Stránka 100 z 105
Pavel Hons
Profesor Kamil Zvelebil se nesmazatelně zapsal do dějin indologie, a to nejen té české – můžeme bez nadsázky říci i světové. Nikdy nezapomenu na svůj pobyt na dvou indických univerzitách, kde toho o České republice nikdo moc neslyšel, zato jméno Kamil Zvelebil znali všichni. Pouhé jeho vyslovení pomáhalo dostat se k cenným fondům tamních knihoven, případně dojednat si schůzku s předními vědeckými pracovníky.
Kamil Veith Zvelebil se narodil 17. 11. 1927 v Praze. Vystudoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; mezi jeho učitele patřil také významný indolog Vincenc Lesný. Již během studia se zajímal o tamilštinu,
…
redakce
V posledním čísle věnovaném africké literatuře jsme nedopatřením otiskli chybně křestní jméno překladatele Zdeňka Poláčka, jméno konžského spisovatele – správně je Bienvenu Sene Mongaba – a jinou znakovou sadou originál bambarské básně Předmluva – opravenou verzi Vám výměnou za chybnou prostřední dvoustranu, vrácenou redakci na dobírku, zašleme zdarma domů (oprava je také k nalezení na webu Plavu). V povídce Guvernér vypadla na s. 17 za jménem Ferlo třetí překladatelova poznámka ve znění: Severní oblast Senegalu, kde žijí převážně pastevci z kmene Fulbů. Za chyby se omlouváme.
…Jan Filipský
S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.
…Rozhovor, tentokrát s bývalým českým velvyslancem v Zimbabwe Jaroslavem Olšou, jr., o česko-českých, česko-afrických a africko-africko vztazích.
Lukáš Novosad: Na začátek mi prosím povězte, jaký je Váš africký osud. Jak jste se k Africe dostal a jak se Váš vztah k ní proměňoval?
Jaroslav Olša, jr.: Můj otec je specialista na Indonésii, takže vztah k třetímu světu, abych tedy použil tento nevhodný koloniální termín, jsem měl od dětství. Spíš ale čirou náhodou jsem na začátku 80. let začal studovat arabistiku a chvilku také afrikanistiku, ale ta mě nikdy nezajímala tolik jako třetí svět jako celek.
…
Kateřina Kolářová
Africká dramatika – před pár lety by to možná leckdo považoval za absurdní spojení. Navykli jsme si předpokládat, že africký kontinent není zemí s literární, natožpak dramatickou tradicí. Civilizovaný Evropan obyčejně žije s představami pomalovaných domorodců křepčících kolem ohně. Africké divadlo skutečně využívá i tyto okázalé rysy, třebaže častokrát jde jen o vyprázdněnou podívanou pro turisty. Divadlo ve smyslu dramatického textu je na černém kontinentu stále poměrně nová záležitost existující několik desítek let. Afričtí dramatici se v celosvětovém kontextu prosazují od osmdesátých let minulého století. Pro „unavený“ západ tito autoři často představují senzaci a oživení. Jsou noví, neotřelí,
…Pokud bychom chtěli stručně shrnout, co zásadního se u nás v posledních letech událo ve spojení s africkou kulturou, není možné opomenout – vedle titulů představených v čísle již dříve – vydání série knih v nakladatelství BB art. V roce 2003 (u příležitosti veletrhu Svět knihy věnovanému v tom roce právě Africe) vyšly následující tituly: Zrnko pšenice od Ngũgĩ wa Thiong’o, Svět se rozpadá od Chinuy Achebeho, Aké: Léta dětství od Wole Soyinky (všechny tři tituly přeložil z angličtiny Vladimír Klíma), Ptačí skála: příběh ze starého Zimbabwe; Statečný zachránce od Meshacka Asare (z angličtiny Blažena Kukulišová), Náměsíčná země Mia Couto (z angličtiny Lada Weisová) a Tak dlouhý dopis Mariama Bâ (z francouzštiny Věra Šťovíčková-Heroldová).
…Rozhovor Plavu s Tacjanou Prockou.
Plav: Dlouhá léta předsedáte Běloruskému helsinskému výboru. Můžete nám přiblížit, čím se tento výbor zabývá a jaké má možnosti působení?
Tacjana Procka: Naše organizace se jmenuje Republikové občanské sdružení na ochranu lidských práv, „Běloruský helsinský výbor“. Toto je náš oficiální název, který musíme podle běloruských zákonů všude používat. Jednou jsme napsali název bez uvozovek a dostali jsme oficiální varování z ministerstva spravedlnosti. Když dostanete dvě varování během roku, organizace může být zrušena. Organizaci mohou zrušit i bez varování za jakýkoliv prohřešek, který určí státní orgány jako daňová inspekce, místní samospráva atd.,
…Ondřej Vimr
Viktor Janiš se nedávno (Plav 2007/2) ohradil vůči mému nástinu otevřené kritiky překladu (Plav 2007/1). Jsem tomu rád, neboť to pomůže vyjasnit si některé body. Připadá mi totiž, že došlo k několika nedorozuměním.
Předně je politováníhodné, že Viktor Janiš vztáhl kritiku na svou osobu, ač bylo důrazně zmiňováno, že nejde o kritiku kritiků, nýbrž metody, metody, která je rozšířená i v rámci „slušné translatologické společnosti“, abych použil Janišova ironického označení. Nejde o to, je-li někdo „translatolog“ nebo „ne-translatolog“, patří-li do té či oné společnosti, jde o samotnou kritiku překladu. Přitom je z Janišova článku zřejmé,
…