Časopis vychází jednou měsíčně
a stojí 135 Kč

Vydává: Spolek SPLAV!
U Studánky 5, 170 00 Praha 7
IČO 266 74 122

   


Aby vám neuteklo žádné nové číslo, přihlašte se k našemu newsletteru:

 

Zásady zpracování osobních údajů

Autor: Michaela Melichová Stránka 1 z 4

Obrysy střední Evropy

Ptá se Alžběta Knappová, odpovídají Jarmila Horáková, Bob Hýsek, Martina Mecco, Petr Minařík, Irena Steinerová

Na konci září proběhl v pražském Žižkostele první ročník FLIPu – festivalu literárního překladu. Jeho cílem bylo zaplnit žalostnou mezeru v množství českých literárních událostí takovou akcí, jež se bude věnovat výlučně světové literatuře a umění překladu (tedy přesně tomu, čemu se i v Plavu věnujeme už dlouhá léta). První ročník jsme zaměřili na region, který je nám nejbližší, ale jehož kontury jsou pro nás současně snad nejvíce zastřené: střední Evropu. Sami jsme se při přípravách neustále dohadovali o tom, kde by měla ta „naše“ část Evropy začínat a kde končit a jestli je ten termín vůbec opodstatněný. Jelikož jsme se nikdy nedobrali uspokojivého výsledku, rozhodli jsme se dotázat našich vážených hostů a hostek. A jak můžete sami posoudit, zdá se, že je tolik středních Evrop, kolik je člověků!


Zůstat na mapách. Pár osobních poznámek k českému vydání románu Amadoka Sofije Andruchovyč

Jakub Vaněk

Román Amadoka Sofije Andruchovyč se vine skrze vrstvy ukrajinských dějin až k prahu současné války s Ruskem. Jeho vyprávěcí techniky propojují osobní paměť s tou kulturní, k níž autorka přistupuje mimo jiné prostřednictvím fotografie či sociálních sítí, aniž by však opouštěla médium psaného slova. Literární kritik Jakub Vaněk nad českým vydáním knihy přemýšlí jako nad příběhem ztracených souvislostí, ale také jako nad podnětem k hledání vlastního vztahu k ukrajinské literatuře, již sám právě objevuje při přípravách ukrajinského čísla Plavu (10/2026). V článku zve především k četbě tohoto „velkého románu“ současné ukrajinské literatury.


Noha vniká hlbšie do rôznych včerajškov

Lubomír Tichý

Ve svém druhém příspěvku pro rubriku Knihovničky slovenské poezie se básník a polonista Lubomír Tichý věnuje poetickému debutu Sklená huta Jána Púčeka. Všímá si, že překladatel z polštiny a redaktor reportážního nakladatelství Absynt se ve svém žánrově rozličném psaní kontinuálně zaobírá pamětí konkrétních lokalit středoevropského prostoru. Básně Sklené huty vycházejí stejně jako titul sbírky z místa v Malých Karpatech. Lyrický mluvčí se potuluje hutnickým krajem spolu s dávnými obyvateli německého původu a s melancholickou fascinací sleduje stopy paměti i jejich absenci napříč časem.


Po Mekongu pluje přívoz

Kamila Schewczuková

Vyprahlé české léto, schnoucí Berounka, jízdy na kole a dusivé teplo koloniální Indočíny. Literární vědkyně, redaktorka a básnířka Kamila Schewczuková se ohlíží za svou letní láskou, prožívanou v četbě náhodně objevené knihy Milenec francouzské spisovatelky Marguerite Duras. V lyricky laděné osobní reflexi se zamýšlí nad hranicemi lásky, touhy a emancipace. Román lze v rozhlasové úpravě Ludvíka Němce poslechnout též na stanici Český rozhlas Vltava.


Chicanská detektivka v poušti a femi(ni)cidy v Juárezu

Tereza Jiroutová Kynčlová

Mexicko-americká hranice představuje podle chicanské autorky Glorie Anzaldúi „zející ránu“ mezi třetím a prvním světem. Region poznamenaný kolonialismem, násilím kartelů i represemi vůči migrantům umožňuje šíření „epidemie“ femi(ni)cid, strukturálně podmíněných vražd na ženách. Fenomén, který zrcadlí hluboké společenské i rasové nerovnosti, nachází odezvu v literatuře, popkultuře i chicanské detektivce. Jakým způsobem se tragická realita Ciudad Juárezu promítá do umělecké tvorby?


„Bloudíme jako stíny pod hvězdami“

Antonín Handl

Broumovské Sympozium ilustrace přivedlo do pohraničního města šest evropských autorek a autorů, kteří během rezidence různými způsoby zachycovali zdejší krajinu, její proměny a stopy minulosti. Finská výtvarnice Terhi Ekebom, která se ve svých kresbách a akvarelech soustředila na Broumovsko poznamenané vysídlením německého obyvatelstva, vytvořila také obrazovou knihu Někde tady pod hvězdami, jejíž ukázku dole přetiskujeme. Výsledky osmého ročníku Sympozia nyní míří z Broumova do Prahy, kde se představí na festivalu ilustrace Lustr, který se bude konat od 24. do 30. září v Holešovické tržnici.


Básnický jazyk pod palbou III

V poslední části ankety s ukrajinskými básnířkami o proměnách poezie za války Anna Gruver potvrzuje to, co v různých podobách zaznělo již mnohokrát: že válka na jedné straně podněcuje dokumentárnost a na té druhé vytváří potřebu hledat tradiční formy, vracet se k archetypům. Na závěr pak v silné osobní výpovědi Marianna Kijanovska mluví o kamennosti své poezie a o síle megalitických básní.

Všechno, co máte, je zdroj

Rozhovor s Esmeraldou Santiago IV. díl

Vzpomínka na dětství se často uchovává v detailech, jako je chuť domácího jídla nebo melodie polozapomenuté písničky. Z této všednosti, jež je osobní, ale zároveň sdílená, vyrůstá antologie Las Christmas z roku 1998, v níž Esmeralda Santiago spojila vzpomínky latinskoamerických autorů na vánoční svátky. V závěrečné části rozhovoru se autorka ohlíží za rušnými newyorskými ulicemi, aby se vzápětí vrátila na úplný začátek, na portorikánský venkov, kde strávila prvních třináct let života. Skrze vyprávění o hudbě, rodinné kuchyni a chudobě přibližuje, jak se z drobných a zdánlivě obyčejných momentů rodí vnitřní síla, protože všechno prožité se nakonec může stát počátkem něčeho jiného.


Věře tří tváří

Klára Machů

Věra Linhartová prochází českou literaturou jako autorka unikavá, již nelze uzavřít do jediného jazyka, žánru nebo místa. Osobní vzpomínku na ni sdílí prostřednictvím básně v próze Klára Machů. Vděk a úcta k autorčině tvorbě i její osobnosti se zde prolínají s úvahou o řeči a prostoru, v němž slova přetrvávají i za hranicí času.


Z tohoto města se nevrátím poražená

Rozhovor s Esmeraldou Santiago III. část

V New Yorku se Esmeraldě Santiago otevřely možnosti, jež by jí život na portorikánském venkově jen stěží mohl nabídnout. Spisovatelka se zde ale také musela naučit spoléhat především sama na sebe. Na autobiografii When I Was Puerto Rican (Když jsem byla Portoričanka, 1993) navazuje Almost a Woman (Téměř ženou, 1998), v níž zachycuje dospívání mezi povinnostmi doma a studiem na umělecké škole. Předposlední část čtyřdílného rozhovoru vykresluje období střetu portorikánské rodinné tradice s životem v americkém velkoměstě.


« Starší příspěvky