Štítek: 2010 Stránka 2 z 6

I’m writing for people who are smarter than I am

Michael Cunningham v Praze

Kateřina Veselovská
 

Na pozvání Nadačního fondu Festival spisovatelů Praha přiletěl do České republiky nositel Pulitzerovy ceny, americký prozaik Michael Cunningham (*1952). Mezi čtvrtým a šestým listopadem kromě jiného představil českým čtenářům svůj nový román By Nightfall (Za soumraku), který měl americkou premiéru na konci září tohoto roku. Cunnigham nezavítal do Prahy poprvé – v roce 2006 zde za značné pozornosti médií prezentoval svůj román Specimen Days (Vzorové dny, 2006).

Michael Cunningham obdržel prestižní americkou Pulitzerovu cenu za literaturu v roce 1999 za román The Hours (1998,

Výchova dívek v angličtině

Jan Vaněk jr.

Viewegh, Michal. Bringing Up Girls in Bohemia. Z češtiny přeložil A. G. Brain. 1. vyd. Londýn: Readers International, 1997. 187 s. 

Když se ve sporu o Viewegha strana jeho příznivců (v jejichž neposlední řadě bojuje on sám) ohání popularitou v zahraničí, obcházejí slabé místo, ať vědomě, či ne: spojují-li jeho mezinárodní úspěch s pochvalným přívlastkem „evropský“, rubem takové kvantifikace nebo snad druhou polovinou sklenice je, že nemohou říci „světový“ a ve výčtech cizojazyčných vydání kvantita nahrazuje kvalitu. Vieweghova produkce se etablovala na trzích a v kulturách od menších (Chorvatsko, Izrael) po řekněme nadprůměrné (Itálie – i když o prodeji filmových práv lépe pomlčet;

10/2010 – …a cestou piš



K nálepce „eskapista“ se hlásím

Rozhovor s Martinem Ryšavým

Ačkoli své knihy nadepisuje „romány“, a nikoli cestopisy, byl rozhovor veden se spisovatelem a cestovatelem Martinem Ryšavým. Nabízí na úvod čísla zajímavá zamyšlení o motivacích k cestování i smyslu psaní a zveřejňování cestovatelských zápisků. 

Silvie Mitlenerová: Jak vznikají vaše cestopisy? Píšete knihu už během cesty, nebo až doma – jsou to tedy více bezprostřední dojmy, nebo spíš dodatečné vzpomínky?

Martin Ryšavý: Roli hraje několik věcí. Když jsem se chystal psát Cesty na Sibiř, žádné deníky jsem si ze začátku nevedl. Lépe řečeno vedl, ale to byly vyloženě jen moje pocity.

Získáno v překladu: Turecké překlady z evropských jazyků

Jitka Malečková

Když v polovině 19. století vyšla jedna z prvních tureckých kuchařek, její autor, profesor lékařství Mehmed Kâmil Efendi, vysvětloval její vydání tím, že s měnícím se způsobem života už staré pokrmy nejsou dostačující, a proto „potřebujeme přijmout novou kuchyni ze Západu, která by lépe odpovídala našim novým podmínkám“. [1]

Stejným receptem se řídila i dobová osmansko-turecká literatura. Její autoři byli přesvědčeni, že klasická osmanská literatura s převahou lyrické poezie neodpovídá současným potřebám modernizující se společnosti, a snažili se do Osmanské říše uvést západní literární formy. Překlady často předcházely nebo doplňovaly jejich vlastní literární tvorbu a byly školou spisovatelů i čtenářů.

Knižní překlady turecké literatury

Sestavil Petr Kučera

Vzhledem k počtu knižních překladů turecké literatury do češtiny patří tento bibliografický seznam [1] k těm, u nichž si snad můžeme dělat nároky na úplnost. Nezahrnuje ovšem překlady vydané časopisecky, které u nás vycházely především v časopise Orientálního ústavu Akademie věd Nový Orient a také ve Světové literatuře. [2] Pokud není uvedeno jinak, jedná se o přímé překlady z turečtiny.
 

1000 nejkrásnějších novel. Sv. 9. Přel. O. S. Vetti (pseudonym Aloise Koudelky). Praha, 1911. (obsahuje delší povídku Ahmeta Hikmeta)

Ali,

Taková nekontroverzní kniha

Michaela Otterová

Gürsel, Nedim. Alláhovy dcery. Z tureckého originálu Allah’ın Kızları přeložil Tomáš Laně. 1. vydání Brno: Host, 2010. 272 s. 

Nedim Gürsel je současný turecký spisovatel přesídlivší v důsledku politických ústrků do Francie. To ho řadí do jedné linie s jeho krajanem Orhanem Pamukem, který se zase usídlil v USA, jakož i s mnoha dalšími z domova vyštvanými literáty. Díla těchto autorů vzniklá „venku“ jsou často ohlédnutím přes rameno za životem „doma“ a jsou primárně určena čtenářům v nové zemi, kteří detailně neznají kulturněhistorický kontext díla. Exiloví spisovatelé se tak více či méně vědomě stávají zprostředkovateli domácí kultury v novém prostředí,

Umělci: prostředníci změny?

Silvie Mitlenerová

Národní technická knihovna se už od prvního dne fungování stala vyhledávaným prostorem pro výstavy, přednášky, promítání a diskuse o tématech zdaleka ne jen přírodovědných a technických. V posledním zářijovém týdnu zde Nadace Heinricha Bölla, Institut umění – Divadelní ústav a pražský Goethe-Institut uspořádaly konferenci s názvem „Umělci: prostředníci změny?“, která byla doprovázena filmovými večery a výstavou organizace Člověk v tísni.

U příležitosti 25. výročí úmrtí spisovatele Heinricha Bölla (a také 20. výročí založení Heinrich-Böll-Stiftung) se v Dejvicích sešly osobnosti divadelního, literárního i filosofického světa, aby debatovaly nad tématem společenského působení současného umění, literatury jako nástroje odporu, pozice umělců ve veřejném prostoru či spoluvytváření skutečnosti uměleckými projekty.

9/2010 – Rozpory Bosporu



Pro nás příroda nikdy nezahynula

Rozhovor s Tomsonem Highwayem

S dramatikem Tomsonem Highwayem o indiánských jazycích, literatuře vycházející ze země a indiánském smyslu pro humor.
 

Klára Kolinská: Jak vnímáte postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku a v jakých podmínkách se vyvíjela? Liší se v tomto smyslu situace v anglofonní a frankofonní Kanadě?

Tomson Highway: Postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku se dá definovat v tom smyslu, že naše literatura vychází ze země jako takové, a kdybychom šli v definici ještě dál, tak vychází z přírody, zatímco neindiánská literatura vychází z prostoru mimo zemi a mimo přírodu.