Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

někdy se říká, že dítě bychom neměli vnímat jako odlišný živočišný druh, ale rovnou jako malého člověka. Přičemž malí lidé se nutně nemusí potýkat jen s malými problémy. I letošní osmé číslo Plavu dokazuje, že děti ve skutečnosti často stojí před problémy nečekaně složitými.

Lze pravda pozorovat jistou přímou úměrnost mezi vzrůstem a vyzrálostí dítěte a objemem problému. Děti sotva školou povinné se dostávají do problémů spíš menších a osobnějších – taková Vesta-Linéa z knižní série Tove Appelgrenové by sice zdánlivě nespravedlivé maminčino zacházení nejraději řešila sebevraždou a živě si vysnívá svůj pohřeb, ale její křivda se pořád dá snadno napravit. Jak dítě roste a vyspívá, okruh a závažnost problémů se zvětšuje; může se jednat o rasovou nesnášenlivost, šikanu, pocit neukotvenosti. Do dětského světa dříve nebo později vstupuje také smrt, násilí, často rozvod rodičů. Někteří dospělí mají pocit, že by se o tak vážných a složitých věcech nemělo s dětmi mluvit, natož pak psát o nich nějakou literaturu, opisují je, zamlčují, hovoří o nich za zavřenými dveřmi. Jarka Vrbová se v rozhovoru zmiňuje, jak na podobný přístup narazila s knihou Bratři Lví srdce, a jedním dechem vyjadřuje svůj nesouhlas. Dětem nemají být zapovězena žádná témata – stačí být obezřetný k formě sdělení a citlivý ke schopnosti konkrétního dítěte porozumět detailům.

Nedávno jsem zhlédla pozoruhodnou divadelní inscenaci Valentýn. Shodou náhod tato hra tematizuje zneužívání a citovou deprivaci dětí a puberťáků. V samém závěru jediný herec k publiku naléhavě opakuje výzvu „prosím, mluvte“. Byla bych moc ráda, kdyby se tato slova mohla stát i poselstvím švédského dětského čísla: prosím, mluvte, s dětmi a o dětech a jejich světě, a vy, děti, se také nebojte mluvit. Mnoho problémů se vyslovením zjednoduší a zprůhlední, a naopak jen velmi málo se jich vyřeší, aniž by o nich kdy někdo nahlas promluvil – nebo alespoň napsal.

Příští číslo strávíme na prknech, která znamenají svět. Karolína Macáková je celé sestavuje z jednoaktovek.

Příjemné čtení vám i vašim (vnitřním) dětem.

Silvie Mitlenerová



Obsah

Rozhovor
Jarka Vrbová
Děti si musí poradit samy a na vlastní pěst

Esej k tématu
Boel Westinová | Viola Lyčková
Estetika nevyřčeného

Ester Blenda Nordströmová | Viola Lyčková
Uličnice

Téma
Tove Appelgrenová | Zbyněk Černík
Nejčernější myšlenka Vesty-Linéy

Ulf Stark | Zuzana Miesslerová
Umíš pískat, Johano?

Mikael Niemi | Viola Lyčková
Ďáblík

Jenny Jägerfeldová | Linda Kaprová
Ležím tu a krvácím

Mårten Melin | Viola Lyčková
Černé boty se žlutými švy

Cena Evropské unie za literaturu
Ófeigur Sigurðsson | Marta Bartošková
Jón

Recenze
Vratislav Kadlec
Kniha radosti a tesknoty
(Tove Janssonová: Kniha léta)

Aktualita
Vladimíra Bezdíčková
Stále na Sever

Teorie překladu
Zuzana Šťastná
Jak (ne)překládat Donna