5/2026 – Zničíme most

Úvodník

Propojit Sicílii s Kalábrií – a tedy jih Apeninského poloostrova s jihem Itálie – se nejen kulturně, ale i fyzicky pokoušeli už staří Římané. O více než dva tisíce let později není situace jiná. Most stále nestojí a je předmětem mnohých kontroverzí a politických sporů; hranice mezi severem a jihem se mezitím posunula daleko severně.

Naposledy se projekt pokusila obnovit současná premiérka Giorgia Meloni, ale na konci minulého roku jej zarazil italský Účetní dvůr. Což neznamená, že se stavět nebude. A vlastně na tom ani nezáleží. Podstatné je, že se most stal mimo jiné symbolem společenských a hospodářských problémů a nerovností na severojižní ose Itálie a utopickým projektem, od něhož si mnozí stále ještě slibují, že tyto problémy vyřeší. Texty v tomto čísle tak chtějí naznačit, jak společenská dynamika mezi severem a jihem ovlivňuje život obyvatel země a literaturu. Jde přitom zejména o odchody z rodného kraje a návraty. Stereotyp o úspěšném severu a zaostalém jihu má své dějiny, které je třeba rozebrat, a důsledky pro současnost, s nimiž se i mnozí zařazení spisovatelé a spisovatelky ve svém psaní pokoušejí vyrovnat. Někteří se snaží o to, co politici a inženýři nedokázali, totiž stavět mosty, nacházet porozumění, zprostředkovat blízkost. Jiní se zcela otevřeně rozhodli mosty ničit.

Esej, jehož autorem je Carmine Conelli, zasazuje otázku severu a jihu Itálie do dekolonizačních souvislostí, které nám umožňují ji pochopit jako součást procesů přesahujících území Itálie. V rozhovoru s autorkou koncepce čísla Martinou Mecco vypráví Demetrio Marra o vlastní zkušenosti cest a návratů na severojižní trajektorii. Úvodní triptych románových ukázek nás zavede do první poloviny 20. století a poodhalí příčiny zmíněných nerovností v souvislostech dvou světových válek, kde jedním z důležitých hybatelů byla jednota Itálie – z jihu se putovalo na sever s cílem bojovat o její hranice. Návrat z fronty první světové sledujeme v románu Gianiho Stupariche, spisovatele, který měl úzké vztahy s českou kulturou, ale i v současnějším pojetí u Giulie Caminito. Opulentní popis období pádu fašistického režimu pak předkládá Stefano D’Arrigo. Následné návraty od Giuseppa Nibaliho, Francescy Boe­mii a Demetria Marry naproti tomu zcela napřímo konfrontují palčivé otázky současnosti, v nichž se naděje střetávají s realitou, děti s rodiči a politické s intimním.

V příštím čísle se od problémů s mosty po nedlouhé době vrátíme k otázkám více-než-lidským. Těšit se můžete na poezii spjatou s přírodou – ne s tou, která stojí proti civilizaci, ale s tou, která člověka zahrnuje navzdory tomu, co si o tom umíněně myslí on.

Jan Musil