Rozhovor s Péterem Esterházym

Maďar Péter Esterházy je jedním ze spisovatelů, kteří existenci střední Evropy jako kulturního celku neustále zpochybňují, ale svými díly naopak zpochybňuje své pochyby. Zdá se, že o tomto tématu nemluví rád, pro tentokrát však udělal výjimku. Kromě toho se rozpovídal o svých plánech, o politické situaci v Maďarsku a o tom, jaké je to psát pod pseudonymem.
 

Lucia Satinská: Vycházejí vaše knihy častěji v maďarštině, nebo v překladu? Zajímáte se o zahraniční vydání svých knih?

Péter Esterházy: To je čistá matematika, překladů může být vždy více,

Rozhovor s Igorom Otčenášom

Často počuť názor, že rozpad Československa viedol v Česku nielen k strate celkového záujmu o slovenskú kultúru, ale dokonca, že najmladšia generácia už ani nerozumie po slovensky. Znamená to, že je potrebné slovenskú literatúru prekladať? Tiež o tom, rovnako ako o (domnelej) tragédii neporozumenia a vzťahu oboch kultúr hovorí v rozhovore spisovateľ a diplomat, bývalý riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe Igor Otčenáš.
 

Lucia Satinská: Ako vnímate, aj z pohľadu toho, že ste dlho pôsobili v Česku ako riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe, vzťah českej a slovenskej literatúry v jej historickom kontexte,

Rozhovor s Tomášem Jurkovičem

Když se v Česku řekne Murakami, ozvěnou se vrátí Jurkovič. O tom, co vlastně soudí o skutečné kvalitě Murakamiho knih a jak hodnotí jiné japonské autory, si s japanistou a překladatelem z japonštiny Tomášem Jurkovičem povídala Anna Křivánková. 

Anna Křivánková: Haruki Murakami má mezi českými čtenáři mnoho nadšených příznivců a na základě vlastního pozorování se mi zdá, že nemálo z nich jej považuje téměř za kandidáta na Nobelovu cenu. Možná by tedy řadu čtenářů překvapilo, že mezi japanisty je i dost takových, kteří se na Murakamiho dívají s ohrnutým nosem a zdviženým obočím, jeho díla nepokládají za nic víc než oddechovou literaturu a jeho samého nestaví na stejnou úroveň s klasiky typu Jasunariho Kawabaty či Naoji Šigy.

Rozhovor s Alešem Rumpelem

Aleš Rumpel, ředitel queer filmového festivalu Mezipatra, má mimořádný vhled do české LGBT komunity a do témat, která se jí týkají. Jak sám upozornil, není literárním kritikem ani historikem, osobní zkušenosti a teoretické znalosti různých konceptů, jako je kupříkladu queer teorie, mu nicméně umožňují spřízněná témata a události analyzovat a interpretovat. 

Jakub Horňáček: Chtěl bych začít náš rozhovor otázkou týkající se konceptu LGBT [1] umění a literatury, jelikož tato kategorie není literární kritikou jednoznačně přijímána. Například Edmund White v posledních letech několikrát tento koncept odmítl a David Leavitt dnes mluví o post-gay literatuře a umění. Co si o tom myslíte vy,

Rozhovor s Čchen Maj-pchingem

Autentické svědectví o tom, jak (ne)svobodné je tvůrčí prostředí v Číně. Klíčovými tématy rozhovoru jsou cenzura a internet jakožto dva fenomény s publikováním děl utlačovaných autorů neodmyslitelně spjaté. 

Olga Lomová: V jakých podmínkách pracují čínští spisovatelé? Nakolik mohou být nezávislí?

Čchen Maj-pching: Spisovatelé mají dnes mnohem větší svobodu než kdysi – mohou psát způsobem, jaký uznají za vhodný, a poměrně velkou volnost mají i při volbě témat. [1] Pouze si musí dávat pozor, aby se nedotkli žádného politicky citlivého problému. V Číně je řada uznávaných autorů, například Mo Jen,

Rozhovor s Kao Sing-ťienem

Jediný čínský autor, jenž byl ověnčen Nobelovou cenou za literaturu. Mnohaletý disident, dnes už prakticky napůl Francouz. O exilu, divadle a pozoruhodných rozdílech mezi čínštinou a francouzštinou přitažlivě vypráví Kao Sing-ťien.
 

Zuzana Li: Co bylo impulsem k vašemu odchodu do exilu: čistě subjektivní vnitřní potřeba svobodně tvořit, nebo i nějaké konkrétní perzekuce?

Kao Sing-ťien: Když jsem odjížděl z Číny, nesměla se má díla již publikovat. Byl jsem tehdy opravdu rád, když se objevila nabídka vycestovat do zahraničí. Alespoň jsem mohl odjet na chvíli pryč.

Rozhovor s Jaroslavem Vejvodou

Spisovatel Jaroslav Vejvoda mluví o životě a psaní v exilu, švýcarské multikulturnosti, kterou srovnává s xenofobními postoji v krajanských spolcích. A také o tom, že bez osobní svobody není možné tvořit – ať už je doba jakákoli.
 

Tereza Hřibová: Proč jste si jako místo pro život v emigraci vybral právě Švýcarsko, Curych a tedy také němčinu?

Jaroslav Vejvoda: Švýcaři hovoří nejen čtyřmi zemskými jazyky: německy, francouzsky, italsky, rétorománsky (pořadí dle počtu mluvících), ale také mnoha dialekty. „Politický národ“ Švýcarů ztotožnil bez nálepky multikulturnosti národnost s občanstvím a vícejazyčnost je podstatou jejich kultury.

Rozhovor s Irenou Šebestovou

Rozhovor o literárních velikánech i nástupu mladé generace, o zvláštním fenoménu švýcarské ženské literatury a také o nedávném vzniku oboru „švýcarská literatura“ na některých tamních univerzitách.
 

Tereza Hřibová: Ve švýcarském literárním prostoru se míchají čtyři úřední jazyky a široká řada různých dialektů – lze přesto najít nějaký spojující nebo charakteristický prvek, pokud jím není jazyk?

Irena Šebestová: Literatury jednotlivých jazykových oblastí se autonomně vyvíjejí v každém ze čtyř regionů, a tím pádem zůstává literární Švýcarsko jako celek i nadále živoucím organismem, který svou jedinečností vyvolává rostoucí zájem evropské literární vědy.

Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem

Ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč o svých literárních plánech a preferencích, o angažovanosti, vztahu umění a státních orgánů a o básníkovi Bohdanu-Ihoru Antonyčovi. 

Alexej Sevruk: Kdysi jsem se setkal s rozhořčením vratislavských studentů ukrajinistiky, kteří mi vyprávěli, jak se na nějakém setkání či literárním čtení ve Vratislavi zeptali Andruchovyče, co si myslí o ukrajinské literatuře. Prý jste jim řekl, že se o ni nezajímáte.

Jurij Andruchovyč: Vratislavští ukrajinisté, ostatně jako všichni ukrajinisté světa, příliš ostře reagují na všechno ukrajinské. A to je dobře. Možná, že jsem tehdy byl přesycený podobnými tématy a otázkami. Hodně často se mě ptají,

Rozhovor s Martem Velskerem

Přeložila Petra Hebedová

Jaké jsou nové tendence v estonské literatuře? Co lze považovat za specifikum národní literatury? A lze mluvit o společné východoevropské zkušenosti? Nad těmito otázkami se v rozhovoru, který vedla Linda Püssa, estonská lektorka působící na brněnské MU, zamýšlí estonský literární teoretik Mart Velsker. 

Linda Püssa: Co se v životě spisovatelů změnilo ve srovnání se sovětskou dobou? Proměnilo se nějak postavení spisovatele? Jak stát podporuje spisovatele? Jaké je postavení literatury ve srovnání s jinými oblastmi umění?

Mart Velsker: Ve srovnání se stavem, jenž v literatuře vládl před čtvrtstoletím,