Stránka 105 z 109
Jednota tlumočníků a překladatelů (JTP) rozhodla 2. února o výsledcích letošního, již čtrnáctého ročníku soutěže o Slovník roku. Odborná porota JTP vybírala z celkem 90 přihlášených titulů.
Hlavní cenu Slovník roku 2007 získala Encyklopedie knihy – knihtisk a příbuzné obory v 15. až 19. století Petra Voita vydaná nakladatelstvím Libri. Na druhém místě se umístil Česko-lotyšský slovník Sandry Nikulcevy z nakladatelství Leda, který zároveň získal hlavní cenu v kategorii překladatelských slovníků, a na třetím skončil Velký anglicko-český slovník Josefa Fronka z téhož nakladatelství. Ten se v kategorii překladatelských slovníků umístil na druhém místě, následován Německo-českým, česko-německým velkým knižním slovníkem z nakladatelství Lingea.
…
Miloslav Uličný
Jako doprovod ke své bibliografii španělských děl vydaných v tuzemsku v posledních dvou letech sestavil překladatel a teoretik Miloslav Uličný také komplet portrétků jejich autorů a připojil k nim i medailony odpovídajících českých překladatelů.
2005ALMODÓVAR, Pedro: Todo sobre mi madre / Vše o mé matce. Guión bilingüe / Dvojjazyčný scénář. Přeložila Anežka Charvátová. Jazykový komentář Juan Sánchez. Praha: Garamond 2005. 254 s.
CALDERÓN DE LA BARCA, Pedro: Znamení kříže (La Devoción de la Cruz. Comedia de los Santos y Bandoleros). Přeložil Vladimír Mikeš. Upravili Hana Burešová a Štěpán Otčenášek.
…V rubrice „Portrét překladatele“ budeme čtenáře seznamovat s překladatelskou činností takových osobností, které se primárně věnovaly jinému než překladatelskému řemeslu. Pro španělské číslo byl vybrán Václav Černý – známý romanista, literární vědec, literární kritik, ale také překladatel z románských jazyků a příležitostně i kritik překladu.
Václav Černý byl spíše překladatelem-filologem, než překladatelem-básníkem. Prvním okruhem textů, které si vybíral k překládání, byla jazykově náročnější literární díla, při jejichž překladu mohl uplatnit své rozsáhlé filologické znalosti; ať už šlo o náročnost způsobenou stářím jazyka, jako v případě Montaignově nebo Cervantesově, nebo jazykovou invencí a obrazností básníka, případ Luise de Góngora y Argote.
…Josef Forbelský, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog, je jistě jednou z nejvýraznějších osobností současné české hispanistiky. Korespondenční rozhovor s ním vedl hispanista a historik překladu Miloslav Uličný.
Miloslav Uličný: Pane docente, patříte k několika nejvýznamnějším českým hispanistům a překladatelům druhé poloviny 20. století a počátku třetího tisíciletí. Studoval jste na univerzitě v padesátých letech a zažil všechny peripetie doby po druhé světové válce. Během svého působení na středních a vysokých školách a při své překladatelské práci jste nepochybně poznal mnoho zajímavých osobností. Mohl byste připomenout ty, které Vás ovlivnily, i další, na které nevzpomínáte rád?
Josef Forbelský: Svou profesí nejsem překladatel,
…Korespondenční rozhovor s Tomášem Glancem a Michaelem Špiritem o české literatuře ve světě, o slavistice na zahraničních univerzitách i o tom, zda spisovatelé rozumějí literatuře.
Jan Hon: Časopis Plav nese podtitul „měsíčník pro světovou literaturu“ – v tomto čísle se chceme zaměřit na otázku, jak si v kontextu světové literatury stojí literatura česká. Oba jste strávili delší dobu v zahraničí – Tomáš Glanc v New Yorku, Berlíně a v Moskvě, Michael Špirit v Heidelberku. Pro začátek se zeptám jednoduše: Má současná česká literatura německé, americké a ruské čtenáře? Kteří čeští autoři „se čtou“, a proč právě oni?
…Jan Hon
Kulturní rubriky německých novin zaplnil v posledních týdnech spor o to, zda má berlínské zastupitelstvo udělit čestné občanství lyrikovi, písničkářovi a bývalému východoněmeckému disidentovi a exulantovi Wolfu Biermannovi.
Se značně medializovaným sebezapřením v lednu nakonec berlínské zastupitelstvo rozhodlo, že Biermannovi čestné občanství udělí. Jak Biermann, tak berlínské zdráhání ovšem odhalují některá obzvlášť podrážděná místa nejnovějších německých kulturně-politických dějin. Sám Biermann je doslova ztělesněňuje: roku 1936 se rodí do hamburské židovsko-dělnicko-komunistické rodiny, jen náhodou přežívá druhou světovou válku, po níž na sklonku puberty přesidluje do NDR, kde se věnuje politickoekonomickým studiím, filosofii, matematice – a také básnické,
…
Viktor Janiš
Několik poznámek k článku Ondřeje Vimra Otevřená kritika překladu (in: Plav 2007/1).
Shodou okolností, dle Vimra „více či méně arbitrárně“, jsem byl vybrán, zvážen a shledán lehkým, dopustiv se údajně dvou ze čtyř kardinálních hříchů kritika překladu: neetické sebestřednosti a neuvědomělé ahistoričnosti. Zašel jsem dál, než jsem zajít měl, ocitl jsem se mimo výseč a slušnou translatologickou společnost, „beyond the pale“, jak říkají Angličané. Jenže já si nejsem jist, zda je o hříchy, a už vůbec si nejsem jist, že jsem se jich dopustil.
Poprvé jsem se měl provinit proti etice: vyzdvihoval jsem prý vlastní dílo,
…Richard Podaný
Rád bych reagoval na překlad Joycových básní, uveřejněný v PLAVu 11/2006 (s. 16–19), který mě po porovnání s laskavě přiloženým originálem poněkud vyvedl z míry. Čtu-li dobře medailon autora překladu, jedná se o publikujícího básníka. Básníci při překladu poezie zpravidla spíše přehánějí svou autorskou odvahu, toto je však kupodivu opačný případ. Převedení pečlivé, se znalostí sekundární literatury i pozadí, převedení, ze kterého se opravdu dopodrobna dozvíte, o čem se v originálu psalo. Bohužel, přebásnění to není vůbec. Nevylučuji, že právě takový byl záměr překladatele, ba nevylučuji ani, že může jít o cílevědomou koncepci překladu poezie (ostatně v některých nešťastných zemích se to tak dělá odjakživa),
…