Jakub Vaněk
Delicado, Francisco. Portrét pěkné Andalusanky.
Ze španělského originálu Retrato de la Loçana andaluza podle edic uvedených v bibliografii přeložil a komentář a bibliografii vypracoval Jiří Holub.
1. vydání. Praha: Rubato, 2020. 375 stran.
Portrét pěkné Andalusanky Francisca Delicada je pozoruhodným dílem španělské literatury, napsaným a vydaným v Římě pravděpodobně v první polovině 16. století – poté ztraceným a znovuobjeveným až v 19. století ve vídeňské knihovně, v průběhu 20. století pak teprve postupně objevovaným i co do svého významu pro evropské písemnictví. Dnes je dílo chápáno nejen jako významná literární památka, ale také jako román působivé čtivosti, jenž se vymyká jednoznačným výkladům. Místo nich nabízí bohatou a mnohovrstevnatou síť utkanou do zdánlivě jednoduchého vzoru. Do češtiny knihu přeložil Jiří Holub, který Portrétu věnoval již svou disertační práci a je autorem podrobných a čtenářsky velmi nápomocných doprovodných textů. Jeho výklad vychází nejen ze znalosti původních jazyků díla (vedle španělštiny především latiny a dalších jazyků Pyrenejského poloostrova), ale také z práce s obsáhlou losánovskou teoretickou literaturou. [1]
Portrét je příběhem španělské prostitutky trpící syfilidou a jejího života v Římě na počátku 16. století (před vypleněním města v roce 1527). Velkou roli ve vyprávění hrají předpovědi pádu Říma (sedmkrát se objeví proroctví o událostech roku 1527, které pronášejí různé postavy včetně Losány a samotného autora), ale také další odkazy k magickému myšlení, lidovému léčitelství či kuchařskému a kosmetickému umění. Výsadní postavení má však prostředí nevěstinců, tedy činnosti a každodennost s ním spjaté, k nimž prostřednictvím dvojsmyslů, narážek či výpustek poukazuje prakticky veškeré řečové jednání postav i odkazy na jiné oblasti lidské činnosti (od jídla přes textilní práce až po symboliku zvířat či myticko-božských postav). Významovou bohatost díla dotvářejí původní i převzaté dřevořezy, které jsou důmyslně vpletené do jeho struktury.
Rozhodnutí ponechat na titulní straně původní dřevoryt včetně rozšířené podoby názvu díla může na první pohled působit jako prostý poukaz na zvláštní status překladu – v nejjasnějším jazyce španělském je však především odkazem k jazyku, který poskytuje spisovateli nespočet dvojsmyslů a aluzí, čehož Delicado také bohatě využívá. Bez jejich částečného rozkrytí v poznámkovém aparátu bychom stěží mohli mluvit o čtení jako pochopení významu, ale v případě Portrétu do velké míry ani o radosti z četby samotné. Jedním příkladem z mnoha může být Řím – figuruje zde nejen jako město s bohatou kulturní a symbolickou valencí, ale také jakožto slovo ROMA, které lze pozpátku číst jako AMOR (tento význam naznačuje také umístění dřevorytů s těmito nápisy na protilehlých stranách), případně jako „tuponosá“, tedy metonymické označení hrdinky s nosem napadeným syfilidou.
Losánin příběh je plný realistických detailů a velmi odvážný co do zpracování zvolené látky. Jeho důležitost tkví ale především v přiznané a zajímavě zpracované fikcionalitě – v rozhovorech autora se svými postavami a v dalších metafikčních technikách. Delicado také využívá žánrových postupů, které paroduje a ve specifických významových konstelacích posouvá jejich význam. Úvodní kapitoly připomínají legendistickou literaturu, další pak díla z prostředí nevěstinců (přímo v rozšířeném názvu knihy je zmíněna tehdy populární Celestina Fernanda de Rojas). Objevují se aluze na antické romány i díla tehdejší literatury. Losánin portrét je tak především polemikou s literárním kánonem – své místo v něm si podle mého názoru získává především lehkostí a životní radostí, jíž je kniha prodchnuta, jedinečným sepětím nízkého a vysokého, lidového a vzdělaného a v neposlední řadě také ženskou protagonistkou a prostředím společensky marginalizovaných či vyloučených lidí.
Kniha může zejména v prvních kapitolách působit zmatečně, k čemuž svým způsobem přispívá také forma dramatického dialogu, ve kterém je napsána větší část Portrétu – jednotlivé výstupy navazují pouze volně, objevuje se v nich spousta nejasných epizodických postav, celkový rámec je nezřetelný a četné výpustky a odbočky znesnadňují orientaci v textu, nespokojíme-li se pouze s vulgární dvojsmyslností a jednoduchými narážkami na pohlavní život. Portrét přesto nelze redukovat na vulgární lidovou četbu. Významové pole spjaté s pohlavností je natolik exponované, všudypřítomné a složitě tkané, že se stává pozoruhodnou hyperbolou či alegorií.
Dá přece rozum, že na noc a na práci, při které se zapotíte, si nevezmete jemnou halenku, která se hned roztrhá. Hezky oblečený mužský sice lahodí oku, avšak neuspokojí touhu, a proto v tomto ohledu jsou lepší sluhové než jejich páni. Jemná halenka je dobrá pro sváteční příležitosti, zatímco hrubá halena na každodenní nošení. Vždyť žena bez muže je jako oheň bez dřeva a jen pořádný mužský ji dokáže rozpálit, aby si pochutnala na slanině, a nakonec ji v pravou chvíli přivede k slastným mamotrektům. Jeho pán je tu pak k tomu, aby platil nájem a postaral se o parádu. Pány je třeba unavovat, rozmazlovat a oškubávat, a jakmile jsou oškubaní, pořádně je vymačkat. (245) [2]
Otevřenou otázkou nicméně zůstává, jak lze Portrét jako literární dílo číst. Je svérázným vyznáním lásky, či metafikčním traktátem o povaze literatury a psaní? Co autor sleduje tím, že důsledně opomíjí vzdělance, spisovatele a další protagonisty evropského humanismu, se kterými se v Římě, o němž píše ve svém díle, mohl zcela jistě setkat? Zamýšlel snad autor svoje dílo jako moralitu, která zobrazuje lidské hříchy nevyhnutelně vedoucí ke zkáze, nebo podobný narativní rámec pouze využil, aby mohl literárně zpracovat látku, jež ho skutečně zajímala?
Nemožnost jednoznačné odpovědi a zároveň množství možností a pohledů, které otevírá, si uchovávají velkou přitažlivost. Portrét je dílem neobyčejně zajímavým, a to i v překladu, ve kterém je čtenář v pochopení stěžejních textových nuancí a vztahů odkázán na poznámkový aparát. Sblížení pohlavního aktu a samotného psaní, vypodobování (portrétování, ve španělštině dvojznačně také coitus interruptus) a splétání látky (textu) nicméně naznačují, že hledat význam Losány v jakémkoli pomyslném rámci, ať už náboženském, politickém, či etickém, je možné, ale nakonec víceméně nahodilé – význam textu spočívá nejprve v něm samém a v tom, jak bude čten. Portrét krásné Andalusanky tak lze chápat jako jedno ze zakladatelských děl (evropské) moderní literatury.
Poznámky:
1. V této recenzi čerpám především z poznámkového aparátu knihy. Disertační práce Jiřího Holuba La Lozana andaluza a literární kánon je dostupná v Repozitáři závěrečných prací Univerzity Karlovy. [Zpět]
2. Mamotrekt značí na tomto místě především pohlavní vyvrcholení (ze španělského homonyma), je však zároveň názvem jednotlivých oddílů knihy, který parodicky odkazuje k biblickým výkladům. K těmto a dalším parodicko-sexuálním konotacím srv. poznámku MAMOTREKT na straně 273n. [Zpět]