Úvodník
Zvuk slova Karibik bude asi v mnoha uších znít jako exotická hudba finančně nedostupné destinace připomínající svou barevností pozemský ráj. Takový však bývá pouze první poslech. Z kulturně bohaté oblasti kolem Karibského moře s půlkruhem antilských ostrovů pocházejí významné umělecké, duchovní a hudební směry (vúdú či rastafariánství), kulturní osobnosti (Aimé Césaire, Frantz Fanon, Ana Mendieta), ale také pozoruhodné literární podněty, jimž se blíže věnujeme v tomto čísle. Zaměřujeme se přitom na poezii a žánrově pomezní, poezii blízké texty, které vznikly ve 20. a 21. století a pojí je dynamika moře a pohybu.
S podnětem sestavit karibské číslo přišel na jednom z večerů Plavu básník a překladatel Jan Škrob, který se zabývá tvorbou frankofonních a anglofonních spisovatelek a spisovatelů této oblasti. Hispanofonní perspektivu pak spolu s překladatelem Petrem Zavadilem, jenž se dlouhodobě věnuje kubánské poezii, doplnila hispanistka Martina Bařinová, která také přinesla rámcující téma. Moře a pohyb v sobě skrývají obrazy nejen karibských hurikánů či mohutných dešťů, ale také otroctví, masových vražd, krvavých povstání i destruktivního mechanismu současného neokolonialismu, jejichž společným jmenovatelem je transatlantický obchod.
Karibik je ale zároveň místem pozoruhodné přírodní i kulturní rozmanitosti, místem mnohoetnického soužití a bohatství zkušenosti zápasu s dědictvím kolonialismu. Především však Karibik je a měl by být místem k životu, jak popisuje ve svém eseji Velká kamufláž spisovatelka a pedagožka Suzanne Césaire. Lokálně ukotvená perspektiva mísící nejrůznější vlivy je vlastní také živelným textům Édouarda Glissanta a Frankétienna, pozoruhodných tvůrčích osobností, z jejichž díla s přesahy do filosofie či společenských věd přinášíme ukázky na pomezí poezie a prózy.
Zaříkávání proti hurikánům a přímluvu za přízeň moře najdeme v písních Olive Senior, jimž je blízká také mimolidská perspektiva zvířecích masek portorické básnířky Ángely Maríi Dávily. Temnější tóny zaznívají v dlouhé básni Visutý ostrov kubánského autora Virgilia Piñery, v níž se moře stává prokletím a nemocí. Také experimentální skladba Zong! autorky M. NourbeSe Philip nás konfrontuje s krutostí a kakofoničností historického traumatu, v němž moře sehrálo roli masového hrobu. S aktuální migrační krizí pak propojuje téma pohybu přes moře portorická básnířka Mayra Santos-Febres.
Ani v rubrikové části neopustíme ostrovní perspektivu. O překladu románu Ženská na 1000° islandského spisovatele Hallgrímura Helgasona píše Marta Bartošková. Také v rozhovoru Markéty Procházkové s autorstvem Jonasem Eikou o povídkovém souboru Post Solis se mihne oceán a jeho témata jako básnická práce s jazykem, estetika vznešena či sociální kritika se dobře doplňují s tematickými texty.
V příštím čísle naváže na naznačenou společenskokritickou linii Alžběta Knappová, která se bude věnovat naléhavému tématu genderově motivovaných vražd a způsobům, jak se k femicidám vztahují umělecké texty.
Jakub Vaněk
Obsah
Rozhovor
Jan Škrob, Petr Zavadil & Martina Bařinová
Místo zkázy i utopie
Esej
Suzanne Césaire – Jan Škrob
Velká kamufláž
Édouard Glissant, Frankétienne – Jan Škrob a Petr Zavadil
Olive Senior, M. NourbeSe Philip – Markéta Novotná a Jan Škrob
Zbude nám jen síto na vodu?
Virgilio Piñera – Petr Zavadil
Visutý ostrov
Raúl Hernández Novás, Reina María Rodríguez – Petr Zavadil
Šumění
Mayra Santos-Febres, Ángela María Dávila – Martina Bařinová
Útroby moře
Karol Starocean – Jana Pokojová
Dramamine
Glosa
Marta Pató
Frankfurt 99 a dvě maďarské Nobelovy ceny za literaturu
Portrét
Michal Penc
Státní cena pro Anežku Charvátovou
Rozhovor k novému překladu
Jonas Eika & Markéta Procházková
Něha a krutost si mohou být velmi blízko
Esej překladatele
Marta Bartošková
Poslední dny života tráví v garáži s lahví ginu
CELA
Pia Prezelj – Petra Janků
Těžká voda
Recenze
Barbora Svobodová
Jestli mě zavolají, já půjdu
(Lídia Jorge: Milosrdenství)
Recenze
Klára Soukupová
Být plavidlem skrze temnotu
(Paul Lynch: Píseň proroka)

