Štítek: 2010 Stránka 3 z 6

Multikulturní literatura není menšinová literatura

Rozhovor se Smaro Kamboureliovou

S profesorkou Smaro Kamboureliovou o kanadské mozaice, kulturním kapitálu Kanady a mantře multikulturalismu.
 

Klára Kolinská: Jak dnes obecně vypadá situace kanadské literatury a kdo jsou její čtenáři?

Smaro Kamboureliová: Odpovědět na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem by vyžadovalo situovat ji mimo její specifický rámec. Z jednoho hlediska samozřejmě existuje kanadská literatura (CanLit) jako instituce, jako literární tradice, která se vyvinula postupně, ale také za cenu vynaložení nemalého úsilí. „Postupně“ v tom smyslu, že vývoj všech takových tradic je pomalý proces, během něhož se tyto tradice jako takové definují a konstituují jako specifický korpus literárních děl,

Koketní dopis George Sand Alfredu de Mussetovi

Připravila Lucie Koryntová

Pamatuji si, že jako malá čtenářka Dobrodružství Toma Sawyera jsem narážela na dráždivou poznámku pod čarou „Nepřeložitelná slovní hříčka“, z čehož jsem nabyla dojmu, že slovní hříčka stojí nejvýše v překladatelském umění – alespoň jsem nikdy nenarazila na poznámku typu „Nepřeložitelná stylová rovina“ –, a když jsem objevila rafinovaný dopis francouzské ženské autorky jejímu milenci Alfredu de Mussetovi, rozhodla jsem se jej v plavím čísle 2/2010 předložit čtenářům jako hozenou rukavici k překladu. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, dopis v sobě nese dvě významové roviny, jednu zjevnou, jíž nelze z hlediska konvenční zdvořilostní korespondence nic vytknout,

Drzé čelo lepší než poplužní dvůr

Z práce O českých překladech a „překladech“ Dona Quijota

Miloslav Uličný 

Pouhé čtyři roky po vydání Kosterkova Dona Quijota v Družstevní práci[1] se na pultech českých knihkupectví objevuje verze Marie Luisy Kühnlové, publikovaná u I. L. Kobera.[2] Toto nakladatelství, založené Ignácem Leopoldem Koberem (1825–1866), vydalo, jak známo, vůbec první český překlad Dona Quijota v letech 1866 (1. díl v překladu Josefa Bojislava Pichla) a 1868 (2. díl v překladu Kristiána Stefana). Šedesát let po vydání 2. dílu Dona Quijota tedy vychází takzvané třetí vydání, které „přeložila prof. Marie L. Kühnlová“.

7–8/2010 – Samota v Kanadách



Absurdita totality aneb Tajná policie zajala ducha

Hana Tomková

Kadare, Ismail. Spiritus. Z francouzského vydání Spiritus (Paris: Librairie Arthème Fayard, 1996) přeložila do slovenštiny Katarína Bednárová. 1. vydání. Bratislava: Slovart, 2002. 217 s. 

Román Spiritus je další z řady próz, v nichž Ismail Kadare zpracovává ústřední téma své tvorby – útlak jedince totalitní mocí vládnoucího režimu.

Děj románu se odehrává v albánském městě B., kde jsou zaváděna odposlouchávací zařízení, jež Enver Hodža, kterého Kadare v románu přímo nejmenuje, ale označuje pouze jako Vůdce, objedná v Číně. Vůdce ztrácí postupně zrak a ke svému okolí i vůči občanstvu je stále podezřívavější. K účinnějšímu odhalování vnitřního nepřítele mají sloužit různé druhy nejmodernějších čínských miniaturních mikrofonů.

6/2010 – V zemi Škipetarů



Kudy ne

Lukáš Novosad

Čornakec, Jěwa-Marja. Mezisvěty. Přeložili František Vydra, Jiří Mudra a Radek Čermák. Redakce Radek Čermák. 1. vyd. Praha: vydali Radek Čermák a Milan Hrabal, 2009. 39 s. 

Přiznejme hned zkraje, že charakter této recenze překladu a edice má být poznámkový a že má sloužit jako podklad pro další práci (o) Radku Čermákovi, kterému bych jej sice mohl poslat soukromě, avšak slíbil jsem mu už před lety veřejnou reakci na jeho redakční a překladatelské snažení. Rád bych se vbrzku ještě podrobně vyjádřil k jeho literárním přílohám Česko-lužického věstníku (ČLV), neboť vzhledem k jejich počtu a úctyhodnému záběru si to zaslouží a protože kritický minimalismus české sorabistiky k sobě samé je donebevolající.

Z dějin albánské literatury

Hana Tomková

Do kontextu albánského písemnictví a pozadí vzniku jednotlivých textů, které zde uveřejňujeme, nás ve stručném přehledu dějin albánské literatury – bez nároku na všeobsažnost takového počinu – uvede iniciátorka albánského čísla Plavu a autorka jeho koncepce, Hana Tomková. 

Albánská literatura, která se do mezinárodního povědomí dostává většinou až v posledních desetiletích, neměla pro svůj rozvoj příznivé podmínky. Území dnešní Albánie bylo koncem 15. století okupováno Osmanskou říší a v jejím područí zůstalo téměř pět set let. Okupace znamenala přerušení dosavadních vazeb Albánců na Evropu a zcela změnila strukturu země i obyvatelstva.

Albánští autoři v překladech

Sestavila Hana Tomková
 

Překlady albánské literatury do češtiny

Kadare, Ismail. Generál mrtvé armády. Z albánštiny přeložila Hana Tomková. Praha: Odeon, 1990.

Kadare, Ismail. Krvavý duben. Z francouzštiny přeložila Veronika Sysalová. Praha: Odeon, 2007.

Krása země. Albánské pohádky a pověsti. Z albánštiny přeložila Hana Tomková. Praha: Argo, 2009.

Musaraj, Shevqet. S albánskými partyzány. Bojový deník I. úderné divize. Z albánštiny přeložili Dhimitri Pilika a Leopold Joura. Praha: Naše vojsko, 1951.

Národní zpěvy albánské.

Živelná poezie Eugénia de Andrada

Lucie Koryntová

de Andrade, Eugénio. Svrchovanost. Z portugalských originálů Vertentes do olhar, Antologia Breve a Branco na Branco (Porto: Fundação Eugénio de Andrade, 1998, 1994, 1993) vybrala a přeložila Pavla Lidmilová. Odpovědný redaktor Erik Lukavský. 1. vydání. Praha: Fra, 2004. 137 s. 

Dílo proslulého portugalského básníka Eugénia de Andrada (1923–2005), který podle autorů Dějin portugalské literatury představuje vyvrcholení portugalského „imaginismu“,[1] je v češtině dostupné díky výboru Svrchovanost, jejž uspořádala a přeložila Pavla Lidmilová. Svazek shrnuje prozaickou sbírku Svahy pohledu (Vertentes do olhar,