Štítek: 8 Stránka 2 z 7

„Lokální“ avantgardy: mezi parataxí a paralaxou

Jakub Kornhauser, Kinga Siewior

Z polštiny přeložila Alžběta Knappová

Esej Jakuba Kornhausera a Kingy Siewior, který uvádí polskou antologii středoevropských avantgardních manifestů, se zabývá především postavením lokálního meziválečného umění v širším kontextu revolučních celoevropských ideových konceptů. Autoři upozorňují, že směr vlivu se nepohyboval pouze po obvykle předpokládané ose centrum–periferie, ale že lze uvažovat i o vnitřních vztazích mezi koncepcemi středoevropských uskupení. Výlučnost a jedinečnost zdejších avantgard pak spočívala právě na rozpohybování tohoto vztahu a literární manifesty se skrze objevné jazykové ztvárnění staly performancí nového hnutí, převracejícího zažité umělecké i společenské pořádky.

Limity stanoví jen rovnoběžky, kde nežijí lidé

Rozhovor se Šárkou Šavrdovou vedla Olga Pavlova

Příjemný pohled na ediční řady na knižních policích zažila většina lidí. Šárka Šavrdová z rodinného nakladatelství dybbuk prozradila, že i knihovnice je překvapivě vyhledávají častěji než jednotlivé tituly. Hlavním tématem rozhovoru ale zůstala překladová edice scribere belle, která těží z přátelského vztahu mezi nakladatelstvím a překladateli.

 

Olga Pavlova: Proč nejen název nakladatelství, ale pojmenování edic píšete s malým počátečním písmenem?

Šárka Šavrdová: To je takové „zlobení“ – prostě se nám to víc líbí, tak jsme naše estetické cítění nadřadili pravidlům.

Perla na dno hozená

Vojtěch Němec

Calvino, Italo. Kosmické grotesky.
Z italského originálu
Le Cosmicomiche (1965) přeložila Kateřina Vinšová.
1. vydání. Praha: Dokořán, 2021. 229 stran.

 

Může se zdát sporné, proč neopatřila překladatelka Kateřina Vinšová přítomnou knihu vhodnějším názvem, jak se to u zbrusu nových překladů občas dělá – zvláště je-li termín „grotesky“ v případě Itala Calvina zavádějící. Jak poukazuje v ediční poznámce Jiří Pelán – editor kompletního sebrání textů a autor doslovu –, správněji se totiž jedná o „Komikosmiky“, už z úcty k originálu Le Cosmicomiche: Český titul se vžil,

Indiáni na mušce

Klára Soukupová

Orange, Tommy. Tam tam.
Z anglického originálu
There There (2018) přeložila Alžběta Ambrožová.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2021. 272 stran.

 

Stereotypní představa spojuje indiána s čelenkou, mokasíny, koněm, prérií, volností a souladem s přírodou, nebo naopak s neveselým turistickým životem v rezervaci, alkoholismem a inbreedingem. Při slovním spojení „indián ve městě“ leckomu naskočí filmy Z džungle do džungle nebo Malý indián ve městě a figura zmateného, ale autentického divocha mezi mrakodrapy. Knižní debut Tommyho Orangea (* 1982) z roku 2018 nicméně ukazuje,

8/2021 – Je třeba plivat na Rakousko?

Vychází nový Plav věnovaný rakouské literatuře. Tématem textů je vyrovnávání se s vlastní minulostí, ale nejen ono.

Desetiletí (ne)překládání z arabštiny

Adéla Provazníková

Když letos na jaře vyšel v nakladatelství Akropolis román syrského autora Chálida Chalífy Smrt je dřina (2015) v překladu Jitky Jeníkové, vyvolalo to ve skromných českých arabistických kruzích velké nadšení. Konečně další román přeložený z arabštiny! Přibližně každá třetí kniha vydaná v Česku je překladová, arabština je jazykem více než čtyři sta milionů lidí a ročně v ní je publikováno několik tisíc beletristických textů. Navzdory tomu jde teprve o druhý arabský román za posledních deset let, který byl do češtiny přeložen z původního jazyka. Příběh o otcově mrtvém těle, které tři rozhádaní sourozenci vezou dodávkou napříč válkou rozvrácenou zemí,

Rakouská podvojnost – multikulturní tradice a dorty s hákovými kříži

Rozhovor s Radkou Denemarkovou vedly Renata Cornejo a Alžběta Knappová

O současné rakouské literatuře, jejích nobelistech i vzrůstajících nacionalistických tendencích v dnešní rakouské společnosti jsme si povídaly s dvěma germanistkami, docentkou ústecké univerzity Renatou Cornejo a spisovatelkou a překladatelkou Radkou Denemarkovou, která před čtyřmi lety získala prestižní ocenění čestné spisovatelky města Graz a strávila v této kulturní metropoli rok na tvůrčím stipendiu. Osobní vhled dvou žen, které svou profesní i životní dráhu zasvětily Rakousku, vytváří pestrou mozaiku postřehů o rakouské literatuře, literárním provozu i celé tamní společnosti.
 

Renata Cornejo: Graz,

Havel už není příliš v módě

Rozhovor s Peterem Buggem vedla Olga Pavlova

S Peterem Buggem, dánským historikem, bohemistou a překladatelem, jsme mluvili o postavení české literatury na dánském knižním trhu, o českém disentu a o proměně obrazu České republiky v Dánsku.
 

Olga Pavlova: Co bylo prvním impulsem, který vás jako historika přiměl začít s překladem české literatury?

Peter Bugge: Překládat jsem začal už jako student, to znamená dřív, než jsem se začal soustavně věnovat studiu českých dějin. Jako student politologie se zájmem o „východní“ Evropu jsem si jako dost neobvyklý vedlejší obor vybral bohemistiku a krátce nato se pokoušel čistě pro sebe a pro zábavu překládat například básně Václava Hraběte a jiné menší texty.

Pochopit, co je člověk zač

Martin Šplíchal

Nacume, Sóseki. Kokoro.
Z japonského originálu
Kokoro (1996 [1914]) přeložil Michael Weber.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2020. 336 stran.
 

Na sklonku loňského roku vydaný román Kokoro se stal pátým knižně publikovaným Nacumeho dílem přeloženým do češtiny. Vůbec poprvé byl Sóseki Nacume (1867–1916) českému čtenáři představen v roce 1942 v antologii Milenci z Jeda, v níž byli zastoupeni další dva klasikové moderní japonské literatury – Sósekiho učeň Rjúnosuke Akutagawa a Džuničiró Tanizaki, jenž z Nacumeho opakovaně cituje v eseji Chvála stínů (1933,

Čas plyne, my žijeme, umíráme

Kristýna Králová

Stefánsson, Jón Kalman. Letní světlo, a pak přijde noc.
Z islandského originálu
Sumarljós, og svo kemur nóttin (2006 [2005]) přeložila Helena Kadečková.
2. vydání. Praha: dybbuk, 2021. 197 stran.
 

Román Letní světlo, a pak přijde noc o vzájemně propojených osudech obyvatel jedné islandské vesnice rozhodně není pouhým vyprávěním o lokálních vztazích a aférách. Jónu Kalmanu Stefánssonovi, který za toto dílo získal v roce 2005 Islandskou literární cenu, se podařilo vtisknout ději téměř univerzální platnost. Kniha dalece přesahuje hranice Islandu a čtenář postupně zjišťuje,