen do vesnice Jablonia Panica, kde žije vypravěččina rodina. Dominují v ní ženské osobnosti, které si z generace na generaci předávají jméno Kornélie. Jeho historie sahá až do antického Říma a dle rodinných pověr toto jméno ženy předurčuje k tomu být silnými, protože muži jim umírají brzy a ony jsou odsouzeny k samotě. Alma se narodila předčasně, proto ji nepojmenovali Kornélie z obavy, že by tak těžké jméno neunesla. Ale jak jednotlivé příběhy postupně odhalují, i bez tohoto jména v rodném listu žena může být Kornélií, bytostí která v sobě nese osudy svých předchůdkyň a „sbírá příběhy, byť mají ostny a zraňují ruce“ (260).
Středobodem románu je rodinná chalupa s velkou zahradou, kde rostou bylinky, jabloně, a vyprávějí se právě tyto příběhy, které Alma nasává doslova od kolébky. Jako by s jejím narozením konečně přišel někdo, komu bylo souzeno je zaznamenat: „Ženy v naší rodině vlévaly do příběhů své touhy, ale nikdy se je neodvážily napsat. (…) Zřejmě vyčkávaly, až je budou moct odvyprávět někomu, kdo nebude mít jinou možnost než je zapsat.“ (156) Příběhy jsou totiž rodinným dědictvím, na kterém lze stavět. Jsou kořeny, z nichž lze čerpat, i svébytnou mytologií, kterou si lze přibarvovat. Když Alma mluví s babičkou Mamakou o vyslechnutých příbězích, babička jí vštěpuje, že s nimi může nakládat zcela volně: „Napsat je, dosnít, rozšiřovat, rozkrájet, smíchat a upéct úplně nový příběh.“ (29) Tato tvůrčí svoboda je podstatná, protože nechává dostatek prostoru pro budování vlastní identity na společných základech. Právě příběhy tak zůstávají pojivem, co drží rodinu pospolu, protože „[j]estliže rodina ztratí svůj příběh, ztratí největší sílu, která ji drží pohromadě, a její členové se jednoho dne rozprchnou jako pavouci před dešťovými kapkami.“ (80)
Almě, respektive Beatě Balogové, ovšem trvalo dlouho, než se rodinný příběh napsat odhodlala. Balogová je úspěšnou slovenskou novinářkou. Vystudovala žurnalistiku mimo jiné na Kolumbijské univerzitě – tam vloni získala cenu za výjimečný přínos pro žurnalistiku – a v současnosti působí jako hlavní komentátorka deníku SME. Psaní se profesně věnuje několik dekád, ovšem Kornélie jsou jejím prvním beletristickým počinem. Vznikal dlouhá léta. V podcastu Knižná revue (2023) [2] mluvila Balogová o dobách, kdy si připadala, že je „bez jazyka“ – psala články v angličtině, s rodinou se bavila rodnou maďarštinou, ale román toužila napsat slovensky. Do jejího jazykového projevu se ovšem obtiskl jak maďarsko-slovenský původ, tak i mezinárodní zkušenosti, a první verze románu prý byla psána jazykem, jejž autorka ve zmíněném podcastu označuje za „hybridní“, neboť slovenština přebírá maďarský slovosled. Ve stávající verzi románu jazyková hybridita prosakuje již jen do pojmenování, např. „Mamaka“ pro vypravěččinu babičku nebo „Mari-Mama“ pro vypravěččinu prababičku – tato přezdívka je kombinací zdrobněliny maďarského jména Mária a Öregmama (babička). Občas se v románu objeví i krátké citace v maďarštině, nejčastěji z úst tety Borbály, jež také jako jediná tematizuje hybridní identitu poválečného pohraničí, když na Almu křičí: „Všichni jste zdivočelí lidé. Neznáte písně, které mají otvírat duši, jen samé bubny a hluk. Ani Maďaři, ani Slováci, ani věřící, ani nevěřící. Komunisti z vás udělali lidi bez kořenů!“ (35) Alma toto ovšem ve svém vyprávění netematizuje, nevnímá identitu jako něco determinovaného národnostním původem, ale jako něco budovaného z rodinného dědictví i formovaného vlastními prožitky.
Několik přepisů a bohaté zkušenosti s vědomou prací s několika jazyky a jejich různými vyjadřovacími prostředky daly nakonec vzniknout stylisticky vycizelovanému románu, kde Balogová hojně využívá lyrické obraznosti vycházející převážně ze smyslových vjemů. Čtenářům to má pomoci přenést se do zahrádky rodinné chalupy, kde „všechno vonělo modrofialově jako slupky rozetřených švestek“ (13). Velký počet přirovnání je výrazným znakem textu; často se spojují s personifikací, kdy věci mluví či jim jsou přisuzovány lidské vlastnosti. Jistou magičnost tematizovanou v románu zároveň podtrhuje přítomnost kleteb, věšteb a až kouzelných schopností některých postav. To ilustruje následující úryvek, který zároveň napovídá, že Alma vnímá příběhy jako živou entitu s vlastní vůlí: „Příběhy a vzpomínky naštěstí k tomu, aby přicházely, žádný spoj nepotřebovaly. Autobus nepotřebovaly ani sny. Měly svá obrovská křídla a dál navštěvovaly letní a podzimní zahrady, kde pojídaly ta nejkrásnější jablíčka.“ (53) Tuto až jistou hyperboličnost textu lze vnímat jako literární transpozici orální tradice, v níž se kolektivní paměť formovala prostřednictvím obraznosti, nadsázky a mytologických schémat, jež pomáhaly v jejím ústním předávání z generace na generaci.
Kornélie jsou tedy přechodem z ústního předávání rodinné paměti na písemné, kde se ale stále potkává historie s imaginací a sny. Alma sama v úvodu přiznává, že její vyprávění nutně nezachycuje skutečné události: „Nevím přesně, co se z toho, co vám budu vyprávět, opravdu stalo a co byly jenom živé sny, které na děti číhaly na zaprášených půdách a v dešťových okapech.“ (8) Právě kreativita je ale součástí předávání příběhů z generace na generaci, jak již naznačila citace Mamaky výše, a udržuje tyto příběhy živé. Svět, jejž zachycují – tedy převážně prostý život na vsi se silnými vazbami na přírodu a s velkou úctou k věcem, jimž se hledalo nové a nové využití – je dnešnímu způsobu života často vzdálený. Jak podotýká Alma, dnes totiž „žijeme v invazi předmětů, kdy je malý prasklý šálek odsouzen k vyhození, protože ho okamžitě nahradí tři další“ (90). Z komunitních vesnických domů se přesouváme do anonymních městských bytů. Přemíra věcí i podnětů tříští pozornost, a tak „příběhy už nesmějí být dlouhé a rozvláčné. Musejí pořádně pištět a praskat, gesta musejí být schopná sdělit víc než celý dědečkův proslov u svátečního stolu.“ (260)
Kornélie rozhodně nepiští ani nepraskají, nejsou okázalým textem plným dějových zvratů. Svou lyričností, epizodickým charakterem a ukotvením v alespoň částečně idylické minulosti vytvářejí klidnou, kontemplativní čtenářskou zkušenost, zvou k pomalému čtení a nabízejí mnoho podnětů k reflexi. V závěru románu Alma přemítá, jak se k jejím příběhům jednou postaví její dcera, která už vyrůstá v tom novém světě mimo rodinnou chalupu: „Budu do ní vkládat vzpomínky, aby jich měla víc než fotografií v mobilu. Unese všechno, co jsme unesli my? Co když nebude chtít být Kornélií?“ Stejně jako kdysi Mamaka i Alma dochází k tomu, že co její dcera udělá s vyslechnutými příběhy a jak je propojí s tím svým, je jen a jen na ní, a odpoví si: „Jednoho dne se rozhodne sama.“ (260) Tak i čtenáři Kornélií se sami mohou rozhodnout, co z těchto střípků vzpomínek v nich po dočtení románu zůstane.
Poznámky
1 Přítomnost tohoto trendu ve slovenské literatuře značí například i esej Radoslava Passii Podoby ženskej pamäti (Plav, https://plav.sk/node/287, publikováno 19. 6. 2023), kde autor analyzuje paralely mezi románem Kornélie, románem Slavky Liptákové Krajina matiek (2022) a sbírkou povídek Emílie Sičákové Beblavé Korene (2022). [Zpět]
2 „Ako spisovateľka zažíva úspech, ako novinárka urážky“, Knižná revue (podcast), Slovenské literárne centrum, publikováno 10. 3. 2023, https://www.youtube.com/watch?v=iijpwA9oOlQ. [Zpět]