Jan Hon

V úterý 2. října byla předána Cena Josefa Jungmanna za nejlepší překladatelský výkon roku 2006 a další překladatelská ocenění s ní spojená. Ač tomu neodpovídalo ani omšelé prostředí sálu Pálffyho paláce, ani chabý zájem novinářů, ani prodlení, s jakým o výsledcích informovala Obec překladatelů na svých webových stránkách, přece je tato událost právem označována za prestižní. A to i přes to, že některá z kritérií poroty, o nichž mluvila její předsedkyně Božena Koseková, mohla budit jisté rozpaky. Že překlad má být adekvátní i tvůrčí, to dá rozum. Co si však představit pod kritériem „hodnot, které překlad přenáší do našeho kulturního povědomí“,

Na následujících stránkách vám představíme méně známou část tvorby Jana Zahradníčka (1905–1960) – jeho dílo překladatelské. Naším cílem není kriticky je hodnotit, leč nastínit, jak se doplňovalo s jeho vlastní básnickou činností.

Překladům se Jan Zahradníček věnoval od počátku třicátých let. Překládal především z němčiny, ale také z angličtiny, francouzštiny a polštiny. (Některé překlady podepisoval pseudonymem Josef Hobza.) K překládání si vybíral básníky, kteří byli blízcí jeho naturelu (P. Claudel, F. Hölderlin), z prózy volil díla, která mu umožňovala uplatnit smysl pro kultivovaný výraz a cit pro jazyk (R. Billinger, G. von Le Fortová, T. Mann,

Milí čtenáři, pokud vás zaujala překladatelská práce, nabízíme vám po loňském čísle věnovaném francouzské literární skupině Oulipo (10/2006) opět příležitost si překladatelsky zařádit.

Tentokrát vám předkládáme báseň Le Grand Combat (již do češtiny Václav Jamek překládá jako Velký boj) belgického spisovatele Henriho Michauxe (1899–1984). Tato slavná báseň vypadá, jako by byla napsána v nějakém neznámém jazyce připomínajícím francouzštinu. Ve skutečnosti je složena z francouzských slov a Michauxových novotvarů. Ty jsou většinou složeninami, jejichž některé části odkazují k běžně užívaným francouzským slovům: např. ve slově „emparouiller“ můžeme hledat slova „s’emparer“ (zmocnit se někoho), „rouiller“ (způsobit rezavění) nebo „empailler“ (vycpat slámou),