Stránka 93 z 106

Obecné zásady překladu jsou banální

Rozhovor s Jiřím Stromšíkem

S čerstvým laureátem Státní ceny za překladatelské dílo nejen o ní, ale též o překládání, o předlistopadové ediční politice a o Günteru Grassovi. 

Jan Hon: Vaše bezprostřední reakce na udělení Státní ceny za překladatelské dílo se mi zdála velmi zdrženlivá. Máte snad nedůvěru k jakémukoliv institucionálnímu hodnocení a oceňování literárních výkonů?

Jiří Stromšík: Ceny samozřejmě patří ke kulturnímu životu. Zejména v době, která je tak závislá na médiích, je nelze zavrhovat. Jenom je třeba si vždycky uvědomit, že rozhodování o tom, kdo je první nebo druhý, je v kultuře mnohem obtížnější, než když se běží třeba stovka,

Litevská literatura

Sestavil Jakub Hauser

Bibliografie českých překladů z litevštiny

Avyžius, Jonas. Ztracený domov. Přel. Alena Vlčková. Praha: Lidové nakladatelství, 1976.

Baltušis, Juozas. Balada o Jůzovi. Přel. Alena Vlčková. Praha: Lidové nakladatelství, 1982.

Baltušis, Juozas. Zpívají kohouti. Přel. Mojmíra Janišová. Praha: Československé divadelní literární nakladatelství, 1957.

Boruta, Kazys. Baltaragisův mlýn. Dřevěné zázraky. Přel. Vojtěch Gaja. Praha: Odeon, 1987.

Boruta, Kazys. Dřevěné zázraky. Přel. Vojtěch Gaja. Praha: Vyšehrad, 1978.

Bubnys,

Novodobá litevská esejistika

Vaidas Šeferis

Litevská literatura v posledních letech prožívá plodné a zajímavé období. V Litvě se píše, překládá a vydává hodně kvalitních knih. A jedním z nejpozoruhodnějších jevů je, že se v přesyceném literárním prostředí tzv. krásné literatuře daří kupodivu dobře. Tradičně silná a oblíbená zůstává poezie, své pozice obhájil román a pozornost vzbudilo i drama (především Marius Ivaškevičius a Sigitas Parulskis). Samozřejmě s sebou volný knižní trh přinesl to, co přináší všude ve světě: komercializaci s jejím vulgárním imperativem prodeje, zisku a nezastavitelným proudem levného čtiva. Přesto Litva na tak malou zemi, jakou je, uživí relativně velké množství profesionálních spisovatelů a jejich vytrvalých čtenářů,

9/2008 – Z Litvy na Madagaskar



Poezie vlastním nákladem

Ivana Myšková

V rámci Polsko-českých dnů křesťanské kultury bude o víkendu od 3. do 5. 10. v Broumově probíhat devátý ročník festivalu Dny poezie.

Broumovské Dny poezie jsou určeny převážně začínajícím autorům, a to v jakémkoliv věku, v podstatě však všem, kdo poezii čtou a kdo se poezií vyjadřují, ať už se jim to daří, nebo ne. Nejde o soutěžní klání, jde o radost ze sdílení společného zájmu a pobídku k tvorbě. A o výlet do překrásné krajiny. Kdo z duše nerad kolektivně tvoří, ten ať nejezdí.

Zakladatelkou akce je Věra Kopecká, která sice vystudovala MFF UK a živí se vyučováním matematiky,

Spolknout jazyk, hodit šavli

Josef Šlerka

Masłowská, Dorota. Královnina šavle Z polského originálu Paw królowej přeložila Barbora Gregorová. 1. vyd. Praha: Agite/Fra 2008, 142 s.

Na nový román Doroty Masłowské čekali čtenáři neuvěřitelné čtyři roky. Její debut Červená a bílá (Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną, česky 2004) způsobil na polské literární scéně doslova zemětřesení a vynesl Masłowské nominaci na prestižní cenu Nike. Za nový román Paw królowej (2006) Masłowská cenu konečně získala. A nejen to, autorka zde dokázala překročit svůj stín a napsat román přinejmenším stejně tak dobrý, jako byla prvotina. V překladu osvědčené Báry Gregorové vyšla letos kniha pod názvem Královnina šavle i u nás.

Litevci literatuře věří

Rozhovor s Vaidasem Šeferisem

O současné litevské literární sféře a recepci litevské literatury v Čechách jsme hovořili s pedagogem Masarykovy univerzity v Brně, lituanistou Vaidasem Šeferisem.

Anna Čmejrková: Aktuální číslo Plavu je věnováno litevské literatuře po roce 1990. Je tato literatura tematicky či jinak vyhraněná?

Vaidas Šeferis: Nejen litevská, ale i každá jiná literatura se jen těžko poddává chronologizaci a tematizaci a bylo by příliš zjednodušující, kdybychom se snažili v literárním životě Litvy po roce 1990 rozpoznat jedno či několik hlavních témat. Avšak tento úsek literatury je přece jen vyhraněný: vyhraněný ve smyslu návratu k svobodnému slovu,

Překlady Vojtěcha Gaji

Lucie Durmanová

Vojtěch Gaja se narodil 28. 7. 1912 v Miškovicích, pocházel z rolnického prostředí. Ve svém rodišti navštěvoval obecnou školu, poté studoval na gymnáziu v Kroměříži a Brně, kde také maturoval. Po maturitě absolvoval kurz Státní pedagogické akademie a vyučoval nejdříve na Slovensku a poté v Užhorodě. Po vzniku Slovenského štátu 14. 3. 1939 se Vojtěch Gaja vrátil na Moravu a jako učitel působil ve Fryštáku. Když došlo v roce 1946 k obnovení univerzity v Olomouci, začal zde Gaja studovat estetiku u prof. Bohumila Markalouse, nejvíce se přitom zajímal o estetiku humoru. Doktorát získal roku 1951, poté pracoval jako překladatel a jazykový poradce na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Nevyrovnaná literatura nevyrovnaného národa

Jakub Novosad

Shrnout ve zkratce čilý literární život srbské provenience je pro cizince těžký úkol. Umělecká snaživost, kvalita dosahovaných výsledků, ale především četnost tvůrčí základny prokazují, že v současnosti je srbská literatura na vysoké provozní úrovni; vybrat z publikovaných děl ta podstatná představuje každý rok stále větší problém i pro zdejší literární kritiku. Množství v Srbsku vydávaných beletristických knih je totiž obrovské, s českým trhem neporovnatelné – co měsíc se v knihkupectvích objevují desítky domácích titulů nových a nových vydání titulů starších. Nemluvě navíc o široce dostupných zahraničních dílech, ať už textech světových klasiků (i v originálech), nebo knihách ze zemí někdejší Jugoslávie. Jejich samozřejmá přítomnost je dokladem specifičnosti regionu: Na Balkáně se vždy prolínalo několik odlišných kultur,

Čím se dnes děti baví

Lukáš Novosad

Ztracen v samoobsluze. Současné srbské povídky.
Ed. Tatjana Micić.
Beograd: IP Beograd a.d., 2007. 1. vyd. 130 s.

 

Když už jsme balkánské číslo postavili na překladech zejména studentů srbštiny a chorvatštiny z pražské filozofické fakulty, připomeňme obdobný projekt antologie srbských povídek nazvané Ztracen v samoobsluze, jež vyšla koncem loňského roku. Je to svazeček, který edičně připravila Tatjana Micićová, někdejší lektorka srbského jazyka na FF UK. Pod patronací kritika a prozaika Mihajla Pantiće a s pomocí svých studentů vybrala texty a nechala jim je přeložit;