2/2009 – Skotsko bez kostky

Úvodník

Zeptejte se malého dítěte: Jak se mluví ve Skotsku? Přirozeně vám odpoví, že skotsky. Tuhle jednoduchou logiku však narušuje a komplikuje fakt, že dospělí se ještě nerozhodli, zda skotština patří jen mezi dialekty angličtiny (jak si myslí Angličané), nebo je to samostatný jazyk (jak hlásají Skotové). Každopádně ale samostatnost skotského písemnictví zpochybňuje málokdo.

Pro překladatele představuje text ve skotštině nutně oříšek. Proč, lze v čísle sledovat na ukázkách z moderní skotské prózy, které všechny spojuje žánrové vymezení – povídka. Většina překladatelů byla postavena před nutnost sáhnout k barvitějším podobám českého jazyka, než je spisovná čeština. Obvykle se rozhodli pro různě odstíněnou obecnou češtinu; někdo se soustředil na napodobení nespisovné řeči (jako Matouš Kurz v Souhvězdí), jiný se vydal cestou specifických lexikálních prostředků (jako Jana Prentis v Deseti minutách do konce). I skotština má ovšem své vlastní dialekty, existuje např. severní, jižní nebo ostrovní. Bohužel, kromě obecné češtiny překladatelé nesáhli po žádném jiném dialektu, který z českého jazyka vychází – těžko lze přijmout domněnku, že jsou příliš nesrozumitelné či jazykově chudé. Převaha obecné češtiny je daná spíše tím, že v posledních letech se tento interdialekt projevuje velmi průbojně a obecná čeština je slyšet i v oblastech donedávna naprosto charakteristických svým nářečím. Většina námi oslovených překladatelů patří k mladší generaci, navíc povětšinou studují nebo vystudovali v Praze, kde jiný způsob užití češtiny téměř nezaslechnete.

Světlou a pozoruhodnou výjimku z tohoto pravidla tvoří překlad dramatu Podruhyně, který je proveden ve valašském nářečí. Autor, divadelní vědec David Drozd, uvádí, že inspirací při volbě mu byla mimo jiné podobnost Valašska a Skotska, co se týče krajinného reliéfu nebo zaměření na zemědělství. Tyto společné znaky přináší oběma regionům podobné problémy; i jejich slovní zásoba je tedy v důsledku podobná.

Drozd však zároveň upozorňuje, že „to rozhodně není tak, že by všichni skotští autoři psali jenom v gaelštině nebo v dialektech a pouze o zapadlých rurálních oblastech – koneckonců nejslavnější skotský román a film konce dvacátého století je Trainspotting“. Ani skotská gaelština přesto není tak okrajovou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Překlad z tohoto jazyka zastupuje v čísle sice pouze výběr z lidových skotských zaříkadel, k tomuto jazyku se ovšem ve Skotsku stále hlásí více než šedesát tisíc lidí.

Příště do třetice národní literatura: březnový Plav představí tvorbu belgických autorů.

Silvie Mitlenerová