Rozhovor s Jeanine Leaneovou

Z angličtiny přeložila Denisa Krásná

Když byla dítě, nesměla mluvit jazykem svého kmene, vlastně jej ani neznala. Dostalo se jí vzdělání, a i díky němu pochopila, jak důležitý je v anglosaské kultuře psaný text. Pomocí něj, tedy skrze literaturu, už léta podrývá národní mýtus o mírumilovné kolonizaci Austrálie a snaží se vzít si zpět historii svého místa. Že nejde o akademický spor o výklad dějin, ale o věc velice osobní, dokazovala Leaneová mimoděk i neverbálně: když popisovala nespravedlnosti páchané na původním australském obyvatelstvu, v podstatě se svíjela na židli.

Rozhovor s Barborou Schnelle

Olga Pavlova vedla rozhovor s českou teatroložkou a překladatelkou žijící v Berlíně o moderním německém a českém divadle a specifikách překladu divadelních her.
 

Olga Pavlova: Co bylo počátečním impulsem k zahájení profese překladatelky?

Barbora Schnelle: Překládat jsem začala paralelně se svou vědeckou prací o díle rakouské dramatičky Elfriede Jelinek. Bylo to na konci devadesátých let a po Jelinek tehdy neštěkl v Čechách ani pes. Tato autorka mi připadala od počátku fascinující, její hravou práci s jazykem považuji za naprosto novátorskou a také politický a feministický náboj jejího psaní je pro mě velmi obohacující.

Rozhovor s Alenou Morávkovou

S přední českou překladatelkou z ruštiny a ukrajinštiny, která bývá označována za doyena české ukrajinistiky, jsme si povídali o překládaní a překladatelství, o jeho proměnách v průběhu dvacátého století, o cestě Michaila Bulgakova k českému čtenáři, dotkli jsme se tématu ukrajinské literatury v meziválečném Československu. To vše v kontextu profesorčiny osobní překladatelské a profesní historie. 

Miroslav Tomek: Co vás přivedlo k překládání?

Alena Morávková: Měli jsme na fakultě velmi dobrou pedagožku, vlastně dvě: docentku Brčákovou a docentku Koževnikovovu, a ty měly specializaci překladatelství. Vyučovaly nás ve třetím ročníku. Překladatelství mě začalo bavit, takže už od čtvrtého ročníku jsem překládala.

MT: To všechno se odehrávalo na rusistice?

Rozhovor s britským nakladatelem a badatelem českého původu Milošem Pokorným

Ačkoli české politické elity v posledních letech usilují spíše o sblížení s Ruskem a Čínou než s Německem a vyspělými demokraciemi vůbec, na úrovni občanské společnosti a soukromých iniciativ se naštěstí setkáváme i s výrazně odlišným přístupem. Přinášíme vám rozhovor s britským nakladatelem českého původu, jenž tématu česko-německého soužití zasvětil poslední desetiletí svého života a své úsilí v roce 2014 dovršil novátorskou publikací Pražský hrad: Křižovatka dějin. 

Petr Zemánek: Během posledních let se intenzivně věnujete studiu českých dějin a česko-německých vztahů. Stojí za tímto zájmem nějaká osobní zkušenost?

Miloš Pokorný: Ano, dalo by se to tak říci.