Rubriky: #Anketa #Doporučení #Knihovnička slovenské poezie #Latino hlasy v USA
Světovka online
Stránka 2 z 4
V druhé části ankety s ukrajinskými básnířkami vznikla mezi respondentkami živá výměna. Obě přitom akcentovaly nárůst vázaného verše a potřeby harmonie a manter v rozeklaném válečném světě, které jim umožňují propojit se s kolektivní pamětí prostoru a současně vzhlížet do budoucnosti. Zároveň také sdílely obavy před emocionálním zneužíváním tragédií jiných lidí.
Rozhovor s Esmeraldou Santiago I. část
Oficiální historii Portorika po celá staletí utvářely texty psané koloniální elitou, zatímco osudy chudého a zotročeného obyvatelstva upadly v zapomnění. Portorikánská spisovatelka Esmeralda Santiago se v románu Conquistadora pokusila tuto mezeru zaplnit a skrze literární tvorbu stopovat vlastní evropské, africké a domorodé kořeny.
Michaela Melichová
Ve svébytném reportážně konfesijním textu prošlapává japanoložka a komparatistka Michaela Melichová cestu svého osobního vztahu k pohoří na slovensko-polsko-ukrajinském trojmezí. Vedle doporučení k četbě knihy polského autora Adama Robińského či rusínského Plavu 8/2023 lze její text vnímat také jako hold samotnému žánru reportáže, který podle autorky umožňuje ustoupit do pozadí a zaslechnout to, co člověk běžně opomíjí. Například právě hory, s nimiž ji pojí rodová linie, ale také vlastní cestovní zápisníky, z nichž přepisuje úryvek v závěru svého článku jako jakýsi pretext svého putování. Nejvlastnějším posláním psaní zde ovšem zůstává touha „opět se vydat na cestu“.
Romana Kališová
Lyrický subjekt se mění ve vypravěče a v centru básní stojí událost konfliktu – válečného či mezilidského – v němž dochází k pnutí mezi intimitou a sociálnem. Tohoto příklonu k narativitě si ve třech loni vydaných sbírkách všímá Romana Kališová, doktorandka Ústavu slovenskej literatúry Slovenskej akadémie vied. Ve svém komparativním eseji, jejž se svolením přetiskujeme ze slovenského internetového magazínu Plav (Platforma pre literatúru a výskum), analyzuje souběžné motivické a narativní linie protínající sbírky Cudzinečnosť Anny Siedykh, Strmhlav, sliepňajúc Viliama Nádaskaya a Prekročenie frontovej línie Aleny Brindovej. Každá po svém tak sbírky vyjadřují zakoušenou nejistotu ze světa a odcizení od sebe sama i druhých charakteristické pro současnost.
Jak pracovat v překladu s proměňujícím se slovníkem, okupovaným podrobnou vojenskou terminologií? Nakolik se dá udržovat živý literární jazyk z vyhnanství? Co si počít, když scházejí prostředky pro vyjádření válečných traumat? Tyto a mnoho dalších problémů zazněly v odpovědích prvních dvou z celkem šesti respondentek – ukrajinských básnířek – v další z našich anketních sérií.
Josef Hrdlička
V rámci uvedení čísla 6/2026 věnovaného ekopoezii, které proběhne od 21. do 23. srpna na faře Hoprich v Martínkovicích na Broumovsku, se hosté budou mít možnost zúčastnit takzvaného workshopu „mezidruhového překladu“. Vnímat znaky zvířat, rostlin a „neživé“ přírody není úkol, který by běžné smrtelníky příliš často „tahal za mozek“. Josef Hrdlička prošlapává tuto cestu před námi a nabízí způsob, jakým lze nad obtížným úkolem porozumění ne-lidským znakům kolem nás přemýšlet.
Dorota Suránová
Nekromantik Evy Luky je patrně jednou z nejvýraznějších básnických knih minulého roku. Ve svém komentáři pro Knihovničku slovenské poezie si Dorota Suránová všímá jejích přechodových a rituálních aspektů. Pojmenovává přitom zvláštní napětí, které s jistou lehkostí a přízračností prostupuje všechny Lukiny sbírky.
Tímea Zvoláneková
Jakou cestou se vydala slovenská poezie po roce 1989? Co znamená spojení anestetická poetika a k jakým podobám psaní vůbec odkazuje? Ve své esejistické sérii se bude tomuto specifickému fenoménu ve slovenské literatuře věnovat doktorandka Ústavu slovenskej literatúry Slovenskej akadémie vied Tímea Zvoláneková. V prvním díle přibližuje tvorbu autorů publikujících v devadesátých letech, jako jsou Peter Macsovszky, Michal Habaj a Peter Šulej. která byla později v literární historii označena za postmoderní fázi anestetické poetiky.

