Stránka 101 z 106
Je možné překládání vyučovat, učit, naučit? A jakým způsobem? Pedagogové a překladatelé z Filozofické fakulty MU v Brně – Miluše Juříčková, Renata Kamenická, Jiří Rambousek, Marta Nováková, Martina Loučková a Alexandra Andreasová – se v následujícím rozhovoru snaží na tyto otázky najít odpověď.
Alexandra Andreasová: Říká se, že překládat literaturu je vlastně téměř nemožné. Literární překladatelé musí totiž respektovat výchozí text se vší jeho poetickou silou a mnohostranností, se všemi nuancemi a konotacemi, a to všechno „přetavit“ do nového textu. Když už je ale samotné překládání literatury takové riskantní podnikání, o kolik riskantnější tedy musí být didaktika překládání?
…Rozhovor Dagmar Markové a Blanky Knotkové-Čapkové
Překlad literárního díla otvírá lidem okno do života lidí v jiné části světa i jiné kulturní oblasti. Z okna obvykle nevidíme celý širý kraj. Může vést do úzké uličky, na volné prostranství, do krajiny romantické nebo jednotvárné. Z každého okna bývá pohled trochu jiný. A někdy se to okénko otvírá trochu ztuha.
Co bylo přeloženo z moderní hindské prózy?
Dagmar Marková: První byla Déobála, kterou napsal Ajódhjásinh Upádhjáj Hariaudh a v roce 1911 přeložil Vincenc Lesný. Lesný zachoval autorův styl, který se nám dnes jeví hodně starobylý. Déobála je na tehdejší Indii velmi odvážná novela o lásce dvou mladých lidí,
…Pavel Hons
Profesor Kamil Zvelebil se nesmazatelně zapsal do dějin indologie, a to nejen té české – můžeme bez nadsázky říci i světové. Nikdy nezapomenu na svůj pobyt na dvou indických univerzitách, kde toho o České republice nikdo moc neslyšel, zato jméno Kamil Zvelebil znali všichni. Pouhé jeho vyslovení pomáhalo dostat se k cenným fondům tamních knihoven, případně dojednat si schůzku s předními vědeckými pracovníky.
Kamil Veith Zvelebil se narodil 17. 11. 1927 v Praze. Vystudoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; mezi jeho učitele patřil také významný indolog Vincenc Lesný. Již během studia se zajímal o tamilštinu,
…
redakce
V posledním čísle věnovaném africké literatuře jsme nedopatřením otiskli chybně křestní jméno překladatele Zdeňka Poláčka, jméno konžského spisovatele – správně je Bienvenu Sene Mongaba – a jinou znakovou sadou originál bambarské básně Předmluva – opravenou verzi Vám výměnou za chybnou prostřední dvoustranu, vrácenou redakci na dobírku, zašleme zdarma domů (oprava je také k nalezení na webu Plavu). V povídce Guvernér vypadla na s. 17 za jménem Ferlo třetí překladatelova poznámka ve znění: Severní oblast Senegalu, kde žijí převážně pastevci z kmene Fulbů. Za chyby se omlouváme.
…Jan Filipský
S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.
…Rozhovor, tentokrát s bývalým českým velvyslancem v Zimbabwe Jaroslavem Olšou, jr., o česko-českých, česko-afrických a africko-africko vztazích.
Lukáš Novosad: Na začátek mi prosím povězte, jaký je Váš africký osud. Jak jste se k Africe dostal a jak se Váš vztah k ní proměňoval?
Jaroslav Olša, jr.: Můj otec je specialista na Indonésii, takže vztah k třetímu světu, abych tedy použil tento nevhodný koloniální termín, jsem měl od dětství. Spíš ale čirou náhodou jsem na začátku 80. let začal studovat arabistiku a chvilku také afrikanistiku, ale ta mě nikdy nezajímala tolik jako třetí svět jako celek.
…
Kateřina Kolářová
Africká dramatika – před pár lety by to možná leckdo považoval za absurdní spojení. Navykli jsme si předpokládat, že africký kontinent není zemí s literární, natožpak dramatickou tradicí. Civilizovaný Evropan obyčejně žije s představami pomalovaných domorodců křepčících kolem ohně. Africké divadlo skutečně využívá i tyto okázalé rysy, třebaže častokrát jde jen o vyprázdněnou podívanou pro turisty. Divadlo ve smyslu dramatického textu je na černém kontinentu stále poměrně nová záležitost existující několik desítek let. Afričtí dramatici se v celosvětovém kontextu prosazují od osmdesátých let minulého století. Pro „unavený“ západ tito autoři často představují senzaci a oživení. Jsou noví, neotřelí,
…Pokud bychom chtěli stručně shrnout, co zásadního se u nás v posledních letech událo ve spojení s africkou kulturou, není možné opomenout – vedle titulů představených v čísle již dříve – vydání série knih v nakladatelství BB art. V roce 2003 (u příležitosti veletrhu Svět knihy věnovanému v tom roce právě Africe) vyšly následující tituly: Zrnko pšenice od Ngũgĩ wa Thiong’o, Svět se rozpadá od Chinuy Achebeho, Aké: Léta dětství od Wole Soyinky (všechny tři tituly přeložil z angličtiny Vladimír Klíma), Ptačí skála: příběh ze starého Zimbabwe; Statečný zachránce od Meshacka Asare (z angličtiny Blažena Kukulišová), Náměsíčná země Mia Couto (z angličtiny Lada Weisová) a Tak dlouhý dopis Mariama Bâ (z francouzštiny Věra Šťovíčková-Heroldová).
…