Stránka 104 z 105

1/2006 – Německá?



O životě s Knihou

Číslo otevírá rozhovor s překladateli. V tomto případě s překladateli poněkud netradičními, ani jeden z nich totiž nemá překládání jako hlavní náplň své práce. Zatímco Jan Dušek je především filolog a teolog, který se textové analýze a překladům věnuje odborně, Milan M. Horák je farářem malé křesťanské církve Obec křesťanů, která u svých duchovních dbá na práci s původními texty. Oba jsou tedy s biblickým texty spjati více než osobně.

 

Josef Šlerka: Tématem prosincového čísla Plavu je bible a její překlady. Na jednu stranu by to mohlo být pevné vymezení jednou knihou.

7/2005 – Sola scriptura



Slovinsko – země básníků?

Rozhovorem s dvěma mladými překladateli ze slovinštiny, Alešem Kozárem a Hanou Mžourkovou, otevíráme číslo věnované literatuře tohoto jazyka. Především na postavení slovinské literatury a jejího překladatele u nás i na jihu se ptal Jan Chromý.

 

Jan Chromý: Začněme obligátní otázkou. Jak jste se dostali ke slovinštině a slovinské literatuře?

Aleš Kozár: Dost prozaicky. Slovinsko mě oslovilo jako krásná země s příjemnými, vstřícnými lidmi ,,té milé slovanské povahy“. Za dobu, kdy jsem na fakultě studoval češtinu, byl pro mě obor čím dál tím víc těsný. A jak se ukázalo, slovenistika byla ideální alternativa.

Omluva

V minulém čísle jsme nedopatřením otiskli nefinální verzi překladu eseje Viktora Pelevina Mardongy. Náležitou verzi naleznete na našich internetových stránkách www.svetovka.cz. Všem čtenářům a zejména překladatelce Ivě Dvořákové se hluboce omlouváme.


6/2005 – Básníci a dobrodruzi



Umění překladu

Překladatelská soutěž Jiřího Levého má u nás již několikaletou tradici. Každoročně se nad soutěžními texty schází odborná porota z řad překladatelů, aby vybrala nejlepší přeložené texty. Pro bližší seznámení s fungováním soutěže i poroty vám přinášíme rozhovor s jejím současným předsedou, Ladislavem Šenkyříkem. Rozhovor vede překladatelka Zuzana Šťastná.

 

Zuzana Šťastná: Soutěž Jiřího Levého existuje od roku 1992. Měla nějaké předchůdce v předlistopadové době?

Ladislav Šenkyřík: Ano, Svaz překladatelů, odnož Svazu spisovatelů, měl jakýsi Aktiv mladých, který organizoval soutěž na obdobném principu. Za názvy a strukturu těch orgánů neručím, stály mimo zorné pole mých zájmů.

Errata čtvrtého čísla

– překlad Temného obrazu od Philipa K. Dicka, který vyšel v nakladatelství Argo, není zbrusu nový, jak tvrdí úvodník, nýbrž zrevidovaná verze překladu Roberta Tschorna, vydaného v r. 1998 nakladatelstvím Talpress; – překlad Asimovovy Nadace u nás poprvé vyšel v r. 1991, nikoliv v r. 1990, jak je uvedeno v komentáři Viktora Janiše „Když před konzulátem Nadace stojí Mobs Riot“; – v medailonku Isaaka Asimova jsme uvedli, že jeho prvním románem byl Nightfall, ačkoliv ho Asimov napsal původně jako povídku a až později ho přepracoval spolu s Robertem Silverbergem na román. Asimovův první román je Pebble in the Sky (česky Oblázek na obloze),

Lze se překládání naučit?

Libor Dvořák

Zejména v dobách -ismu četná tehdejší média, ale i proslulí umělci tíhnuli k poněkud účelovému tvrzení, že za každým úspěchem v jakékoli tvůrčí činnosti nutně stojí příslovečných deset procent talentu a devadesát procent dřiny. Na tomhle výroku je jistě hodně pravdy – z nadaného houslisty, který by necvičil několik hodin denně, by se zajisté nestal ani David Oistrach, ani Václav Hudeček – troufám si ale tvrdit, že bez nějaké té alespoň základní Boží jiskry by jakákoli dřina byla marná a čím je jiskra jasnější a výraznější, tím méně dřiny v práci samotné postačí a k tím zářivějším výsledkům ona případná profesní píle vede.

5/2005 – Pod dvojím nebem